Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XLII.

Maya konečně usnula a přestala křičet, a Harry s klidnou myslí zavřel oči a během chvíle spal jako když ho do vody hodí. Paní Weasleyová je zkontrolovala, ale když viděla, že oba poklidně oddechují, zase odešla do kuchyně, kde seděl její manžel, Sirius, Remus, Brumbál a Fred s Georgem.

Ti dva odmítali jít spát, i když už by se nejraději viděli v teplých peřinách a nabírali novou energii. Strach o jejich kamarádku jim ale spát nedal.

Obzvláště jednomu z bratrů ne.

,,Koukejte jít už do postelí. Maya už konečně odpočívá a zbytek domu už jistě taky není vzhůru." snažila se je popohnat Molly, ale oba mlčky zavrtěli hlavou a překřížili ruce na hrudi.

,,Jen běžte. Však budete mít dost času na to si s Mayou popovídat, až nabere sílu." mrknul na ně Brumbál, i když Fred tušil že to bylo hlavně mířeno na něj. Tenhle muž věděl vážně snad všechno...

Jen pozvedl levý koutek, poplácal bratra po rameni a vydali se spolu do pokoje, kde si lehli a únavou byli ihned co dopadli na matraci ponoření ve světě snů.

,,Co teď?" podal otázku Sirius. Asi tu nejdůležitější otázku, na níž museli najít odpověď. ,,Je nám všem jasné, že jí Voldemort bude hledat tak usilovně, že by kvůli tomu vyvraždil půlku kouzelnického světa, nehledě na to kdo je čistokrevný a kdo ne."

,,Problém je ale ten, že nevíme kam jí schovat. Vždy se objeví někdo, kdo jí bude schopný najít kdekoliv kam bychom jí ukryli." promnul si spánky Remus a opřel se lokty o stůl.

,,Nemůžeme jim dovolit jí znovu uvěznit. Obzvláště když má moc jakou má a Voldemort na to brzy přijde. Uvědomí si, co vše by mohl získat s tou mocí kterou Maya má, a byl by s ní amen." shrbil ramena smutkem Sirius.

Chvíli bylo v místnosti ticho, než se ozvala nechápavě Molly.

,,Pořád nechápu, jak se tam vůbec dostala? Vždyť byla na hradě, ne? Kdo odtamtud by jí předal zrovna Pánovi zla?"

Tohle nevěděl nikdo.

No, i když... Někdo přeci jen. Ostatně jako vždy.

,,Dle mého tušení se jednalo o profesorku Umbridgeovou. Dlouho Mayu pozorovala, protože o ní jakožto o Marie Collinsové moc z její historie nezjistila. Musela zjistit pravdu, nějak jí omráčit a pak... Víme jak to dopadlo." osvětlil situaci ředitel školy.

A ve všech to rozproudilo vlnu vzteku.

V Siriusovi dvakrát tolik.

,,Přísahám Merlinovi že tu ženskou jednou zakousnu a odtáhnu k Hagridovým akromantulím!" praštil do stolu pěstí, a snažil se krotit.

,,Bohužel jí z toho nemůžeme nijak obvinit." povzdechl si Brumbál a s rukama za zády začal přecházet z místa na místo, pohled upřený do země.

,,Jakto?! Vždyť jí v podstatě unesla ona!" vstal od stolu prudce Sirius, a zamračeně na muže hleděl.

,,Pane Blacku, přijít na ministerstvo s něčím takovým jako je obvinění z únosu Maranayy Kellyové není uskutečnitelné. Jednak proto, že má na ministerstvu dost silnou imunitu, Popletal odmítá věřit tomu že je Voldemort zpět a navíc měla být pro okolní svět Maya již mrtvá. Hraje proti nám až příliš nelichotivých okolností." zakroutil nad tím vším hlavou ředitel a dál chodil od jednoho konce místnosti k druhému.

Každý se na chvíli zase ztratil sám ve svých myšlenkách, a všem došlo, že jsou nyní ve vážně špatné situaci.

