SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Citová hodnota

Od návštěvy hrobu její matky uběhlo několik dní a Nathalie měla pocit, jakoby jí z hrudi opadl těžký, tíživý balvan. Náhle si mohla bradavice vychutnávat naplno, nasávat do plic příjemně chladný vzduch a sundat své černobílé brýle. Rozhodla se, že o tom nikomu neřekne, ani svému bratrovi. Cítila, že to potřebuje ponechat jako své malé tajemství a zanechat jejímu setkání s matkou, co nejvíc soukromí to jde.

Sotva se však stačila rozkoukat z první nečekané přívalové vlny stresu, narazila do ní druhá. Harryho první úkol se nebezpečně blížil a ona neměla sebemenší tušení, jak mu pomoci.

Profesor Snape se zdál, že během jejich posledního setkání vyplácal všechnu otevřenost na dvacet let dopředu, protože s naprosto nepřístupným obličejem jí odmítl dát sebemenší nápovědu, čeho by se Harryho první útok mohl týkat. Samozřejmě na něj byla naštvaná a oponovala mu s tím, že si jako čtrnáctiletý uchazeč zaslouží drobnou výhodu. Byl však neobměkčitelný.

I přesto, že se její touha po socializaci za poslední dny zvýšila o několik stupňů, byla vděčná za dub, pod který se mohla usadit a v klidu si číst. Nebo to aspoň předstírat. Protože studenti, kteří se pohybovali kolem ní, ji neustále rušili svým hlasitým probíráním započnutí turnaje. Využila toho, že byla dostatečně nenápadná a každému, kdo nosil odznak navážející se do Harryho, nenápadným mávnutím hůlky přičarovala ocásek, pozměnila barvu vlasů nebo svázala tkaničky dohromady.

Věděla, že by z toho mohl být opravdu velký malér, ale stálo to za to.

Když se blížil čas oběda, otravné hlasitě tlachavé hlasy se vytratily úplně. Koutkem oka zaregistrovala pouze jedinou osobu, jež zůstala a po celou dobu respektovala klid toho místa. S velice soustředěným výrazem začtena do knihy, jež musela být těžší než ona sama. Nijak ji to však u Hermiony Grangerové nepřekvapilo. Naopak nečekané pro ni bylo, když odtrhla hladové oči od řádků a věnovala Nathalii neurčitý pohled, vstala a váhavě k ní přešla.

„Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit, pokud neruším," pronesla a bez počkání na odpověď se usadila vedle zmijozelky. „Vím, že jsem k tobě nebyla zrovna nejmilejší. Nechci, aby sis to vyložila špatně. Jsem ráda, že má Harry rodinu, ale nedokážu se přenést přes všechny ty nesrovnalosti, které se kolem tebe motají."

„Nesrovnalosti?" Optala se nemálo překvapená Nathalie Hermioninou náhlou otevřeností a potřebou si povídat.

„Najednou se po třech letech objevíš a bez důkazu oznámíš, že jsi sestrou Harryho Pottera, ale ne dcerou Jamese Pottera. Každý podprůměrný matikář si dokáže spočítat, jak stará musela být tvá matka, když tě čekala. Na věrohodnosti moc nepřidává ani to, když tvrdíš, že nevíš kdo je tvým biologickým otcem. Moudrý klobouk tě zařadí do zmijozelu, vyznačuješ se neobvyklými magickými schopnostmi a Harry je po tvém objevení záhadným způsobem vybrán do turnaje, ve kterém může velmi snadno přijít o život. Jak ti to zní?" Téměř zoufale rusovlásce pohlédla do očí. Jakoby ji prosila o racionálnější, logičtější vysvětlení. „Já bych ti opravdu chtěla věřit. Chci věřit tomu, že má Harry rodinu, na kterou se může spolehnout, ale okolnosti... racionální, reálná fakt... mi to znemožňují."

Dívce trvalo, než byla schopna opět přemýšlet a zformulovat odpověď. Ačkoliv se jí to nelíbilo, musela přiznat, že myšlení té malé vševědky bylo více než bystré. Dokonce i odůvodněné, protože spousta toho, co jim navykládala o svém životě, byly jen prachsprosté lži.

„Chceš znát racionální odpovědi na otázky, které jsou pro mě též nezodpovězené. Netuším, kdo je mým otcem," když zaslechla svůj přirozený hlas podbarvený věrohodnou dávkou lítosti, musela uznat, že Moudrý klobouk zvolil dobře, „ a neobvyklé magické schopnosti? Náhody, podmíněné divokou magií, jež se mi po dlouhém zanedbávání v děcáku stále nedaří zkrotit. A Harryho účast v turnaji mě neznepokojuje o nic méně, než tebe. Záleží mi na něm a nikdy bych ho úmyslně nevystavila jakémukoliv nebezpečí, Hermiono," pravila přesvědčeně a odhodlaně pohlédla dívce do očí. Měla štěstí, že i přes její geniální mysl, byla stále nebelvírkou, kterou velmi ovládají emoce, skrz naskrz a proto ji tato slova dokázala velice snadno obměkčit.