Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XIX.

S Molly jsem toho večera udělala večeři pro všechny v domě, svůj podíl si vzala k sobě a v tichosti si ho snědla v pokoji. Dnes jsme všichni uznali, že ostatním o tom řekneme, až dorazí Harry. To už tu bude i Hermiona.

Druhý den odpoledne se Weasleyovi vydali na výlet, aby si společně užili trochu prázdnin, a já tak v domě zůstala zase sama se Siriusem a Remusem.

Nedávno měl po úplňku, tak z toho byl vyčerpaný jak on, tak i Sirius, který ho hlídal ve své psí podobě.

Proto jsem hned, jakmile Weasleyovi odešli, postavila na čaj.

Když byl hotový, donesla jsem šálek prvně Siriusovi, a pak zašla k Remusově pokoji. Prvně jsem pro jistotu zaklepala. Bývá po úplňcích dost roztěkaný, tak jsem ho nechtěla vylekat.

Po výzvě ať vstoupím otevřu dveře a s úsměvem ho pozdravím.

Seděl v křesle u okna a četl si nějakou knihu. Jakmile jsem ale vešla, zvedl hlavu a založil stranu záložkou.

,,Ahoj, Mayo. Děkuju. To jsi nemusela." přivítal mě hned, jakmile jsem mu na stolek pokládala vroucí šálek.

,,Ale já chtěla. To je trochu rozdíl, Reme, víš?" pousměju se, a přisednu si k němu do druhého křesla.

,,Jen jsem se přišlala zeptat, jak ti je? Jestli něco nepotřebuješ?" starostlivě na něj kouknu.

,,Jsem v pořádku. Díky za optání. A nepotřebuju nic. Vážně. Snad jen aby to někdy mělo trochu mírnější průběh..." svěsil ramena a hlavu sklonil ke svým rukám, v nichž třímal křehkou vazbu.

Jenom mu povzbudivě stisknu rameno, ale nic neřeknu. Někdy to ani není třeba.

,,No, už mi to v hlavě vrtá celkem dlouho, ale neodhodlal jsem se zeptat dřív." začal Remus po chvíli, kdy v pokoji panovalo ticho.

Podíval se na mě a opřel se do opěrky křesla. Já ho pohledem vyzvala, aby pokračoval.

,,Za ten měsíc, co tě znám a jsi tu s námi, nějak nemůžu pochopit, proč tě klobouk zařadil do Zmijozelu? Jistě, tvoje půlka srdce Smrti by to možná mohla dost ovlivnit, ale přece jen se mi zdá, že převažuje ta tvoje druhá polovina tvého já." rozpovídal se, a já si vzpomněla na ten okamžik, kdy Moudrý klobouk vyřkl tu hadí kolej. Naprosto jsem to nechápala a byla z toho patřičně nesvá.

,,Sama nevím, proč se tak náhle rozhodl. Přiznal mi, že se rozhodoval mezi Mrzimorem a Nebelvírem, a že Zmijozel je pro mě až moc lstivá a chamtivá kolej." začnu vysvětlovat, s čím se mi klobouk před svým rozhodnutím svěřil. ,,Pak ale řekl, že nakonec přece jen tahle kolej pro mě bude ta nejbezpečnější, a poslal mě do Zmijozelu. Dodnes taky pořádně nechápu, proč tomu tak je." pokrčím rameny.

,,Řekl nejbezpečnější kolej pro tebe?" zvedl tázavě obočí Remus, a já jen přikývla. Sám slyšel.

,,Zvláštní..." pronesl zadumaně, než znovu sklopil pohled k zemi, a neponořil se do svých myšlenek.

,,Haló? Je tu někdo? Já jen abych nepřišel nevhod." ozvalo se z obýváku, a já s Remusem jsme se na sebe překvapeně podívali.

Zvedneme se z křesel a dojdeme za zdrojem toho hlasu, a všimnu si, že Sirius tu už je taky.

,,Pane profesore, snad nevyzním nezdvořile, ale co tu děláte?" zamračím se nechápavě na ředitele školy, který stál uprostřed místnosti s úsměvem na tváři.

,,Inu, přemýšlel jsem celý uplynulý měsíc nad tím, jak Vás slečno skrýt před okolím, ale zajistit, abyste byla ve víru dění." svěřil se hned Brumbál s tím, proč sem dnes přišel. ,,A myslím, že mě něco napadlo."

,,A co to tedy je za nápad?" zajímám se a překřížím ruce na hrudi.