Ticho narušilo až to, když z krbu vyšel bradavický profesor lektvarů se svou typickou kamennou maskou.

,,Ah, Severusi, dobře že jste tu." pozdravil ho Brumbál jako jediný. Zbytek ho mlčky pozoroval, než Molly pobídla svého muže a šli již také do své postele.

,,Co se stalo tak naléhavého, profesore?" Snape se věnoval pouze Brumbálovi. Na dva bývalé spolužáky se ani koutkem oka nepodíval a ignoroval je stejně, jako před lety na škole.

,,Myslím, že nemáte tušení, co se stalo s Mayou, že ne, Severusi?" pozvedl obočí starý muž a zahleděl se na bledého muže naproti němu svýma pomněnkovýma očima.

Sirius se poté, co se Snape nechápavě zatvářil, hlasitě a pohrdavě uchechtul.

,,Vaši dceru držel ve sklepení na Malfoy manor Voldemort. Mladý pan Malfoy ji sem dnes večer spolu s domácím skřítkem přivedl a teď odpočívá ve svém pokoji." shrnul mu, co se během uplynulých dvou dnů odehrálo, a Snape myslel, že mu právě srdce vynechalo několik úderů.

,,To je teda výborný." uchcechtl se pohrdavě Sirius, a nijak nepomáhalo, že se ho Remus snažil posadit na židli. Sirius se nenechal a vyšel rázným krokem ke Snapeovi. ,,Tak ne jen že je to tvoje dcera, ale tys neměl ani tušení že jí Voldemort věznil?!"

Severus Snape snad poprvé za svůj život pocítil neuvěřitelnou hanbu a zklamání sám ze sebe. Voldemort ji držel ve sklepení a on myslel, že jen trucuje...

,,Profesor Snape možná o té situaci nevěděl, a nemůžeme mu to vyčítat. Hlavní je že je už Maya v pořádku a máme jí tady. V bezpečí." usměrnil ho ředitel, když Sirius vypadal že vybouchne vzteky.

,,Ne." pronesl ihned Snape. ,,Není tu v bezpečí. Nikde není. Ne v našem světě."

Brumbál věděl, o čem přemýšlí.

,,Jak to myslíš?" ptal se Sirius, i když měl tušení, co měl na mysli.

,,Přesně proto jsem nechtěl aby vyrůstala tady a poslal ji do jiné reality. Do světa kde nic z tohohle není!" mluvil rozhořčeně už i profesor lektvarů.

,,Nikdo jsme netušili, že se sem vrátí." oponuje ředitel.

,,To sice ano, ale měli jsme ji poslat zase zpět jakmile to bylo možné!" začínal více zuřit Snape. Téměř zvyšoval hlas.

,,Nejsem si jist, že s tím bude Maya souhlasit, Severusi." obeznámil ho se svou domněnkou ředitel.

,,Je mi jedno jestli s tím bude souhlasit nebo ne. Prostě jí zase pošleme tam, kam před lety, a hotovo. Konec diskuze." chtěl utnout konverzaci Snape, ale nevyšlo mu to, protože mu do toho vstoupil Remus Lupin.

,,A když to tak uděláme, co si tam počne? Půlku srdce Smrti v sobě bude mít stále. Jak se tam s tím vypořádá? Pořád bude ovládat magii. A mohla by se sem dokázat dostat i sama. Bylo by to zbytečné. S tím jaké schopnosti má díky tomu že je viteálem Smrti už musí zůstat v tomhle světě. Jen musíme přijít na to, kam ji ukrýt aby jí nenašel Voldemort."

V náhlém tichu si všichni dávali dohromady jeho slova, a věděli, že má pravdu. Kdyby jí poslali zpět, mohla by se vrátit. A kdyby ne, co si počne tam v tom světě s polovinou srdce Smrti ve svojí hrudi?

,,Maya tu musí zůstat. Jen musíme přijít na to, jak ji před silami zla ukrýt." zhodnotil situaci Brumbál.

A tak v ty brzké ranní hodiny usedli ke stolu a promysleli, co a jak budou dělat dál.