Křižovatky našich životů

35. Spacák a termoska

Josefínin návrat do Hradce by se dal nejlépe připodobnit k pádu z obláčku rovnou na beton. Nejenže jí těch pár dní v Londýně jen připomnělo, co a kdo jí chybí, a jak moc, ale taky na ni čekala jedna pěkně ledová studijní sprcha.

Hned druhý den po příletu volala Lindě, aby jí dala vědět, že je v pořádku zpátky a zároveň se optala, jak je na tom se zkouškama a ona na ni jen tak mezi řečí vychrlila zásadní otázku.

"A už máš rozmyšlenou tu diplomku? Půjdeš dneska se mnou, nebo jak?"

Zatmělo se jí před očima. Diplomka. No jasně, že nemá, jak by mohla, když na ni prostě totálně zapomněla.

"Do prdele!" Byl to spíš povzdech, než jadrné zaklení. Zoufalství z toho čišelo na sto honů.

"Tys to pustila z hlavy, co?" ozvala se z telefonu zrzka. "Tak to jseš asi pěkně v řiti, kamarádko... jestli to teda nehodláš do večera vymyslet."

Josefína zahučela do telefonu omluvu, odložila jej na bar a složila si hlavu do dlaní. Tohle podělala.

Samozřejmě, že věděla, že si musí zapsat téma diplomky, jenže když to na jaře začala řešit, bylo ještě dost brzy, pak se jí celé zkouškové zkomplikovalo díky výletu do Londýna a tak se jí to naprosto vykouřilo z makovice.

Měla teď dvě možnosti a ani jedna nebyla dobrá. Ne že by to bylo jinak, kdyby na to nezapomněla, jen by měla víc času srovnat si to v hlavě. Buď si vybere jedno z témat, vypsaných katedrou, nebo zvolí vlastní cestu a téma své závěrečné práce si vymyslí sama. Potud to bylo jednoduché. To horší bylo, co vlastně každá z těch možností představovala v praxi.

Předem vypsaných témat byl jen omezený počet, a jelikož nepřicházelo v úvahu psát pod jinou katedrou, než trestněprávní, bylo to ještě horší. Kde je trest, tam je vždycky přetlak. Chtít si zapsat jedno z těhle témat, znamenalo sbalit si kempovací výbavu, vybavit se placatkou a přečkat noc před fakultou, aby měla ráno v pořadníku slušné místo a jakous takous šanci. A přesně o tomhle Linda mluvila.

Jenže druhá varianta nebyla o moc lepší. Musela by vymyslet nejen název práce, ale i stručnou osnovu a alespoň částečně dát dohromady zdroje. A s tím vším pak jít žadonit za vedoucím katedry, aby jí individuální téma povolil a přidělil jí vedoucího. V září. Individuální témata se řešila až začátkem dalšího akademického roku.

Takže buď si dnes zahraje na bezďáka, ale možná bude mít diplomku, anebo to nechá na září, ale bude riskovat, že její téma nebude schváleno. A pak už by byla pochopitelně dost nahraná, neboť v zimním semestru už musí absolvovat diplomový seminář, aby mohla obhájit práci a zároveň i dokončit školu v řádném termínu. Nemusela oplývat nijak zvlášť prudkou inteligencí, aby si spočítala, že bude lepší využít každou možnost.

Na prehistorickém webu fakulty našla aktuální seznamy témat, vybrala si ta, o která stála nejvíc a znovu vytočila Lindino číslo. Potřebovala si s ní dohodnout podrobnosti noční akce.

A pak zbývala ještě jedna věc. Sherlock. Co se vrátila, nehnul se od ní na krok. Pořád ho měla za zadkem, neustále se chtěl mazlit a chodil s ní i na záchod. Kdyby mohl, šel by s paničkou i do sprchy a to vodu fakt nesnášel. A teď ho zas bude muset odložit. Sice by s nimi mohl strávit noc na lavičce před školou, ale dovnitř by nesměl a až ráno dojde na věc a všichni se (snad) kultivovaně nahrnou dovnitř urvat co se dá, neměl by ho kdo hlídat.

Blanka už byla naštěstí zpět z výstavy, kterou absolvovala s Terry, a s hlídáním neměla nejmenší problém.

A tak se Josefína úderem deváté hodiny večerní opírala o sloupek Bartošovic plotu a čekala, až se zjeví Linda. Na zádech měla napěchovaný batoh, přes rameno spacák a v ruce ještě tašku s menším nákupem, který pořídila cestou ve večerce. Rozhodně nevypadala, že se chystá řešit jednu z nejdůležitějších povinností za celých pět let studia. Připomínala spíš čundráka, co omylem zabloudil do města. Kdyby měla klobouk a na zádech kytaru, už by se zákonitě musel odněkud ozvat Michal Tučný a jeho Poslední kovboj.