,,Inu, díky Vaší schopnosti vzít na sebe podobu někoho jiného mě napadlo, že byste mohla předstírat, že jste jedna z učitelů v Bradavicích." šel hned k věci, a nebudu lhát, zaskočil mě tím.

Vytřeštila jsem na něj nevěřícně oči.

,,To myslíte vážně? A nebude to ministerstvu trochu podezřelé, když si na začátek školního roku z ničeho nic dosadíte do profesorského sboru nového učitele?" pozvednu obočí a pořádně nechápu, jak to chce udělat?

,,Ne, ne. Asi jsem to podal špatně. Byla byste učitelkou v zácviku. Byla byste u nás na praxích, a sbírala zkušenosti do budoucna." osvětlil mi Brumbál jeho ideu, jak mě dostat do školy, aniž by někdo tušil, že to jsem já.

,,Dobrá. Ale jakou podobu mám podle Vás použít? Nemůžu si na sebe vzít podobu někoho, kdo v tomhle světě existuje. Mysle jste i na tohle? Jakmile by se to ministerstvo dozvědělo, byla bych v maléru nejen já, ale i Vy a celá škola." upozorním ho na jeden dost velký háček v jeho plánu.

,,S tím jsem samozřejmě počítal. A proto jsem si říkal, že by bylo nejlepší, kdybyste na sebe vzala podobu někoho, koho jste moc dobře znala a v tomto světě není." začal, ale na chvíli se odmlčel. Proč mám špatný pocit, že se mi to, co řekne, nebude líbit?

,,Napadlo mě, že byste na sebe vzala podobu své matky."

Jen co tohle dopověděl, sevřelo se mi hrdlo, zkroutil žaludek a srdce bolestně poskočilo v hrudi.

Sirius s Remusem jen tiše přihlíželi našemu rozhovoru s ředitelem, a nijak nezasahovali. Momentálně bych byla radši, kdyby něco řekli a nenechali to jenom na mně.

Nedostávalo se mi slov. Nevěděla jsem, co mu na tohle mám říct. Připomněl mi totiž, že moje matka už je dávno po smrti a v tomhle světě nikdy neexistovala. Že jsem tu sama. Že má rodina už je dávno pryč a já se musím smířit s životem tady, kde jsem jim ani nemohla zařídit řádný pohřeb.

,,Vím, že je to pro Vás bolestná vzpomínka, ale sama jste řekla, že se snažíte dohlížet na to, aby byl dodržen děj příběhu tak, jak ho znáte. A to, pokud se nevmísíte do centra dění, půjde jen velice těžko." svěřil se mi Brumbál se svojí obavou, a já mu musela dát za pravdu.

Jestli chci mít jistotu, že se vše odehraje, jak má, aby Voldemort nevyhrál, musím na to dohlédnout z blízka.

,,Dobrá. Uděláme to tak, jak říkáte, pane profesore." přikývnu nakonec na jeho návrh, a on s úsměvem kývne hlavou na znak, že chápe a děkuje zároveň.

,,Zítra se tady zastavím, a vyzvednu Vás tu. Budeme Vás muset totiž zaregistrovat na ministerstvu kouzel, aby se pojalo co nejmenší podezření. Do večera si prosím nastudujte tento list. Je tam sepsána Vaše smyšlená minulost, a v téhle obálce máte veškeré dokumenty, které budete potřebovat k zapsání na ministerstvu. Těším se na Vás zítra, paní kolegyně." mrkl na mě spiklenecky, a pak se přemístil.

Já stála překvapená a v rukou držela list pergamenu a obálku s dalšími potřebnými věcmi, aby tenhle plán vyšel.

,,No Mayo, myslím, že se ti tímhle naskytla skvělá příležitost." dal mi ruku na rameno Sirius, a vážně se na mě podíval.

Já jen zvednu levé obočí a pokřiveně se na něj usměju, protože je mi jasné, že to co řekne vůbec vážné nebude...

,,Jako kantorka budeš moct šikanovat Zmijozel." roztáhl koutky úst a vesele se zazubil.

Remus se jen v pozadí chechtal svému příteli, protože nemohl věřit tomu, že tohle je to první, co ho napadne po takovéhle situaci.

,,Jo, ještě že tuhle možnost nenabídl tobě, Tichošlápku." poplácám ho po rameni, než se se smíchem vydáme do kuchyně, abychom si dali k jídlu co zbylo ze včerejší večeře.