Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XXIX.

Pohled třetí osoby:

Když dívka s vyděšeným zjištěním ležela ve svých peřinách, zmijozelský chlapec naopak bdělý seděl u krbu ve společenské místnosti. Ale takhle dlouho nevydržel, vstal a rázným krokem obcházel celou místnost, a zamyšleným pohledem upřeným k zemi propaloval podlahu pod jeho nohama.

To, co dneska vedl za konverzaci s učitelkou lektvarů, mu dokonale připomnělo ten den, kdy si odchytil na chodbách Maranayu Kellyovou a obvinil ji z přátelení se s tím mrzkým tupcem Potterem. A po dnešku měl pocit, že mu brzy vybuchne hlava.

Je možné, aby se ten dnešní rozhovor tolik podobal tomu minulému? Je možné, aby mu někdo cizí řekl skoro totéž, co před rokem ta zmijozelská studentka, co mu neskutečně pila krev jen tím, že dýchala?

Sám neměl ponětí, proč ho to tak štvalo. Možná protože ačkoliv byla ze stejné koleje, nevnímala ho tak, jako všichni ostatní. Ona ho záměrně provokovala. Nepřidala by se k těm, co se mu klaní, a už vůbec ne k těm, co se ho bojí.

Napadla ho naprosto šílená myšlenka.

Co když je to Maranaya? Co když se jen vydává za Mariu Collinsovou?

Tak ho tahle nová teorie užírala, že kvůli ní nebyl schopný zamhouřit oči.

Netušil, s kým si o tom promluvit, nebo jestli by vůbec měl. Aby si o něm nemysleli, že zešílel, až jim poví, svou domněnku o tom, že učitelka v zácviku je ve skutečnosti jeho bývalá spolužačka, kterou zabil Pán zla.

Čím víc nad tím uvažoval, tím šílenější to bylo. Ale neustále sám sebe přesvědčoval o tom, že by to mohlo tak být.

Největším důkazem pro něj by mohl být ten dnešní rozhovor, ale je tu i spousta jiných faktorů, kterých si všiml za tu dobu, co se tu objevila.

Dvojčata Weasleyovi vypadají, jako by byli spolu staří známí. Na chodbách jí neustále zdraví a s úsměvy s ní mluví naprosto jinak, než s jinými profesory. A pak je tu ta trojice nebelvírů stejně starých, jako on. Grangerová, Weasley a Potter.

Grangerová se na ní pokaždé, co jí potkají, nepatrně pousměje, a Collinsová jí to oplatí. Weasley na ní vždy mírně kývne hlavou, a Potter jí nevěnuje jediný pohled. Jako by se spolu nějak pohádali.

Draco Malfoy si nyní dával dohromady veškerá fakta, až mu vše začalo dávat smysl a postupně do sebe zapadat.

Maranaya se s celou tou trojicí bavila, a s Potterem obzvlášť. Bylo by logické, kdyby jí Grangerová alespoň nepatrně zdravila. A pokud je jeho teorie správná, pak mezi sebou s Potterem vážně měli nějakou nesrovnalost a ještě jí nevyřešili.

To by ovšem znamenalo, že Maranaya ve skutečnosti nebyla mrtvá.

To jako by v něm nechalo vzplát naprosto nečekaný vír emocí. Ani sám nevěděl, co jsou zač a odkud se berou. Poznal jen některé z nich, ale byla to pouze chabá trocha z té změti.

Pocítil náhle ohromení, šok, nevěřícnost a zároveň prozření. Ale i vztek, neboť ho trápilo, proč cítil ještě něco, a nevěděl jak to popsat. Nikdy nic podobného nezažil.

Byl překvapený, a zděšený. Kombinace, jež se mu ani za nic nezamlouvala.

Zamračil se sám nad svým uvažováním, než se sebral a úprkem opustil společenskou místnost.

Jestli je tu na škole někdo, s kým by si o tomhle mohl promluvit, je to jedině jeho učitel lektvarů.

Cesta do jeho kabinetu mu netrvala dlouho, jednak díky tomu, jak blízko byl vchod do jejich kolejní místnosti, a i tomu, jak dlouhé kroky cestou dělal.