Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XXII.

Když se většina obyvatel domu dala na kutě, já pomohla Molly poklidit kuchyň, abychom se kvůli tomu nemusely bavit s Kráturou, který je na všechny nepříjemný jako kdyby snědl pampelišku.

S úsměvem mi poděkuje a popřeje dobrou noc. Já jí rovněž, ale ještě jsem si zavolala Hermionu, Rona, Harryho, Ginny a dvojčata do kuchyně. Nechali nás tu o samotě, abychom na to měli klid a vše si mohli vyříkat.

,,No, asi se divíte, proč jsem s vámi chtěla ještě mluvit takhle odděleně od ostatních. Jde o to, že celý Fénixův řád to ví. A já vám to dřív říct nemohla." začnu trochu oklikou, abych je hned nepostavila před ten holý, hrůzný fakt, jaký za chvíli zjistí.

,,Všem tvrdíme, že jsem Siriusova stará známá ze školy, a nová členka řádu, která se kvůli nastálým problémům přistěhovala sem, abych byla v jejich centru. A že potřebuji získat praxe v Bradavicích, abych mohla potom učit na plný úvazek. Jenže... Pravda je někde jinde." vydechnu, a nervózně si prsty pohrávám s opěrkou židle, u které stojím, zatímco ostatní si sedli.

Nechám zmizet matčinu podobu, a změním si hlas zpět na svůj.

Když se na ně nejistě podívám, vidím v jejich tvářích čistý šok.

,,Mayo, jsi to ty?!" nevěřícně vydechne Fred.

,,Jo, jsem." těžce ze sebe dostanu, a už se psychicky připravuju na vysvětlování jejich otázek.

,,Jak je to možné? Vždyť jsi mi ležela mrtvá v náručí! Já viděl, jak- jak- Prostě jsi byla mrtvá! Na vlastní oči jsem to viděl! Tohle není možný!" začne se rozčilovat Harry. Tuhle jeho reakci chápu. V podstatě jsem mu v té náruči umřela, a má právo na to zuřit, protože to nechápe.

,,Než bych vám vysvětlila, proč ještě žiju, měli byste znát jednu věc." začnu zlehka, abych je na to připravila. Nebo, spíš sama sebe...

,,Já nejsem z tohoto světa. Jsem z místa, kde jsou vaše příběhy pouze knižním a filmovým hitem. S rodiči jsme měli autonehodu. Všichni jsme na místě byli mrtví. I já. Jenže já se probrala na zvláštním místě. Tam za mnou přišla Smrt, a nabídla mi druhou šanci na život. A já v tu chvíli bezmyšlenkovitě přijala. Vložila do mě polovinu svého srdce, a vytvořila že mě to, co jsem dnes." odmlčím se, aby mohli trochu zpracovat první část mého vysvětlování, a vynechám výjimečně slovo viteál.

,,Pak mě poslala sem se slovy, že tady se budu moci naučit využívat svou moc a že tady ji i správně zplnohodnotím." dokončím příběh mojí minulosti, než se vrhnu na seznámení je s teorií, jakou má Brumbál ohledně mé 'smrti'.

,,Tehdy na tom hřbitově, těsně před tím, než jsme se s Harrym přemístili, mě do zad zasáhla Voldemortova smrtící kletba. Ale já se po nějaké době znovu nadechla. Byli u toho jenom ředitel, McGonagallová a Snape, a ani jeden z nich to nechápal. Po pár dnech diskutování jsme se shodli na tom, že v mém případě bude nejlepší, když nezveřejníme, že nejsem mrtvá, a budu tu v utajení. Proto ta nová identita." pokračuji, a čím blíž jsem konci svého monologu, tím lehčí je můj hrudník.

,,Brumbál se domnívá, že ta kletba zničila tu lidskou polovinu mého srdce, ale ta druhá polovina ji pomohla vstřebat. Ovšem pokud by mě zasáhla stejná kletba někdy příště, už by asi splnila účel." dokončím vše, co jsem jim chtěla a musela vysvětlit.

,,Dobře. Abych to shrnul; Ty jsi umřela," začal Fred, ale hned na to pokračoval George. ,,potkala jsi na druhém břehu Smrt," ,,a ta ti dala polovinu svého srdce."

Asi se rozhodli dělat tu věc s dokončováním vět toho druhého.

,,Pak když tě zasáhla smrtící kletba," ,,zničila polovinu tvého lidského já," ,,a ta druhá přežila díky srdci Smrti." ,,Teď se vydáváš za Mariu Collinsovou," ,,abys dohlížela na to, že vše jde jak má být," ,,a nikdo nevěděl pravdu o tvém původu."

Když se takhle střídali, nevěděla jsem chvilkami, na koho se dívat, ale konečně se dobrali závěru a já mohla jenom mlčky přikývnout.

,,No to je," ,,síla." začal George, ale dokončili větu spolu s Fredem.

,,Síla? To je šílenost! Jak jsi nám to mohla tajit?!" zvedl se ze židle celý rozčílený Harry, a se zatnutými čelistmi se na mě díval.

,,A jak jsem vám to asi měla říct?! Už jen protože nespadám do kánonu příběhu jsem se snažila držet co nejvíc v ústraní, dokud mě Skrk junior nepřinutil složit neporušitelný slib a já se tak vmíchala do vašeho příběhu víc, než jsem plánovala." přiznám jim, jak to ve skutečnosti je.

,,Počkej- To proto jsi mi pomáhala s tím Turnajem?" dovtípil se Harry. Jenom jsem přikývla.

,,Ne že bych nechtěla, ale já se bála, co vše změním, když se vmísím až moc. Já jen nechtěla, aby se kvůli tomu, co udělám, změnil celý příběh jak ho znám, chápeš?" pokouším se mu mírně vysvětlit své důvody, proč jsem o ničem nikomu neřekla, a doufám, že to pochopí. A jestli ne teď, tak snad dřív, než bude pozdě.

,,Ne. To teda nechápu. Já myslel, že držíš s námi. A celou dobu hraješ jenom sama za sebe!" křikne už celý bez sebe Harry.

,,Řád nechtěl abych vám to vůbec řekla!" křiknu i já, protože potřebuji, aby to vzal na vědomí. ,,Já o tom ale s nimi ani nediskutovala a oznámila, že vám to vyloženě musím říct. Obzvlášť tobě."

Bylo na něm vidět, že jím tohle trochu hnulo, ale praly se v něm dvě strany a on si nebyl jistý, kterou má nechat vyhrát.

Ostatní tiše seděli na místech a čekali, jak se tahle konverzace vyvrbí.

Místo toho, aby něco řekl, jen zakroutil hlavou, otočil se na patě a vydal se do pokoje.

Ron s Hermionou ho následovali, a George s Fredem jako jediní zůstali.

Smutně se na mě pousmáli, aby mi alespoň trochu zvedli náladu, a já se jim to pokusila mírným pousmáním oplatit. Ale stejně je moje nálada dost blízko bodu mrazu.

Jen jsem chtěla aby Harry věděl pravdu. Tušila jsem, že ho to překvapí a bude rozrušený, protože toho bude na něj moc, až mu všechno vysvětlím. Ale že z toho bude až takhle zklamaný jsem netušila...