SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Hořkost výčitek

Muž oděný v černém, s chladnou tváří a očima plnýma krutosti, kráčel po vrzavých, dřevěných schodech do druhého patra Doupěte, do něhož poslal mladou Nathalii. Majitelům tohoto proklatého domu, jenž měl chvilku před spadnutím, vložil do rukou svoji důvěru (ne čistě ze své vůle, samozřejmě byl přinucen Brumbálem) a oni měli jen jeden úkol, jeden jediný – udržet tu holku živou a zdravou. A skoro v něm selhali.

Pociťoval vztek, úzkost a nenávist dohromady, a přesto byla jeho tvář stále kamenná a nepřístupná. Jeho negativní energii vyzařující z každého pohybu ovládnout však nedokázal, a pan Weasley, který po schodišti kráčel v závěsu za ním, si dával pozor, aby muži nedal sebemenší záminku k prohloubení hněvu. Což bylo rozhodně na místě.

„Tady, Severusi," promluvil opatrně Arthur a rukou muži pokynul k jedním z několika dveří, jenž se na stísněném patře nacházely.

Profesor lektvarů na nic nečekal, jedním prudkým pohybem otevřel dveře a jako nejobávanější přírodní katastrofa vtrhl dovnitř. Molly Weasleyová sebou při vpádu nečekané návštěvy vyděšeně škubla. Když rozpoznala Severuse, nervózně si odkašlala a odložila umyvadlo s žínkou a vodou na noční stolek, nacházející se vedle postele, ve které ležela raněná.

Ne, to nebylo to správné slovo. Zničená, dobytá, pošlapaná a rozlámaná mladá dívka. Severus k ní pomalu, jakoby se bál toho co spatří, stočil své onyxové oči, v nichž po celou dobu hořel plamen zlosti, avšak v momentě kdy zahlédl Nathalii, jakoby lusknutím prstu vyhasl. Díval se na ni pohledem, který nikdo z přítomných nedokázal identifikovat.

Vše by mohlo být tak nevinné. 

Styl, jakým ležela a vyrovnaný, mělký dech, kterým oddechovala, připomínal klidný spánek. Jenže bližší pohled ukázal hořkou pravdu. Spodní ret měla natrhnutý, po dlouhých dnech hojení se jí vytvořil strup, jako důkaz toho, co prožila. Hubené ruce byly pokryté několika výrazně fialovými modřinami, což byl vlastně ten nejmenší problém. Mnohem nápadnější byly tržné rány, vypadající jako by jí někdo třikrát silně přejel nožem po délce jejích paží. Podobné újmy jí léčil na Malfoy Manor, tentokrát se však očividně nejednalo o černou magii, která by něco takového způsobila, ale pouze o "nevinnou" útočnou kletbu. Byla velká šance, že se jim podaří eliminovat následek jizev, když vše půjde hladce.

Nijak ho to však neuklidnilo. Ta holka měla z pekla štěstí! Krutý démon mu v mysli vyčaroval představu uplakané, zničené Lily, která sedí vedle postele své dobité dcery a hledí na Severuse s neskrývaným zklamáním. Křičí na něj. Pláče. Proklíná ho a z celé duše ho nenávidí, neschopna mu odpustit.

Vše bylo na dobré cestě. Podařilo se mu ji dostat z toho vězení, seznámit s její rodinou. Šlo to celkem hladce, jenže život nedává nic zadarmo a zde si zúčtoval krutou daň.

Byl tak zaneprázdněný analyzováním zdravotní stavu Nathalie, až by skoro přehlédl mladého Pottera. Byl jako hromádka neštěstí usazený v křesle v rohu místnosti, hledíc prázdným, útrpným pohledem na svoji sestru.

Opět se projevila Severusova špatná stránka, když při pohledu na toho psychicky zbídačeného, čtrnáctiletého chlapce, který pro svoji sestru vlastně nemohl nic udělat, pocítil pouze a jen vztek. Bez ohledu na absurditu svého uvažování ho vinil ze zdravotního stavu Nathalie Evansové. Ani v této situaci, kdy byl náhle nucen dohlížet na dvě děti své zemřelé přítelkyně a životní lásky, nedokázal dát stranou předpojatost k Harrymu. Teoreticky, kdyby vůbec byl schopen takových citů, by dokázal mít Evansovou rád, Pottera nikoliv.

Křivda, nenávist, ponížení a strach vyvolané Jamesem Potterem v něm byly ze školních let hluboce zakořeněny.

„Pottere," zavrčel temně, „můžete mi vysvětlit proč ve vaší přítomnosti vždycky někdo přijde k újmě? Užíváte si pocit slavného, nedotčeného chlapce, který přežil, protože pro něj neustále někdo nasazuje krk a riskuje vlastní život?!"