SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Smrtijedi

Stoupali výš a výš na tribunách, které se zdály být nekonečné. Po dnešní námaze se cítila naprosto vyčerpaně a každý další schod jí dělal větší problém. Celou dobu jen mlčky poslouchala Harryho a Rona, jak nadšeně diskutují o budoucím zápase, přičemž funěla jak zadýchaný pes.

Konečně se zastavili. Okamžitě se opřela o zábradlí a několika mohutnými nádechy se jí podařilo uklidnit bušící srdce. Chvilku šťastně pozorovala nadšeného bratra, který s otevřenou pusou obdivoval otevřený prostor. Musela uznat, že stadion byl nadmíru působivý, a výška ve které se nacházeli, to jen umocňovala.

Poté, co se zahleděla Harrymu přes rameno, si připadala jakoby ji někdo násilím ponořil do ledové vody a nedovolil jí vynořit se nazpět. Topila se. Znovu ztratila možnost popadnout dech. Žaludek se jí smrštil do miniaturní velikosti.

Šance, že zde narazíte na toho jediného člověka, kterého toužebně potkat nechcete, je naprosto mizivá.

Ne však pro Nathalii Evansovou.

Zkoprnělá pozorovala svého otce, jak vedl Narcissu Malfoyovou do vedlejších lóží a v závěsu za nimi kráčel vyhublý, bledý chlapec s protáhlou, úzkou tváří a ostrou bradou. Když se zaměřila na jeho malé, avšak výrazné oči, zamrazilo ji až v samotném morku kostí. Byl v nich známý Malfoyovský odpor a chlad.

Zazmatkovala a udělala zbrklý krok vzad, když si všimla Dracova zájmu. Nesnášela cítit strach, protože velmi často nad ní získal kontrolu. V kroku vzad jí zabránil měkký náraz.

„Nathalie? Jsi v pořádku?" optal se jí starostlivě Harry, když si všiml, že jeho sestra viditelně o dva odstíny zbledla a její jindy zářivé, pronikavé oči potemněly.

„Jo...já jen, to ta výška... já – "

„Vida, vida, kohopak to tady máme?" Chladný, hlas, jehož majitel otravně protahoval každé slovo, přerušil její vyděšené blábolení a zabodl ledový rampouch do vyděšeně bijícího srdce mladé dívky. Přitiskla se ke svému bratrovi. Ten si její zvláštní reakce nepochybně všiml, napjal se a ochranářsky si stoupl kousek před ní.

Měla tak hrozný strach. A ne o svůj život. Bála se, že ten zmetek, který by se měl nazývat jejím otcem, přijde a všechno, co získala, celý tenhle nádherný sen, zničí. Že ji bez ostychu představí, jako jeho dceru a odvede zpět do toho vězení.

Kdyby tu tak byl profesor Snape...

On by jí určitě pomohl.

„Vysmahni, Malfoyi," zavrčel podrážděný Harry, nevědomky zatínal sval na pravé ruce.

„Tak copak jste museli prodat, Weasley, abyste si mohli dovolit lístky? Snad ne tu chatrč, které říkáš domov?" vysmíval se rudému Ronovi její podlý bratr. Ku podivu samotného Merlina... necítila k němu nenávist. Jen ji to prostě nepřekvapilo. A ani nemohlo. Znala jeho otce, chlapec nemohl být jiný. Výchova a geny tvoří mocnou kombinaci, s níž i ona dennodenně svádí těžké boje.

Nathalie se spěšně ohlédla po Ronově otci, který však vášnivě debatoval o kus dál s cizím mužem.

„Jestli nechceš čirou náhodou přeletět přes zábradlí a rozplácnout se dole jako placka, tak vypal!" vystartoval okamžitě zrzek, připraven se za čest svojí rodiny bít.

„"Nevšímej si ho, Rone," šeptla mu jemně Hermiona, snaží se ho něžně odtáhnout o kus dál.

„Poslechni další vševědoucí radu té mudlovské šmejdky, Weasley."