Nathalia je jedinou dcerou nejen Lily Evansové, ale také Luciuse Malfoye, který se ji všemi možnými způsoby snaží skrýt. Nikdo jako on by se nechlubil znásilněním mudlovské šmejdky. Z neznámých důvodů ho však Temný pán neporušitelným slibem donutí...
Přečtěte si, prosím, vzkaz na konci kapitoly. :) Je to celkem důležité.
Výhra Severuse Snapea nebyla zdaleka tak sladká, jak prvotně předpokládal. Aby dosáhl svého, musel Luciusovi slíbit, že to on ji doprovodí do Příčné ulice a dohlédne na to, aby nikomu dívka nic nevykládala. Silně pochyboval, že by něco takového udělala i kdyby tam s ní nebyl, z jejího vystupování bylo velmi jasné, že se k otci nemá a považuje se pouze za dceru své matky.
To poslední o co stál, bylo promenádování po příčné ulice v době letních prázdnin s holkou, která všem na první pohled připomíná Lily, přičemž hrozí velmi pravděpodobné setkání s jeho zabedněnými studenty. Ne, radši by bral šestihodinovku s prváky než tohle.
Oblečen ve své klasicky černé robě, doplněnou temně působícím pláštěm vkročil, do jejích komnat, přišlo mu, že je zde v posledních dnech častěji ve než ve svém sklepení, a to se mu nelíbilo.
Zahlížel na drobnou rusovlasou dívku, oblečenou v dobře padnoucích šatech s obyčejným střihem a krátkými rukávy, mající zmijozelsky zelenou barvu. Nathalia přes sebe přehodila cestovní plášť a mlčky profesorovi kývla na pozdrav.
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
Nepochybně se snažila působit klidně a ukázněně, avšak rozšířené zorničky a zářící oči snadno prozradily její opravdové vnitřní pocity. Severus měl chuť se hořce ušklíbnout. Má na krku malé, natěšené děcko, bude muset poslouchat nadšené řeči a celý den sledovat užaslé pohledy. Zdaleka si to nepředstavoval tak špatné, jak to reálně mělo být, protože nevěděl, že je to poprvé co kdy dívka vystrčí paty z Malfoy Mannor a nadechne se čerstvého vzduchu. I na zahradu směla pouze výjimečně.
Jakýmsi líným gestem k ní natáhl ruku. Nathalie nechápavě a poněkud vyděšeně zamrkala, přičemž naklonila hlavu mírně na stranu. Když jí došlo, proč profesor Snape takové gesto udělal, cítila se doopravdy trapně a nedokázala své zahanbení potlačit natolik, aby se neprojevilo v její drobné tváři. Měl opravdovou chuť ji v tom ještě více vymáchat, ale věděl, že by poté pravděpodobně následovala zdlouhavá výměna názorů a on opravdu nemínil ztrácet víc času, než bylo nutné.
Konečně nechala svou drobnou ruku vklouznout do mužovy větší dlaně a dřív než si stihla uvědomit, jak studené jeho ruce vlastně jsou, byli pryč.
Žaludek jí v břiše udělal několik obratných kotrmelců, párkrát se natáhl jako gumová žvýkačka, až konečně pocítila pevnou zem pod nohama. Obraz však měla rozmlžený. Cítila se jakoby právě slezla z řetízkového kolotoče. Přirozeně pod náporem nevolnosti chňapla po nejbližším záchytném bodně, kterým, k Severuse nelibosti, byla jeho paže. Potlačil nutkání zavrčet, když její drobné ruce vyvinuly překvapivou sílu krabích klepet. Když se konečně dostala z nemilého deliria, poplašně svoji ruku stáhla zpět.
