Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

VI.

Nastal ten velký den. Tribuny postavené speciálně pro první úkol byly narvané skoro k prasknutí. Nikdo si nenechal ujít zápas našich studentů proti drakům.

Stála jsem, samozřejmě, ve zmijozelské části, a kousek ode mně se tlačili kruvalští.

Všichni bouřlivě povzbuzovali svého zástupce v Turnaji, až jsem litovala, že jsem si nevzala klapky na uši. Které stejně nemám...

Protočila jsem nad těmi neandrtálci očima a sledovala prostor pod tribunami, kde se za chvíli objeví jeden ze čtyř draků, co se tu dnes předvedou.

,,Doufám, že si Pottera ten drak vezme a odletí s ním někam na druhý konec světa." smál se mně známý las, nad nímž jsem protočila oči znovu.

,,Na rozdíl od tebe, Malfoyi, by se ho ten drak alespoň dotkl. Tebe by se nedotkl ani drápem, aby mu z té tvojí vyperoxidované palice neopadaly všechny trny na těle." pronesu k němu s provokativně nevinným úsměvem.

Viditelně ho to naštvalo. Zatínal čelist a propaloval mě svýma ocelově šedýma očima, jako by mě jimi chtěl na místě podpálit.

Někdo se jako odpověď na má slova rozesmál, a dle směru, odkud smích šel, to byli kruvalští. Zjevně mi perfektně rozuměli, ačkoliv sami angličtinu moc dobře neovládali, a moje poznámka k Malfoyovi jim přišla vtipná.

,,Tá ti to tedá nadalá." pochechtával se jeden z těch, co byli, jak si dle svých úvah myslím, v bližším kruhu Viktora Cruma, a já se spokojeně usmála jeho směrem.

Úsměv mi oplatil, a já musela uznat, že je celkem hezký...

Ne, Maranayo, na takovéhle věci nemysli! Tvým úkolem je pomáhat Harrymu, ne tu očumovat studenty z Kruvalu! Ještě abych si nadělala na problém u Karkarova. To by mi tak chybělo.

Ludo Pytloun konečně oznámil začátek prvního kola, drak byl připevněný řetězy na místě a já jen čekala, kdy konečně přijde řada na Harryho. O něj jsem se bála nejvíc...

*****

Během toho, co brýlatý kluk s jizvou na čele bojoval se svým maďarským trnoocasým drakem, jsem byla jak na jehlách.

Zadržovala jsem dech vždy, když zaútočil drak na něj, i když zaútočil on na draka.

Tak moc jsem doufala, že mu moje pomoc s kouzly v komnatě nejvyšší potřeby byla prospěšná, že jsem si nedovedla představit, jak by to dopadlo, kdyby nebyla.

Harry se zrovna skrčil za kámen, když na něj drak vychrlil oheň, a já na něm viděla, že přemýšlí, co udělá.

Zjevně přemýšlel nad použitím toho kouzla, co jsem ho naučila, a nad tím, zda si nemá raději rovnou přivolat koště.

Naštěstí se svýma očima mohl zabodnout do mých, neboť jsem stála hned naproti v první řadě, a mohl tak vidět, jak jsem jemně pokývala hlavou.

Kývnutí mi opětoval, nadechl se a pak to vyřkl. ,,Link aggeris tria!"

Postupně se mezi tribunami vytvořila ledová stěna, která oddělila Harryho od draka, a i to ohromné stvoření na chvíli zamrzlo v pohybu.

Harry se vesele zazubil, vyskočil na nohy a běžel k vejci.

Už už byl na dosah a mohl jej držet v rukou, jenže drak se z kouzelné moci vyprostil, svým ohněm nechal roztát ledovou bariéru a znovu tak v plné síle útočil na chlapce.

Srdce mi tlouklo jako splašené. Měla jsem dojem, jako by mi chtělo vyskočit z hrudi, když se po Harrym ohnal drak svým trnitým ocasem a málem mu podkopl nohy.