Křižovatky našich životů

9. Jak se zbavit Lindy

Zpět do Londýna se vracel koncem července. Měl v plánu zajet za tátou, který trávil léto, tak jako každý rok, na Highlands v menším sídle poblíž Lairgu. Koupil ho krátce po mámině smrti, potřeboval mít kam utíkat z reality všedních dnů čerstvého vdovce. Asi měli ty útěky v rodině.

Jenže než se mohl vydat do kouzelné skotské divočiny, čekalo na něj ještě pár povinností. Nejprve musel poskytnout rozhovor do jednoho prestižního společenského magazínu, což mu i s následným focením zabralo takřka celý den. Krom toho měl také v itineráři jednu z mnoha kostýmních zkoušek a také několik schůzek v agentuře, která ho zastupovala; ve smlouvách, které podepsali již na jaře, bylo potřeba učinit několik změn, proto teď musely všechny dotčené strany podepisovat smlouvy nové.

A pak tu byla ta věc s Kate. Volala mu toho dne, co se vrátil zpět, skoro jako kdyby měla nějaký radar či co. Chtěla ho vidět a vše mu vysvětlit, údajně. Nevěděl, jestli se s ní chce vidět, respektive tohle vlastně věděl. Nechtěl. Jenže měl takový nejasný pocit, že pokud mu to chce celé vysvětlit, měl by jí k tomu dát prostor. Ostatně on sám by asi nějaké odpovědi uvítal, přestože teď už na nich vlastně vůbec nezáleželo, už se s tím dávno srovnal. Nakonec svolil a domluvili se, že se sejdou na oběd v jedné nenápadné útulné restauraci v SoHo. Dorazil první a jelikož byl z chystaného setkání značně nervózní, objednal si whisky; gentleman sice nepije před polednem, jenže poledne odbilo před pár minutami a hrát si na gentlemana, to dnes neměl na pořadu dne. Jakmile vešla dovnitř, upoutala k sobě pohledy snad všech přítomných; slušelo jí to. Na sobě měla upnuté šaty a dlouhé blonďaté vlasy zářily víc, než kdykoliv předtím. Omlouvala se za zpoždění, ale nad tím jen mávl rukou. Kvůli takovým malichernostem se tam nesešli.

"Tak co máš na srdci, Kate?" šel rovnou k věci.

Zamrkala, ale nenechala se vyvést z míry. Něco takového, koneckonců, mohla čekat; znala ho, žili spolu čtyři roky. "Chtěla jsem se ti omluvit a vysvětlit ti, co se vlastně stalo," začala opatrně.

"To už jsi mi říkala do telefonu..."

"Jo jasně, promiň. Jde o to, že..." a následně mu snad slovo od slova ocitovala průběh jejich rozchodu. Tohle musel chtě nechtě obdivovat, ale překvapený nebyl, vždycky měla na texty lepší paměť, než on. Byla totiž taky herečkou, největší slávu jí přinesla role naivní servírky z Nebrasky, kterou si zahrála v jednom veleúspěšném sitcomu. Doslovná rekapitulace na něj sice udělala vcelku dojem, ale to bylo asi tak všechno, zatím nic nového neřekla, nic nevysvětlila.

Najednou se však zatvářila provinile. "No, to vlastně nebylo úplně všechno." Bylo vidět, že jí není příjemné o tom mluvit.

"Budeš se asi divit, Kate, ale to mi tak nějak došlo."

"Aha," hlesla a upřela pohled na své ruce propletené na stole. V tom se tam ale objevil číšník s jídelními lístky, takže tuto debatu prozatím odsunuli stranou a věnovali svou pozornost výběru pokrmu.

Když si po několika minutách číšník vyslechl jejich přání, zanechal je o samotě v rozpačitém tichu.

George na ni nechtěl moc tlačit, opravdu vypadala, že to pro ni není snadné, jenže pro něj také nebylo. "Takže o čem to tedy mluvíš? Proč jsme se rozešli?" udeřil na ni.

"Byl," zašeptala, hlas ji zradil, proto si odkašlala a zkusila to znovu. "Byl v tom někdo jiný." George zvedl obočí, byla to samozřejmě jedna z variant, které ho napadly, ale ješitnost mu dovolovala o její pravděpodobnosti úspěšně pochybovat. Když na to nic neřekl, pokračovala. "Není asi podstatné, kdo to byl," ošila se a upřela své oči do těch jeho, "Hlavní je, že teď už vím, že to byla blbost a chci tě zpátky."