Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

IV.

Dobrá.

Příslibit to není tak těžké, ale udělat to... no, to už je pěkně těžký oříšek.

Ne, že by Harry byl nějak předpojatý vůči Zmijozelu, ale nemyslím si, že by mi věřil, že mu chci s plněním úkolů pomoct.

Hermiona by se mě snažila nejprve prokouknout, Harry by dal na její rady, ale Ron by mě zavrhl jen co bych se k nim přiblížila na dva metry.

Musím si nějak získat jejich důvěru...

*****

Nevím, jestli to bylo štěstí, ale každopádně se Harry a Ron nebaví. Ron je naštvaný za to, že se Harry dostal do Turnaje a obviňuje ho z toho, že to udělal sám a ani mu to neřekl, zatímco se Harry brání, že on to neudělal. Ne že by mi jindy takové hádky nepřišly k smíchu, ale tohle mi hrálo do karet.

Dlouho jsem nad tím přemýšlela, dokud mě to nenapadlo.

Zaběhla jsem jedno odpoledne po škole do hájenky k Hagridovi.

Sice překvapeně, ale otevřel mi a pustil mě k sobě.

Tam jsem mu řekla, že jsem se doslechla, že prvním úkolem je převzít drakovi zlaté vejce, a aby to řekl Harrymu.

,,A proč mu to nepovíš sama, co? Bojíš se, že by tě vodsoudil? Jdi ty!" mávl rukou Hagrid a bodře se zasmál.

,,Nemyslím, že by mě odsoudil. Spíš si myslím, že by mi nevěřil. Přeci jen, Zmijozelští jsou ti, co skoro hrdě nosí ty odznaky s nelichotivými texty na jeho účet. Domníval by se, že se ho snažím zmást a ukřivdit mu. Od tebe to bude jistější." vysvětlím mu, a on chápavě pokývá hlavou.

Tohle už mi vyvrátit nemůže.

Samotnému mu vadí, jak se k němu kvůli téhle jeho nedobrovolné účasti v Turnaji tří kouzelníků spolužáci chovají.

*****

Měli přivážet ony draky pro soutěžící, a Hagrid po někom vzkázal, ať za ním Harry i s neviditelným pláštěm přijde.

Bylo tedy jisté, že draky uvidí.

Doufala jsem jen, že se poloobr mezi řečí zmíní o tom, že to já ho požádala, aby mu je ukázal, a on si tak snad o mně začne dělat svůj obrázek. A doufám, že dobrý.

Druhý den bylo už od rána zataženo, a obloha byla pochmurná. Na mojí náladě to ale neubralo.

Ani nemohlo.

Před všemi si držím nepřístupnou masku a kamenný výraz nesundám ani tehdy, když jsem na obědě nebo se zmijozelští posmívají Harrymu.

Už ráno u snídaně jsem si šimla jeho kradmých pohledů, když zavítal očima k našemu stolu, a ten pohled ucítila na sobě.

Nikdy jsem ale nevzhlédla. Ať si za mnou přijde sám. Nehodlám se jeho pozornosti doprošovat.

Odcházela jsem zrovna z poslední hodiny, když mě na chodbě doběhl právě brýlatý chlapec s jizvou.

,,Maranayo," oslovil mě, a já se na něj otočila. Byli jsme téměř stejně vysocí, jen on už mě přesahoval asi o dva centimetry. ,,počkej chvíli." dodal, jen co stál u mě.

,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se ho bez výrazu, ale věděla jsem přesně, proč mě dnes odchytil.

,,Tys chtěla, aby mi Hagrid ukázal ty draky a já se nějak mohl připravit na první úkol?" položil hned tu hlavní otázku a zpoza svých kulatých brýlí mě pozoroval.

To už jsem se mírně pousmála, a přikývla. ,,Ano. Víš, jsem sice ze Zmijozelu, ale nesuď člověka podle barvy kravaty. Jsem stejně stará, jako ty, a nedovedu si představit, kdyby se mi tohle stalo. Věřím tomu, že jsi své jméno do poháru nehodil." řeknu mu, a myslím to všechno nanejvýš upřímně.

