SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Krutost vlastní krve

„Severusi, chlapče, pověz mi co tě trápí," vyzval ho klidně Brumbál usazený v mohutném pozlaceném křesle. Severus zabíral kožené křeslo naproti němu a zničeně si mnul kořen nosu. Cítil se unavený a poněkud zmrzlý. Půlnoční chlad se v nejvyšší Bradavické věži dostával do ředitelny poměrně snadno.

„Ona o něm ví, Brumbále," vydechl zničeným hlasem, který si dovolil použít pouze před ředitelem, „ví, že Potter je její nevlastní bratr."

Jakmile to řekl nahlas, znělo to mnohem víc děsivěji než v jeho mysli. Momentálně se cítil jako největší idiot. Možná ještě větší idiot, než je arogantní chlapec, který přežil.

Brumbál se však netvářil nijak rozčíleně, zničeně či snad popuzeně. Klid v jeho tváři stále převládl, dokonce si neodpustil mírný úsměv.

„Jak se to dozvěděla?"

„Vzal jsem ji do Příčné ulice, jak jsem vám říkal, poté co si vybrala hůlku jsem musel obstarat jisté přísady do lektvarů," – Nemusel, ty tupče! – „a tam jsme potkali Pottera."

Řekl to dost stručně, samozřejmě se nezmínil, že jejich poslední zastávka vůbec nebyla v plánu. Že se nechal zlomit šestnáctiletou dívkou s modrýma smutnýma očima.

„Představil se jí, a díky vyřídilce toho starého Ollivandera," jeho frustrovaný hlas přešel do nabroušeného, „jí to došlo. Když se mě poté zeptala, nemohl jsem lhát. Musel bych Evansové jedině upravit paměť a to – "

„By si Lily nepřála," přerušil ho Brumbál. To samozřejmě prvotně říci neplánoval, ale stařík s mohutným plnovousem měl pravdu, a proto mlčel.

„Nemyslím si, že by se stalo něco tak hrozného, Severusi," lektvarista překvapením nadzvedl levé obočí a zatvářil se značně popuzeně. Brumbál si zase neuvědomoval jak vážné to je. Byť byl nejinteligentnějším černokněžníkem této doby, tak se zdálo že to není schopný pochopit.

„Chápu tvé znepokojení ohledně možné reakce Luciuse Malfoye na tento menší problém, ale ujišťuji tě, že ta dívka mu rozhodně nebude vykládat, že něco takového ví. Z toho cos vyprávěl je zřejmé, že spolu nemají dobrý vztah, pravděpodobně ho dokonce nenávidí. Momentálně bych si dělal spíše starosti o Harryho," povzdech si ředitel.

„O Pottera?" Zavrčel nechápavě Snape.

„Myslíš, že něco tuší?"

„To nevím," odvětil upřímně Severuse a zamyšleně nakrčil čelo, „vypadal dost zaskočeně, když ji viděl, vlastně jí řekl mami. Nemyslím si, že by něco tušil, na to není dostatečně inteligentní," odfrkl si jízlivě, „rozhodně ho ale slečna Evansová zajímala."

„A bude ho zajímat i dál, Severusi, ani bych se nedivil, kdyby už teď plánoval se svými přáteli jak ji najde. A první za kým půjde, budeš nepochybně ty, byl jsi tam s ní a tak předpokládá že o ní budeš vědět nejvíc."

Ta představa se profesorovi očividně nelíbila. Jeho bílá pokožka začínala nabírat mírně zelený odstín. Rozhodně nestál o všetečného Pottera, kluka, co strká nos do věcí, do kterých mu nic není a dokáže vyšťourat i nevyšťouratelné, klepajíc na jeho dveře. Protože ta dutá hlava v sobě přeci nemá tolik trpělivosti, aby počkala do začátku školního roku.

„Abychom něčemu takové předešli," pokračoval Brumbál, „bude nejrozumnější, když Harrymu řekneme pravdu."

„Zbláznil jste se?!" Neovládl se. Vyskočil z křesla jakoby ho do zadku píchalo tisíc bodlin. „Potter ji půjde ještě ten den, co mu to řeknete, hledat. Bude schopný vtrhnout klidně i na Malfoy Mannor, a když se mu to nepodaří, odchytí si během školního roku Draca Malfoye, který o něčem takovém nemá ani tušení!"