Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

LIV.

Zažila jsem ve svém životě už tolik chvil, tolik okamžiků, kdy jsem nevěděla, jak reagovat, co říct... Ale tenhle je všechny milionkrát předčil.

Dlouho jsem stála nehnutě, co se k mým rtům Draco tiskl svými. Byla jsem tak v šoku, že jsem zkrátka netušila, co dělat...

Když jsem na jeho čin nijak nereagovala, odtáhl se a prsty si prohrábl vlasy, aniž by mi věnoval pohled.

Mlčel.

I já mlčela.

Topili jsme se v tíživém tichu.

,,Já-"

Jediní tichá slabika, a i při té se jeho hlas zlomil.

,,Promiň. Nechtěl jsem to udělat. Teda vlastně chtěl, ale neměl! Prostě jsem se v tu chvíli neovládl. Promiň. Odpusť mi prosím." Zoufale kolem sebe máchal rukama, a třesoucím se hlasem se naprosto zbytečně omlouval a sypal na svoji hlavu popel.

,,Draco, vysvětli mi, co ti mám odpustit?" začala jsem něžně, ale pevně, aby věděl, že každé slovo, co teď vyslovím, myslím smrtelně vážně a upřímně. ,,To, že jsi přede mnou takový, jaký jsi? Že mi věříš a říkáš mi vždy pravdu? To, žes mi ukázal, co doopravdy cítíš? Na tom není co odpouštět. To není nic, čím by ses jakkoliv provinil. Vím, co se ti teď honí hlavou. Není to slabost. Naopak. To, co právě teď cítíš, ti dodá sílu. Kuráž a odvahu. Požene tě to vpřed."

Ze začátku se mu oči jen leskly, ale teď propustili jednu neposlušnou slzu dolů po jeho tváři.

,,Mít rád tě neoslabí, ani nezničí. Dodá ti to sílu do života."

Jeho slzu doprovázely další a další s každým mým dalším slovem.

Těžko určit, jestli jsem mu svými slovy pomáhala, nebo přitěžovala. Ale musela jsem svůj proslov dopovědět celý. Chyběla v něm jedna velice důležitá část...

,,A ještě silnější ta síla je, jakmile to tak cítí oba."

Najednou prozřel.

Z ničeho nic se jeho proudy slz zastavily.

Zato mně se začalo pár drobných slaných kapek kutálet po líci. Ale dlouho to tak nenechal, jelikož si mě přitáhl do dalšího polibku.

A tentokrát opětovaného.

,,No Mayo, tak teď chápu, proč jsi nebyla schopná nám nic kloudného říct, když ses vrátila poté, co jsi najednou zmizela bez vysvětlení," pronesl s podtónem pobavení v hlase Tichošlápek, a já se probrala.

Až teď mi došlo, co právě udělal.

,,Ty jsi na mě použil nitrozpit bez dovolení?!" vyjela jsem na něj zvýšeným hlasem.

Jednak mě zaráželo, co udělal, ale hlavně mě překvapovalo, že se mu to povedlo.

Ani Brumbál není schopný se dostat do mé hlavy, pokud ho nenechám. Právě to je jedna z mých největších výhod proti Voldemortovi!

A teď si tam Sirius udělal nepovolený výlet, a viděl něco, o čem si nejsem jistá, zda jsem vůbec chtěla, aby věděl...

,,Promiň, ale jakmile ses tady objevila s přiblblým úsměvem a absolutně nevnímala, že na tebe s Remem mluvíme, musel jsem to zkusit." Pokrčil rameny, jako by se nejednalo o nijak závažnou věc.