Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

V.

Harryho jsem našla stepovat před obrazem s mísou ovoce, kde by stačilo polechtat hrušku, aby vám otevřela vchod do kuchyně.

Když mě uviděl, že k němu jdu, viditelně si oddechl. Nechápala jsem proč, ale sám mi to svými slovy vysvětlil.

,,Už jsem přemýšlel nad tím, jestli vůbec přijdeš." podrbal se nervózně na hlavě, a pořád ještě nesvůj se místo úsměvu jen šklebil.

Tak mě ten pohled na něj pobavil, že jsem to nevydržela a rozesmála se.

Netrvalo to dlouho, a on se ke mně přidal.

Jen co jsem se konečně uklidnila, stírala jsem si z tváří pár slz smíchu. ,,Tak pojď. Ať tam stihneme dojít ještě dneska."

Pobídnu ho rukou a vydám se směrem ke schodišti, když na mě Harry zmateně zavolá: ,,Kam dojít?"

*****

Vyjít do sedmého patra, přiznám, dalo zabrat, ale na to že by měl být Harry sportovec jsem na tom o něco líp, než on.

,,Jestli zjistím - že sis ze mě chtěla jen vystřelit - tak tě asi uškrtím." zafuní mezi výdechy brýlatý chlapec a rukama se opírá o kolena.

Já jen zakroutím očima a jdu podél zdi s myšlenkou, jak moc potřebuji místnost, kde bych mohla s Harrym trénovat kouzla.

,,Co tu tak chodíš ode zdi ke zdi?" divil se, když se vydýchal, a já snad už popáté obcházela zeď a čekala, kdy se konečně objeví nějaké zpropadené dveře.

Zprvu mě následoval a opakoval moje kroky, ale teď už jen znuděně stojí opřený o zeď naproti, než podél které chodím já.

,,Hele, asi jsem se zbláznil, když jsem doufal, že bys mi pomohla připravit se na ty draky, ale jak vidím, tak-" Harry byl nucen ve svém zklamaném monologu přestat, neboť se ve zdi konečně začal rýsovat rám velkých dvoukřídlých dveří.

S pyšným úsměvem vejdu do místnosti, co se objevila, a jen co vejde i Harry s ohromeným pohledem za námi zavřu a zabezpečím místnost proti hluku, aby nás nikdo, kdyby někdo náhodou šel kolem, neslyšel.

Místnost je velká asi deset krát patnáct metrů, což tak akorát stačí, a stěny jsou, až na vystužení, kdyby do nich někdo narazil, holé.

Postavím se do středu prostoru, dám ruce s hůlkou za záda a začnu mluvit ke stále udivenému chlapci s jizvou na čele.

,,Na kouzelníky si jistě vystačíš s pár obyčejnými kouzly a zaklínadly. Jenže draci jsou jiní. Tahle stvoření jen tak neomráčíš omračovacím kouzlem." Harry začal můj výklad poslouchat, a hltal každé slovo. ,,Některá, ta dobře použitá, mohou draka zpomalit nebo odlákat jeho pozornost. Neplatí to ale vždy. A proto tě dnes naučím kouzla obranná, jaká tě před dračím ohněm ochrání. A pak možná i nějaké, co by ti mohlo pomoct zdržet draka na dost dlouho, abys mu mohl sebrat vejce."

,,M-moment. Sebrat mu vejce?" zakoktal se černovlásek a vykulil oči.

Bože, kluku, ani nepocházím z tohohle světa a vím toho o dracích víc, než ty?

,,Jistě. A co sis myslel, že budeš s tím drakem dělat? Tancovat s ním valčík?" protočím očima a mírně si povzdechnu.

On nic neřekne, jen zatne čelist a zlostně na mě přimhouří oči.

,,Začneme s výukou." řeknu, a nechám ho si vyndat z kapsy hůlku.

,,Braň se." řeknu, ale hned na to, zatímco on se na mě zmateně dívá, vyšlu plnou silou kouzlo. ,,Defodio!"