Křižovatky našich životů

5. Nauč se vyjadřovat, svalovče

Za okny jednoho menšího hradeckého činžáku vládlo typické letní počasí. Obyvatel posledního patra zmíněného domu se však lehce slavnostní optimismus a bezděčná lenivost prázdninové atmosféry nijak nedotkly. Oba zřejmě vstávali s pachutí nepovedeného zakončení včerejšího večera.

Josefína spala neklidně, svou roli v tom jistě hrálo i množství vypitého chardonnay, ale ne tu hlavní. Ne, hlavní příčinou jejího neustálého převalování a bláznivých snů byl on. George. George Downey. To zjištění ji včera vcelku dost zasáhlo. Jak ho sakra mohla nepoznat? Jistě, má trochu delší vlasy a je zarostlejší, ale to ji neomlouvá, vždyť v každém filmu vypadal jinak a mnohdy byl teda mnohem víc k nepoznání, než teď. Ne, pár vousů a vlasů navíc to nevysvětluje. Jenže kdo by proboha čekal, že se na chodbě srazí se slavným hercem, že jo? Bylo jí nevýslovně trapno, celou dobu mlela nesmysly. Prožvanit celou večeři s neznámým chlapem, to by ještě snesla, koneckonců, on toho o sobě taky napovídal dost.  Ale plkat takové nesmysly Georgeovi Downeymu, jednomu z nejlepších britských herců posledních let a taky nejvíc sexy muži loňského roku, podle časopisu People, z toho se asi nevyhrabe. Kruci, vždyť ho to ani nemohlo zajímat, proč ji nezarazil, proč ji vůbec poslouchal? Proč neřekl, kdo je? Dělal z ní snad záměrně blbečka? Bavil se tím? Zkoušel jak dlouho bude trvat, než jí to dojde, nebo se s někým vsadil? A co dělá tady? V téhle zaprděné zemičce, o které většina světa ani neslyšela, a když už náhodou ano, automaticky ji zařazují do kategorie nebezpečných, protože si ji pletou s Čečnou? Co pohledává v ospalém maloměstě dvacet kilometrů od Prahy? Co krucinál sleduje tím, že koupil byt naproti? Když tak nad tím přemýšlela, necítila se jen trapně, byla i naštvaná. Na sebe, že je tak pitomá a na něj - kdo ví, že ji tak oblbnul nejspíš.

Celé její úterní ráno se neslo v duchu kyselých obličejů, neustálého nespokojeného mrmlání a občasného nešetrného zacházení s šuplíky a dvířky kuchyňských skříněk. Upřímně řečeno, nemít všude nainstalované dojezdy, nejspíš by si rozflákala kuchyň ještě před snídaní. Někudy ty emoce prostě odejít musely.

Polohlasně zaklela, vzala z kávovaru svůj oblíbený hrnek plný čerstvé kávy a položila jej na tác, kde už čekal talíř s  pečivem, šunkou a sýrem, miska nakrájeného ovoce a velký hrnek čaje. Celou svou hobití snídani si donesla na terasu a vzápětí se vrátila pro rozečtenou knihu. Pohodlně se usadila do širokého měkce polstrovaného křesla s nohama složenýma pod sebou a chystala se posnídat s Raskolnikovem. Nemohla se však pořádně začíst, přečetla sotva půl strany, když zjistila, že naprosto netuší, o čem byla řeč. S knihou to proto vzdala a dojedla si snídani jen tak, sama se svými myšlenkami. Jakmile z misky zmizela i poslední jahoda, odsunula tác stranou, po ruce si nechala jen čaj, načež se zvedla a odkráčela do kuchyně pro šanony, které si včera donesla z práce, svůj stoletý notebook a sadu barevných kuličkových per.

Opět si udělala u stolu pohodlí a otevřela první šanon. Hmm, post-apokalyptický román, zasazený do prostředí Prahy v roce 2033. Hm, že by zjevná inspirace dílem Dmitrije Gluchovského? S lehkým znechucením nakrčila nos a odložila desky na vedlejší křeslo. Post-apo sice miluje, ale málokterý autor umí tuhle specifickou kategorii uchopit za správný konec. Za roky působení v agentuře prošlo jejíma rukama asi patnáct podobných knih a jen asi tři nebo čtyři z nich za něco stály. Zbytek byly slátaniny těžko uvěřitelných katastrof, krvelačných zombies, prvoplánové brutality a plytkých dialogů.

Napila se čaje a vzápětí se zašklebila, zapomněla jej zamíchat. Okamžitě nedostatek napravila a napila se znovu. Natáhla se pro druhý šanon.

"Ksakru." Co komu udělala, že jí přistálo na stůl zrovna tohle? Zombie apokalypsa a milostný román. Bezvadné, to tedy opravdu má z čeho vybírat. Nakonec se s povzdechem vrátila k první variantě, pro romanci by měla dnes ještě méně pochopení, než pro zombíky. Za chvíli už bylo slyšet jen šustění otáčených stránek a škrábání pera po papíře.