Křižovatky našich životů

13. Takovej hlad, že se nestihl ani oblíct

"Dobře, takže nejlepší kamarád mojí holky, o kterém jsem si až doteď myslel, že vůbec ani neexistuje, je ve skutečnosti George Downey?"

Kývla. Nevěděla, co víc na to říct. Ale nezdálo se, že by ji bral na vědomí. S rukama zaraženýma do vlasů přecházel kuchyní tam a zpět a skoro bylo i vidět, jak se mu vaří mozek.
Chtěl vědět naprosto vše od samého začátku; jak se seznámili, kdy se z nich stali tak blízcí přátelé a proč se tu promenáduje jen v prádle. To poslední ho dost možná zajímalo nejvíc. Na všechny jeho otázky pravdivě odpověděla, ale když došlo na Georgeův exhibicionismus, musela jen pokrčit rameny, na tohle fakt odpověď neznala. Tom pokroutil hlavou, asi že to tedy řešit nebudou.

V tom se v kuchyni opět objevil ten, jenž ji před chvílí opustil a tvářil se kajícně, nikdy by nevěřila, že něco takového dovede, ale pak jí došlo, že je herec, dovede cokoliv.

"Já se fakt omlouvám. Nenapadlo mě, že nepřijdeš sama a měl jsem strašnej hlad," snažil se omluvit své předchozí nestydaté vystoupení.

"Měls takovej hlad, že ses nestihl ani oblíct?" uchechtla se, vlastně se mu spíš tak trochu vysmála. Věděla že jakékoliv vysvětlování není jeho silnou stránkou.

On se ale nenechal ani v nejmenším rozhodit. Zazubil se a prohlásil, že přesně nějak tak to muselo být. V jejích očích nad smíchem převzala vládu starost. "A najedl ses teda?".

Zavrtěl hlavou, nestihl to, akorát přišli.

Tom tam stál, jak kdyby na něj někdo seslal petrificus totalus, jediný pohyb zaznamenaly oči, které kmitaly sem a tam podle toho, kdo zrovna hovořil.

Josefína nandala hladovému ex-naháčovi zbytek lasagní a se slovy: "tak papej, ty moje hladové štěně," před něj postavila talíř a popřála mu dobrou chuť.

Tom vyvalil oči a chtěl předchozí průpovídku nějak okomentovat, ale nic použitelného ho nenapadlo, tak jen mávl rukou a nechal to plavat. Všichni teď seděli u jídelního stolu a chvíli bylo slyšet jen cinkání příboru o talíř, načež George dojedl. Odsunul talíř, hodil po kuchařce vděčným pohledem a rozvalil se na židli tak moc, jak to bylo možné. Přesto neshledal posez zrovna pohodlným, proto navrhl přesun do obýváku, kde se svalil do křesla, zatímco mladý páreček se usadil proti němu na gauči.

"Ty, Georgi," začal opatrně, "je pravda, žes chodil s tou modelkou, no...s Adrianou Hunt?"

"Ne," odpověděl ledabyle, "párkrát jsme si vyšli, ale nic z toho nebylo. Proč tě to zajímá?"

"Jen tak," zadrmolil Tom a rychle pokračoval, "a s Kate Miller? Ta byla fakt...auuu, co je?" zařval když ho Josefína bolestivě dloubla do žeber a zatvářila se na něj opravdu hodně zle, jenže pak jí došlo, že její přítel o tom, co bylo nebo nebylo mezi těmi dvěma, nemohl tušit ani ň. A taky zaznamenala z křesla jejím směrem tazavý pohled.

"Nemusíš ho zpovídat jak nějaká psychotická fanynka, ne?" vymyslela si narychlo, aby odvedla pozornost, nebyla si jistá, jak moc je téma Kate bezpečné. Tom se zatvářil ublíženě, na což ona zas odpověděla očima v sloup. "No ještě si můžeš říct o autogram, ať to máme komplet."

"Nech ho, Jo-Jo. Náhodou zas musím ocenit, že má lepší postřeh, než ty," zhodnotil a koutek úst mu vyjel vzhůru v malém škádlivém úšklebku.

"Georgie!" oslovila jej schválně zdrobnělinou, která k jeho výzoru pasovala asi jako pěst na oko, "jestli narážíš na to, co si myslím, nech to být, prosím. Víš, že se stydím ještě dneska," zaškemrala, ale zřejmě jí to nebylo nic platné.