Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XX.

,,Fajn, to zvládneš. Pamatuješ si přece, jak vypadala tvoje máma, no ne? Černé, dlouhé vlasy, modré oči, plné růžové rty, milý úsměv, vřelý hlas..." vzpomínám na to, jak máma vypadala, a koukám při tom do zrcadla. Snažím se vybavit si co nejpřesněji její podobu, a postupně se z mého obličeje stává ten... její.

A když se na sebe podívám blíž, vzpomenu si, že ještě měla nepatrně pihovaté tváře a nos. Ty pihy byly tak nepatrné, že by si jich málokdo všiml, ale já si je pamatuji velice dobře.

Taky jsem si teď vzpomněla na to, že její oči nebyly čistě modré, ale v kraji přecházely do zelené. A vlasy že se jí vlnily na zádech.

A že byla velice drobná. Pas měla tak úzký, že jí táta dokázal obejmout jednou svojí rukou.

Při té vzpomínce se pousměju, a jakmile uvidím ten její úsměv v zrcadle, zas koutky svěsím a nahrnou se mi do očí slzy.

Tak moc mi chybí...

,,Mayo, tak jak jsi na-" vešel do místnosti Sirius, ale zarazil se, když jsem se na něj otočila v matčině podobě.

S otevřenou pusou stál na místě jako kdyby ho někdo očaroval zaklínadlem, a od hlavy k patě si mě prohlížel.

,,Páni." vyšlo z něj nakonec ohromeně, ale na nic víc se nevzmohl.

,,Jsi jí neskutečně podobná." řekl po chvíli, a já se na sebe podívala do zrcadla. Jo, měl pravdu. Pochytila jsem dost jejích rysů. Jen nevím, co by řekla na to, co tu právě dělám.

Povzdechnu si, ale pak zakroutím hlavou, abych se zbavila všech negativních myšlenek na minulost, a s odhodlaným úsměvem se znovu otočím na Siriuse.

,,Jsem připravená." oznámím mu jen, a on mě s úsměvem pobídne, ať jdu za ním do obýváku.

,,Brumbál tu bude každou chvíli." ujišťoval mě, když jsme došli na koberec ke krbu, z něhož měl za chvíli vyjít ředitel Bradavic.

,,Povím ti, bojím se dnešního dne víc, než kdybych měla skládat zkoušky OVCE." přiznám mu s lehce nervózním podtónem.

,,Bude to dobré. Prostě tam přijdeš, vyplníš papíry, podepíšeš a je to. Nebude to nic hrozného. Uvidíš. A kdyby, bude s tebou Brumbál." předkládá mi fakta, proč bych z toho neměla mít žádné obavy. Jenže já je mám.

Na to z krbu vyšlehly zelené plameny a z nich vyšel Brumbál osobně.

,,Dobrý den přeji. Můžeme?" zeptá se rovnou a nastaví mi ruku, abychom se mohli přemístit.

,,Můžeme." potvrdím mu, zamávám na rozloučenou Siriusovi a pak, jen co se dotknu ředitelovy dlaně, mě vcucne silný vír a vyplivne až na ministerstvu.

,,Doufám, že jste si mé spisy pročetla a zapamatovala, slečno Collinsová." ujišťoval se muž, když jme procházeli mezi davy čarodějů a čarodějek.

,,Samozřejmě, profesore Brumbále." potvrdím mu, že si vše pamatuji. Pak mě vede budovou až ke kancelářím, kde po svolení vejdeme do kanceláře samotného ministra, Korneliuse Popletala.

,,Ach, Brumbále! Tak už jste tu! Výborně!" přivítal nás s hraným úsměvem. Bylo vidět, jak je mu Brumbál proti srsti, ale pak pohled přesunul na mě. ,,A vy musíte být slečna Maria Collinsová, že ano?" natahoval ke mně ruku a já si s ním potřásla.

,,Přesně tak, pane ministře." s úsměvem mu potvrdím, a jsem šťastná jakmile mi pustí ruku.

,,Takže, vy se jdete zaučit do Bradavic? Promiňte mi mou netolerantnost, ale nejste na to poněkud mladá?" divil se Popletal a předstíral smích, aby odlehčil váhu svých slov, ale moc se mu to nedařilo.

,,Inu, vzhled klame. Letos v létě jsem dovršila již třiadvaceti let, a ráda bych získala zkušenosti, než začnu učit na plný úvazek." pokusím se mu to vysvětlit podle sepsaného životopisu od Brumbála, který jsem se celý včerejší večer učila.

