Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XV.

Po příchodu do hradu jsem ihned zalezla do svého pokoje, dala si teplou sprchu a převlékla se do suchého oblečení, abych si neuhnala zápal plic.

Zatím jsem tu byla sama, ale tuším, že brzy moje spolužačky dorazí.

Proto jsem si raději vzala svoje zápisky z hodin přeměňování, a vydala se bloumat po chodbách.

Neměla jsem v plánu jít někam konkrétně, ale jakmile jsem zahlédla Moodyho, jak kulhavě spěchá směrem do svého kabinetu, nevím co to bylo, ale něco mě nutilo ho sledovat.

I kdyby věděl, že jdu za ním, což si myslím, že věděl, byl tak rozrušený, že mu to snad bylo i jedno.

Jakmile vystoupal s funěním všechny schody, zabouchl za sebou prudce dveře a kouzlem zamkl.

Co se asi stalo, že byl takhle vyvedený z míry?

A pak jsem si vzpomněla na to, co se stalo po druhém úkolu, když všichni mířili od jezera zpět do hradu...

Bartemius Skrk starší je pravděpodobně již po smrti.

A nadcházející události se nemile blíží...

*****

24. června

Z tribun postavených před bludištěm, kam se měli soutěžící vydat za splněním posledního úkolu, ze ozývala hudba a jásot, spolu mísený s povzbuzováním svých šampionů.

Já byla na cestě tam, když hudba utichla a začal mluvit Brumbál. Zdržela jsem se na pokoji, protože jsem přemýšlela, jestli si mám brát hůlku, ale pak jsem si řekla, že jestli má můj plán vyjít, budu muset.

Skoro jsem byla na světlech od tribuny, ale něčí ruka mě popadla za paži a strhla zpět do stínů.

Překvapivě to nebyl Skrk v podobě Moodyho, ale Červíček. Pettigrew.

,,Nazdar, děvenko." pozdravil mě s hnusným šklebem, co mu visel na jeho ještě ošklivější tváři.

,,Pan profesor ti vzkazuje následující. Přemístím tě do bludiště, a vyčkáš, až se k poháru dostane Potter. Společně se přenesete. Rozumíš mi?" prskal mi do obličeje, až mi z jeho páchnoucího dechu vstávaly všechny chloupky za krkem.

,,Ano." odseknu rychle, aby se konečně odtáhl.

Hned na to se se mnou ale vážně přemístil do středu bludiště, on sám se přemístil někam jinam a vedle mě zářil modrým, jasným světlem pohár. Trofej Turnaje.

Ozval se výstřel, a to pro mě znamenalo, že za chvíli do bludiště vstoupí Cedric.

Vyčkala jsem asi minutu, než jsem se přemisťovala tak dlouho, dokud jsem se neobjevila u něj.

Zrovna se před ním ukázal bubák v podobě mozkomora, a jakmile ho zahnal patronem, tiše jsem na něj zavolala.

,,Psst! Cedricu, za tebou! Tady jsem!" doufala jsem, že v okolí není nikdo další.

Konečně se otočil s hůlkou namířenou na mě, ale jakmile uviděl, že to jsem já, z masa a kostí, žádná halucinace, sklopil hůlku k zemi.

,,Mayo, co tady děláš?! Nemáš být s ostatními na tribunách?! Jak ses sem dostala?!" nechápal chlapec.

,,Není čas na otázky. Někdy ti všechno povím, ale teď mi promiň, ale nemůžu jinak." omluvím se mu předem, vezmu na sebe kouzlem jeho podobu a jeho samotného pošlu do bezpečí, na astronomickou věž.

Pak se přemístím kousek od poháru.

Zpoza rohu se vynořil Harry a povalil mě na zem, kam jsme oba dopadli.