SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Odpuštění neodpustitelného

Severus Snape temnýma, onyxovýma očima hleděl na mladou dívku před sebou. Zkoumal každý záhyb její tváře, každé mrknutí a jediné, co se neslučovalo se vzhledem mladé Lily Evansové, byly chladně modré oči, v nichž vládla na první pohled neproniknutelná sněhová bouře. On ji však dokázal překonat a odhalit kolik bolesti se za ní skrývá. Velmi úspěšně prohlédl její hranou pózu umělé nezranitelnosti. Mírně nadzvedl hlavu v momentě, kdy se jejich oči opětovně střetly.

Má Lily, sladká, drahá Lily, odpusť mi.

„Měli bychom si o tom promluvit v soukromí, příteli." 

Vyrušil ho Luciusův naléhavý hlas, který zavrhoval jakýkoliv odpor. Beze slova, bez rozloučení, se otočil na patě a se zavláním černého pláště zmizel z místnosti. Dveře se za ním v doprovodu s hlasitým bouchnutím zavřely a dívka zůstala opět sama.

Černovlasý muž následoval svého přítele po točitých schodech vedoucích na vrchol západní věže Malfoy Mannor. Nedokázal se zbavit pocitu nenávisti. Veškerým poctivě vytrénovaným sebeovládáním se snažil zachovat nepřítomný nezaujatý výraz. Začínal však pochybovat o tom, že i samotný několikaletý trénink u Lorda Voldemorta mu na toto bude stačit.

Když konečně vyšli na vrchol očividně nejvíc zaostalé věže na celém sídle, Severus se konečně mohl nadechnout čerstvého nočního vzduchu. Byli sami, o tom nebylo pochyb, hluboké tíživé ticho mezi dvěma muži rušilo jen soví houkání. Dokud jeden z nich nepromluvil.

„Ta mudlovská šmejdka Evansová... ,"Severus sebou při tom oslovení nepatrně škubl a svaly se mu napjaly, „měla v sobě něco víc, než jen nevídané magické nadání, to ty ale zajisté dobře víš, Severusi." Lucius se na něj úlisně usmál, muž naproti němu se pokusil o věrohodný hořký úšklebek.

„Proto když jsem ji tehdy v noci uviděl samotnou u Černého jezera, nedokázala jsem odolat." Mistr lektvarů se napnul zase o něco víc, aby aspoň nějak ventiloval svůj skrývaný vztek, zarýval si nehty bolestně do dlaní. 

„Nesmíš si to brát osobně, Severusi...Já jsem si na rozdíl od tebe jen dokázal vzít, co jsem chtěl."

Nedokázal to.

Šlehl po něm tím nejopovržlivějším nejpohrdavějším pohledem, co kdy dokázal vytvořit. Zaskřípal zuby a zbytek své sebekontroly dávala do toho, aby ho nezabil.

Ale jednou to udělá. Jednou ho zabije.

Ach Lily, promiň mi.

Vzpomněl si na doby, kdy byli s Luciusem dobrými přáteli. Mladý blonďák Severusovi poskytl vše, co potřeboval. Ukázal mu, jak uspokojující je pocit moci, a jaké zadostiučinění mu mohla poskytnout pomsta. Veškeré přátelství, náklonnost či dokonce respekt zmizely v momentě, co uviděl, jak krutý slaboch dokázal jeho "přítel" být. Bez mrknutí oka zabíjel nevinné muže, ženy a dokonce i děti. Pravděpodobně by byl schopný zabít i vlastního syna při pohrůžce smrtí. A to se mu neuvěřitelně příčilo, nejen kvůli tomu že ten mladý hoch, Draco, byl jeho kmotřenec.

„Znásilněním? Zajisté nanejvýš uspokojující." 

Těžko říct, jestli Lucius dokázal vypozorovat sarkasmus v jeho hlase, bez sebemenšího vzrušení pokračoval dále.

„Ano, příteli, to bylo. Do té doby, než mi Pán Zla oznámil, že porodila mé dítě," poslední slova vyplivl s nefalšovanou hořkostí, „netušil jsem to a očividně z dobrého důvodu, radši bych ji zabil, než aby toho bastarda porodila." 

Mluvit tak o své vlastní dceři. Severusovi tuhla krev v žilách a jeho srdce prostupoval chlad míchajíc se se záští.

„Kdy se to stalo?" Optal se skálopevným hlasem.