,,To samozřejmě chápu. Tak tady stačí podpis, pak mi předáte vaši vyplněnou smlouvu a vše bude ujednáno." posune ke mně po stole popsaný pergamen. Neváhám, vezmu brk, podepíšu se svým falešným příjmením a pergamen dám zpět ministrovi spolu se smlouvou, kterou jsem vyplnila poté, co mi ji Brumbál včera dal v obálce s osobními doklady mého nového já.

,,Děkuji mnohokrát, slečno. Přeji Vám hodně štěstí." usmál se znovu falešně ministr, naposledy si s námi potřásl rukou a pak nás šetrně poslal ven.

Když se konečně zavřely dveře, pořádně jsem se zhluboka nadechla. Neskutečně se mi ulevilo, že vše probíhalo bez problémů. Až na nepříjemného ministra, co se pokoušel tvářit vstřícně, samozřejmě...

,,Inu, to proběhlo lépe, než bych čekal." usoudil Brumbál a věnoval mi vlídný úsměv.

,,Věřte mi, jsem za to víc, než ráda." vydechnu, a promnu si zátylek.

,,Myslím, že se můžete klidně přemístit zpět a nadále zůstat Mariou." mrkl na mě, a já pochopila, kam tím mířil. Abych se nemusela do Harryho příjezdu schovávat v pokoji, mám si nechat matčinu podobu a vystupovat pod novým jménem a prozatím vystupovat jako budoucí učitelka v Bradavicích, která patří do řádu.

Přikývnu, a s rozloučením v hlavní hale se vydáme každý do jiného krbu.

Já přistanu na koberci v obýváku, kde už na mě čekají Sirius s Remusem.

,,Ahoj. Tak jak to šlo, Ma-" ,,Mario." přeruším Siriuse předtím, než mi stihl říct mým jménem s pokřiveným úsměvem.

,,Páni, vypadáš dobře." pochválí mi Remus, který vlastně poprvé vidí, jak vypadala máma.

,,Díky." přívětivě se na něj usměju, a přisednu k nim do posledního volného křesla u krbu.

,,Za pár dní by měla dorazit Hermiona, a pravděpodobně ke konci prázdnin někteří členové řádu přivedou i Harryho." obeznámí mě s nadcházejícími dny Sirius, a já jen pokývám hlavou na znamení, že rozumím.

,,Hele Georgi, napadlo tě vyrobit zákusek, po kterým ti vyraší všude boláky?" ozval se hlas jednoho z dvojčat kousek od obýváku. ,,Frede, to je geniální!" odpověděl mu jeho bratr, a pak stáli na prahu místnosti a zírali... jo, zírali na mě.

S nervózním úsměvem na ně mávnu rukou.

,,Kluci," vstal Sirius a přešel kousek k nim. ,,tohle je moje stará známá ještě ze školy, a další členka Fénixova řádu."

Já se mezi jeho proslovem postavila a otřela si zpocené dlaně do kalhot. Pokusila jsem se mile usmívat a pomalým krokem dojít až k nim.

,,Těší mě. Maria Collinsová. Stačí Maria." natáhnu k nim ruku, a oba mi ji chytí svou dlaní. George levou a Fred pravou rukou, a potřesou si se mnou.

,,To nás těší." promluví prvně George, a Fred hned navazuje. ,,Ani nevíte jak."

Usoudili jsme za vhodné se posadit ke stolu do kuchyně, protože je tam více místa, a my si tak mohli promluvit a 'seznámit' se.

,,Kde se tu tak najednou berete?" zajímal se Fred, a zamyšleně mě pozoroval.

,,No, po tom, co se stalo na konci školního roku mě Brumbál požádal, zda bych se nemohla přidat naplno k řádu, a tak jsem se se Siriusem domluvila, že budu přes prázdniny tady." seznámím ho s jednou z mnoha lží, které si pro mě ředitel vymyslel.

,,A co po nich? To pak zase odjedete?" zajímalo tentokrát George.

,,Ale ne, kdepak. Já se letos budu zaškolovat na učitelku v Bradavicích. Budu se dělit o výuku s profesorem Snapem." uvedu na pravou míru mé plány po prázdninách, a ti dva nestačí kulit oči.

Sirius vypadá, že by nejraději vyprsknul smíchy, a Remus ho šťouchá do ramene, aby s tím přestal, ale ani on se neubrání úsměvu.

Jako malí... protočím nad nima v duchu oči.

,,Georgi, myslíš na to co já?" nahne se ke svému dvojčeti Fred.

,,Tenhle rok budu milovat hodiny lektvarů." odpoví George, a my ostatní se pobaveně zasmějeme.

No, snad vše vyjde tak, jak má...