SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Mistrovství světa ve frampálu

Drobný obličej rusovlasé dívky, jejíž bujné vlnité kadeře se rozprostíraly na proležené posteli a kontrastovaly s bílým prostěradlem, nepříjemně ozářilo ostré světlo. Zmateně zamžourala a nemotorným pohybem se pokusila zvednout, což se jí na první pokus nepodařilo. Byla rozespalá. Vydala útrpný, protáhlý zvuk a po další dlouhé chvíli, když zaslechla hlasy, otevřela unavené oči.

Do pokoje, jež sdílela s Ronovo sestrou, která spokojeně oddychovala, pronikalo skrze klíčovou dírku a dveřní spáry ostré světlo. Nathalie znejistila. Uchopila do ruky svoji hůlku, bez níž už nebyla schopna usnout, a s vypětím všech sil se postavila na oslabené nohy.

Našlapovala potichu, aby nevzbudila mladší dívku. I skřípavé dveře se jí podařilo otevřít tak fikaně, že se Ginny Weasleyová ani nepohnula. Proklouzla úzkou štěrbinou a potichu za sebou zavřela. Chodba byla celá osvícená a dveře od pokoje jejího bratra byly dokořán otevřené. Zazmatkovala, intuitivně zrychlila tempo, připravena zasáhnout, což nakonec nebylo vůbec nutné.

Nad postelí jejího bratra se skláněla drobná dívka s bujně kadeřavými vlasy, které jí doslova trčely do všech stran. Znala vůbec hřeben? V první moment se Nathalie vyděšeně napjala, když náhle rozpoznala její tvář. Mírně se uvolnila, a konečně její mozek začal správně pracovat.

Dneska je velký den. Avšak ne pro ni, ale pro Harryho, který se na mistrovství famfrpálu těšil jako dítě na Vánoce.

Hermiona periferně zaregistrovala pozorující osobu stojící ve dveřích a prudkým pohybem se otočila.

„Ach," vydala ze sebe slabým hlasem přerývaným povzdechnutím. Byla však dostatečně bystrá na to, aby jí došlo, kdo před ní stojí. Nastalo dlouhé, nejisté ticho. Nejchytřejší čarodějka této doby, jak ji s oblibou učitelé přezdívali, si Nathalii měřila náhle přísně vypadajícíma očima. 

„Jsem Hermiona Grangerová, Harryho kamarádka. Přišla jsem vás vzbudit, musíme se nachystat na Mistrovství."

Nathalie potlačila rozespalý a otrávený hlásek v jejím mozku, který ji pobízel dívce odpovědět hořké: „Očividně".

„Nathalie Evansová, Harryho sestra," představila se stejným stylem a poněkud odměřeně kývla, „půjdu vzbudit Ginny," dodala stručně a dřív, než celá tato situace mohla vygradovat do naprosté nepříjemnosti, zmizela.

~~~

Dávala si poslední věci do svého obyčejného, koženého batohu. Byla připravena překvapivě rychle, zvláště tedy na dospívající dívku. Ginny za celou dobu nevypadala, že by pokročila dál od navlečení huňatého županu a pročísnutí vlasů. Pohlédla do menšího zrcadla, jež viselo na pravé straně vedle dveří.

Nemohla popřít, že za dobu tady se do jejího tváře dostalo nevídané barvy. Na Malfoy Manor byla díky sklepení a nedostatku čerstvého vzduchu bílá jako Sněhurka. Její pigment se však nezměnil, stále měla porcelánově bílou pleť, avšak tváře nabraly mírný nádech zdravé červené. Rudé vlasy, stažené do bujného culíku, se i pod náporem "umělého" světla zdravě leskly. Čistě modré oči zůstávaly stejně chladné, odměřené a ostražité, avšak ne v přítomnosti čtrnáctiletého Harryho.

Sehnula se ke svým černým, šněrovacím kozačkám, jenž jí končily v půli lýtek a byly její oblíbené, a pevněji je uvázala. Ještě předtím do nich však důkladněji nahrnula zbytek tmavě modrých džín. Když zaslechla ze zdola své jméno, rychle dopnula obyčejný hnědý kabát, popadla batoh téže barvy a opustila pokoj, nechávajíc nestíhající Ginny samotnou.