Když už si něco Skrk mladší zjevně začal domýšlet, nemá cenu se držet ode všech tak moc stranou. Hodlám se vmísit do osudu Cedrika. A když už Cedrik, proč ne i někdo jiný?

,,No, upřímně, překvapilo mě to." prozradil mi. Já jen chápavě pokývala hlavou. ,,A to mě přivádí k další věci." řekl ještě, a já ho pohledem vyzvala, aby mi to pověděl.

,,Nemám ponětí, jak bych měl bojovat s tím drakem. Ani nevím, jakého dostanu!" začal mírně panikařit. Vážně mu to dělalo starosti.

,,Chtěl jsem se tě zeptat," načal konečně to, k čemu se chtěl těmi slovy předtím dostat. ,,když už jsi mi pomohla zjistit, co je první úkol, nepomohla bys mi se na něj nějak připravit?"

Abych pravdu řekla, překvapilo mě to. A to dost...

Vytřeštila jsem mírně oči a nevěřícně na něj hleděla.

Doufala jsem sice, že mi poděkuje a začne mě vnímat jako někoho, s kým by se mohl kamarádit. Ale nikdy by mě nenapadlo, že by po mně chtěl pomoc.

,,Zítra po večeři, sejdeme se u obrazu, který vede do kuchyně." odvětím mu na to jen, než se otočím na patě a mířím směrem na svou kolej.

Nebyla jsem ještě tak daleko, abych nezaslechla, jak se Harry dohaduje s Malfoyem, a nemohla si nechat ujít pohled na to, jak ho Skrk v podobě Moodyho promění ve fretku.

Zpoza sloupu sleduju, jak se ke všem dokulhá Skrk junior a vytáhne hůlku. Pak už se neudržím a vyprsknu smíchy.

Vidět to ve filmu bylo vážně komické, ale takhle naživo? To se nedá ani slovy popsat!

*****

Dnešní večeři jsem si vážně vychutnala, a na cestě na kolej před tím, než půjdu na schůzku s Harrym, jsem si neuvědomila, že si pobrukuju píseň, co si pamatuji ještě ze svého světa.

,,Vida, zrádkyně koleje." ozval se kdosi kousek ode mě, jen co jsem zahla za roh. Docela mě ten člověk vyděsil, protože bylo šero a já byla až moc ponořená ve svých myšlenkách.

Jenže barvu vlasů dotyčné osoby, co tu je skrytá ve stínu, bych viděla i v naprosté tmě.

,,Malfoyi?" oslovím ho a pozvednu v otázce obočí.

Pár kroky vystoupil zpod svícnu, pod nímž stál s rukama překříženýma na hrudi a s arogantním šklebem mě přejížděl pohledem.

,,Kamarádíčkuješ se s Potterem a to jsi tu jen pár měsíců. Zjevně ti zapomněli říct, jak to tu chodí." pokračoval se sebevědomým úšklebkem, ale jen co viděl, že se jeho slovům posmívám, zamračil se.

,,Ano, Zmijozel a Nebelvír, odvěcí nepřátelé. Ale ne všechny musí tenhle nesmyslný spor daný pouze historií bavit." pokrčím rameny, a chci ho obejít a dojít se konečně převléct z hábitu, co mám na sobě celý den, ale on mě chytil za paži a zastavil mě v chůzi.

Otočila jsem k němu obličej jen proto, abych zjistila, že se ke mně naklání aby mi do tváře zlostně mohl zasyčet: ,,Nevíš, s kým si zahráváš."

Se smíchem vezmu jeho dlaň, kterou mě svíral a dám jí pryč z mé paže.

,,To, že za tebe všechny problémy může vyřešit tvůj milostivý tatíček, neznamená, že si zahrávám s tebou, víš?"

Mateřsky ho po dlani poplácám, jako na znak výchovného gesta, což ho rozzuří ještě víc, ale jen se nasupeně otočí a rázným krokem pádí pryč.

A já, s uvědomněním, že je moc pozdě na to, než abych se šla převléct a pak na schůzku s Harrym, se otočila směrem ke kuchyni.