Křižovatky našich životů

26. Následky oslavy

Josefína už byla dávno ve škole a s Georgem se tak vlastně ráno ani neviděli. Teď se společně s Lindou přesouvaly z jedné přednáškové auly do jiné, menší, protože velká byla určena primárně pro nižší ročníky, které byly početnější. Zaprvé ještě neměly na kontě tolik odpadlíků a za druhé byla v nižších ročnících na přednáškách vyšší účast.

Čekalo je dnes sice ještě finanční právo a právo životního prostředí, ale ani jedné z dívek to nijak zvlášť nevadilo. První dny v novém semestru byly vždycky tak nějak slavnostnější. A taky alespoň získaly čas si trochu popovídat.

Linda po včerejším strohém telefonátu přímo umírala zvědavostí. Josefína jí sice objasnila, že se rozešla s Tomem a byla z toho trochu mimo, proto na dohodnutou kávovou seanci nedorazila, ale to bylo vše. Pak totiž hovor přerušila, a i když po chvíli volala znovu, stejně nic moc neřekla. A rozhodně ne to hlavní.

"Takže Pepuš," rozhodla se z kámošky všechno vydolovat, "už mi konečně povíš, co se stalo mezi tebou a Tomem?"

Brunetka se zatvářila nešťastně. Jasně, že to čekala, ale vážně se jí v tom nechtělo pitvat. "Lindi, mně se o tom nechce mluvit," skoro zakňučela, zatímco vcházely do stupňovité auly ve třetím patře. Rozhlížela se, jestli někde náhodou neuvidí toho, komu by se ráda vyhla.

Zrzky se to trochu dotklo. "Koukej mluvit, Beková. Ráno jsem ti dala pokoj, protože bylo prostě brzo ráno, ale teď už se tomu nevyhneš, to tě upozorňuju." pronesla a hodila po kamarádce pohledem, který svědčil o tom, že to zní dostane, i kdyby měla použít waterboarding.

A Josefína tomu vcelku i věřila, pokud jde o získávání informací, mohla by se slečna Bartošová z fleku hlásit na Guantánamu.

Znovu se rozhlédla a když nikde nespatřila žádnou blonďatou chodící hrozbu, trochu se uklidnila. Přesto ale trvala na tom, že chce sedět až úplně nahoře vzadu, aby měla přehled.

"Jseš paranoidní, Josefíno," oslovila ji pro jednou celým jménem, a ne bizarní zkratkou, a kroutila přitom hlavou.

"To nejsem. Včera se zjevil u nás doma," snažila se vyvést kamarádku z omylu.

"U nás?"

"No u mě. U nás. To je jedno, vždyť víš, jak to máme," snažila se zamluvit vyřčené, ale Linda se toho samozřejmě chytla.

"Takže jste se rozešli kvůli Georgovi?"

"Ale ne," povzdechla si a dala se do vyprávění. Vracet se k tomu vážně nechtěla, jenže copak měla na výběr? Copak mohla nechat své kamarádky v absolutní nevědomosti? Ne, bohužel. Ale aspoň to vzala opravdu stručně a jasně, žádné zbytečné detaily, jen fakta. Přesto to ale na Lindu dost zapůsobilo, nebo možná právě proto, těžko říct.

"No to si děláš prdel! To je teda kretén!" vykřikla téměř přes celou aulu, až se jejich směrem otočilo několik desítek obličejů. Pohoršených i pobavených, ale povětšinou hlavně zvědavých.

"No jo, co na to říct," zamumlala Josefína do své kabelky, zatímco hledala propisku, kterou tam po předchozí přednášce mrskla jen tak na volno. "Už chápeš, proč se mi o tom nechtělo mluvit?"

Zrzka přikývla a dokonce se nabídla, že to Blance odpoledne sama poreferuje, aby svou kamarádku ušetřila dalšího vyprávění. Víc už si toho ale nepověděly, neboť na plátně za katedrou se objevila prezentace a současně s ní se z reproduktorů ozvalo zkusmé ťukání na mikrofon, následované slovy přednášejícího.

Ještě však nedozněla ani úvodní slova, dveře se s příšerným skřípěním znovu otevřely a na schodech stanuli dva opozdilci, z nichž jeden byl blonďák s parádně dobitým obličejem. Nos měl celý červený a opuchlý, pod očima se mu začínaly rozlévat nepěkné rudofialové monokly a vypadal spíš, že prošel hospodskou bitkou, než že by dostal jednu jedinou ránu.