Křižovatky našich životů

18. Nedělej vlny, Downey!

George si právě hrál v obýváku s Sherlockem, když zazvonil zvonek. Přerušil proto hru. Starý ručník, o nějž se se štěnětem přetahovali, a ze kterého už visely cáry na všechny strany, mu nechal, a pejsek teď prudce trhal hlavou ze strany na stranu ve snaze udolat ten zákeřný kus hadru. S pobaveným úsměvem zakroutil hlavou a odešel otevřít, přičemž cestou ještě uzobl z tácu  jednohubku.

"Čau brácho," zahlaholil s plnou pusou, načež se oba jali vykonat bratrské půl objetí. Půl proto, že Marek v jedné ruce třímal plný tác sushi, které donesl, aby nepřišel s prázdnou. George vzápětí ustoupil, aby mohl host vejít dovnitř.

Jen, co zkopnul z nohou naleštěné polobotky, ve kterých by mu musely umrznout nohy, pokud by nepřijel autem,  vydal se za Georgem do kuchyně. 

"Tak kde máš tu svou květinku?"

Jenže to už se ona květinka objevila těsně za nimi, založila si ruce v bok a vrhla po dotázaném obviňující pohled. 

"Tys mu to jako nevysvětlil?"

"Ale jo," zvedl George ruce v obranném gestu a na okamžik spočinul na příchozí dívce pohledem. Na sobě měla jednoduché temně zelené šaty nad kolena a vlasy si vyčesala nahoru, moc jí to slušelo. "Samozřejmě, že vysvětlil-" 

"Ale já mu to nesežral," přerušil blonďák jeho vysvětlování. "Ostatně, k tomu se ještě dostaneme. Jaké jsou plány a co budeme pít?"

"K pití tu máme pivo, víno, whisky a na půlnoc samozřejmě sekt, ale pokud jde o program," vyměnil si rychlý pohled s Josefínou, "jestli jsi chtěl jít někam ven, tak to bohužel nemůžem."

A jakoby věděl, že se o něm vlastně právě mluvilo, vyřítil se zdivočelý Sherlock zpoza baru, u kterého všichni tři stáli, až Marek nadskočil a chvíli lamentoval, že má snad infarkt. George mezitím odlapil pejska do náruče a omluvně se na bratránka usmál. 

Josefína namítala, že s ním klidně zůstane doma, ať prý spolu klidně někam vyrazí, jestli měl něco v plánu, ale oba jí dost brzy utnuli. Blonďák to zamlouval, že se ptal jen tak, aby řeč nestála a její spolubydlící po ní hodil to ses asi zbláznila pohledem. 

"Ani omylem tě tu samotnou nenechám, zabavit se snad dokážeme i tady, ne?"

Jediná žena v místnosti se trochu zastyděla, i když vlastně neměla proč. 

"Tak dobře, já jen… to je jedno." Usmála se a optala se hosta, co tedy bude pít.

Chlapi nakonec zakotvili u piva a ona si nalila sklenku vína a šla se za nimi posadit k baru. 

Marek si pořádně zavdal ze své plechovky, pak zkoukl ty dva, kteří seděli naproti němu a začal. 

"Takže, tys kvůli němu nechala vybourat půl bytu-"

"Jedny dveře přece nejsou půlka bytu," přerušila ho s upřesněním, ale řečník její poznámku naprosto ignoroval.

"Pořídili jste si společně psa-"

"To byl Vánoční dárek pro Josie," ozval se tentokrát George, "nepořídili jsme si ho-"

"To je jedno," vzal si Marek zpátky slovo. "Zkrátka a dobře," sepnul ruce před sebou a oba dva je na střídačku hypnotizoval pohledem, "koho jako chcete oblbnout a hlavně proč? Vždyť je to jasný!"

Josefína nedokázala skrýt rozpaky. Poznámky a hovory na tohle téma jí byly fakt nepříjemné. Vždyť spolu nic nemají, jsou jen přátelé a ona má navíc kluka. O co všem jde?

George si jejího rozpoložení všiml, proto jí konejšivě položil svou tlapu na holé koleno a ujal se slova. "Hele Máro, fakt spolu nic nemáme. Jsme prostě jen dobří přátelé. Tečka. Navíc, vždyť Jo má přítele."