SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Černá tajemství elementu

Dnes si dovolila se odreagovat a vyrazila se Cedricem do Prasinek, přirozeně ztratila úplně pojem o čase, a tak musela v noci, skryta pod Harryho pláštěm v knihovně, dodělávat vše potřebné. Začínala zaostávat ve školním studiu, jednou rukou si hůlkou svítila na pergamen a druhou horlivě dopisovala zbytek domácího úkolu na hodinu přeměňování.

Když už se blížilo k druhé hodině ranní, unaveně si promnula obličej a zmoženě zívla. Chtělo se jí tak moc spát, ale nemohla. Neměla ani zdaleka dodělané vše, co potřebovala. To ticho a klid noční knihovny bylo uklidňující, téměř až uspávající. Na moment se vším přestala a zaposlouchala se. Když náhle... jako by zaslechla tichý, tajemný šepot za jejími zády.

Tryskově se otočila a hůlku zabodla do místa za sebou. Okamžitě jí došlo, odkud zvuk vychází. Z oddělení s omezeným přístupem. Překvapeně se zamračila a po celém těle jí během setiny naskočila husí kůže. Prozatím strach necítila, jen jí to bylo nepříjemné... je přeci v Bradavicích, tak co by se jí mohlo stát? Zvědavost ji donutila vstát ze židle a pod neviditelným pláštěm nenápadně proklouznout až do malé ohraničené sekce.

„Pojď blíž... najdi co hledáš... odkryj mé tajemství..." Naslouchala vábivému šepotu se zatajeným dechem. Netušila jak, ale poznala, z jaké knihy vychází. Byla až v té nejvyšší polici. Mohla ji jednoduše přivolat kouzlem, ale nějak se jí do toho nechtělo. Kdoví, co by to s takto silně magickým předmětem udělalo.

„Poznej nepoznané... odkryj moc, jež v tobě dřímá..." Naslouchala, nechajíc se ovládnout zvědavostí. Bez zaváhání ze sebe shodila plášť a pomalu se vyhoupla na stůl, jež stál před policemi, což jí pomohlo překonat potřebný výškový rozdíl. Stála vstříc černé knize se stříbřitým nápisem.

ČERNÁ TAJEMSTVÍ ELEMENTU

Zatajila dech. Třeba je tohle doopravdy to, co hledá a pomůže jí to být mocnější, silnější. Jak jednoduše se bude poté moci pomstít. Bude neporazitelná...

„Nahlédni do mě..."

Celá ta situace byla skrz naskrz prošpikovaná temnotou a tajemstvím. Každý racionální člověk by od něčeho takového dal okamžitě ruce pryč, ty její však po mohutné knize hmátly přímo hladově. Jakmile se dotkla koženého obalu, pocítila prazvláštní elektrické napětí. Konečky prstů se jí třásly. Pomalu zatáhla, takřka nedýchajíc, vytahujíc knihu z regálu... Už jí nic nezabrání být mocnější...

„Hledáte něco, slečno Evansová?" Vyděšeně vyjekla, když zaslechla známý, hluboký hlas. Chtěla se otočit a pohlédnout na dotyčného, ale stála nešťastně u kraje stolu a noha jí tím prudkým neovladatelným pohybem sjela. Vykřikla, řítíc se dolů jako nemotorná brambora.

Očekávala tvrdý pád na chladnou kamennou podlahu, místo toho však dopadla přímo do rukou Severuse Snapea, který ji pohotově, díky svým špionským reflexům, zachytil. Mohlo to být ještě horší?

V ten moment se k němu vděčně přitiskla, velmi rychle jí však došlo, že dopadla do spárů hladového supa, který jen čeká na příležitost si na ní pořádně slupnout. Pohlédla do černých očí, které si ji měřily s určitou dávkou zklamání. Byla tak unavená, že si ani neuvědomila, jak, ze strachu z pádu, automaticky obtočila ruce kolem jeho krku.

„Užíváte si to?" Zavrčel temně, čímž dokonale procitla a okamžitě se postavila na nohy, ustupujíc od něj několik kroků. Věděla, že velmi razantně tím narušila jeho osobní prostor. Jako by nestačilo, že v několika odhledech porušila školní řád.

„Zajisté se mi teď, v půl třetí ráno, chystáte ukázat své povolení pro přístup do této sekce, že?" Optal se ležérním tónem, jeho úšklebek však vypovídal o tom, že si je skutečnosti velmi dobře vědom.