Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

VIII.

Victor.

Victor?

U Merlina, Victor!

Až po půl hodině mi vlastně došlo, co to ten kruvalský kluk před chvílí řekl za jméno.

Victor Krum? Jako vážně? Ten měl ale přeci jít s Hermionou!

Copak on ji nepozval?

Co se tu sakra děje?!

Rázně se zvednu od zmijozelského jídelního stolu, a svižným krokem jdu pryč ze síně.

Ruce si založím na hrudi a zamračeně jdu napříč chodbami, přičemž mi je vážně jedno, do koho všeho narážím.

Pro všechny viteály na světě, jak se to jen stalo?!

A já blbá mu to ještě odsouhlasila!

Ale není to má chyba. Já neměla ponětí, co chystá, a myslela jsem si, že mě zve na ples sám za sebe.

Takhle mě oklamat...

Kdybych od začátku věděla, že jde o žádost od Kruma, rázně bych odmítla.

Ať už je nejlepším chytačem na světě nebo ne, nešla bych s ním ani do knihovny!

Jenže co teď?

Ples samotný je hned za dveřmi, a co já teď s tím? Nemůžu si jen tak nepřijít... Vždyť je to jeden ze čtyř šampionů a zahajuje tanec. To by byl trapas nejen pro něj, ale i pro celý Kruval a i pro Bradavice.

Když jsem došla do sklepení, povzdechla jsem si a stanula před vchodem.

,,Hessslo." zasyčel na mě had na dveřích.

,,Věrnost." zamumlala jsem, a pak už procházela, jako vždy, potemnělou společenkou.

Usadila jsem se na jedno z křesel obličejem k plápolajícím plamenům v krbu, a stále zamyšlená do nich zírala.

,,Potter a Kellyová, to bude dvojka." pohrdavě někdo promluvil za mými zády, a já, nad poznáním, komu hlas patří, protočila oči. Tak na něj momentálně vážně nemám náladu.

,,Drž zobák, Malfoyi." procedím skrze zuby, ale je mi jasné, že zrovna on jen tak neodejde a nenechá mě na pokoji.

Pár línými kroky prošel kolem křesla, v němž sedím, a s rukama překříženýma na hrudi se opřel o krbovou římsu.

Propaloval mě pohledem, ale já mu ten svůj nevěnovala.

Hypnotizovala jsem oheň a tajně si přála, aby takhle plápolal i kolem něj.

,,Tobě nestačí, že jsi zrádkyní už jen díky tomu, že dolejzáš za Potterem, ale musíš s ním jít i na ten stupidní ples?" prskal kolem sebe a já byla vděčná tomu, že tu nikdo jiný nebyl, protože tohle vážně nepotřebuje diváky.

To jsem se na něj už podívala, a věnovala mu tak ledový pohled, že se mírně otřásl, jako by ho doopravdy zamrazilo v zádech.

,,Za nikým nedolejzám. To, s kým se bavím, je moje věc, a to že se bavím s jedním nebelvírem neznamená, že jsem zradila svou kolej. A na ten ples nejdu s Harrym!" ztrácím trpělivost, až na něj křičím. Dlaněmi se opírám o opěrky křesla a zlostně ho tentokrát pohledem propaluji já.

On ale zbledl, pokud to ještě bylo možné, a svýma šedýma očima na mě nejistě koukal.

,,Tak s kým tam jdeš?" zeptal se potichu, jako by se snad bál to vyslovit.