Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XLIII.

,,Tak to v žádném případě!"

Náhlý křik protkal ticho v domě na Grimmauldově náměstí číslo 12.

Jelikož všichni šli spát velmi pozdě, byli ještě všichni v říši snů. Až na Mayu.

Ta se vzbudila o něco dříve a šla do jídelny, kde našla Siriuse s Remusem, jak spali na stole.

Jenže měli moc lehké spaní, a probudilo je zavrzání dřevěné podlahy, když na ní dívka vkročila. Tak se s ní pak dali do řeči a oznámili jí, na jakém plánu se domluvili s Brumbálem a jejím otcem.

,,Doufám že si vážně nikdo z vás nemyslí, že na něco takového přistoupím?! Na to rovnou zapomeňte!" čertila se dál, a z očí jí šlehaly blesky. Přestože stále neměla moc síly, nebo alespoň ne tolik kolik by sama chtěla, na to rozčílit se měla síly dost.

,,Mayo, uvažuj. Nikde nejsi v bezpečí. Vždy se najde někdo kdo tě najde. Není místo kam bychom tě mohli ukrýt. A poslat tě zpět, odkud jsi přišla díky Smrti, je taky k ničemu, protože by ses buď sama zase vrátila, nebo by ses v tom světě bez magie musela potýkat s tou mocí, co v sobě máš. Není jiné řešení než tohle." snažil se jí promluvit do duše Remus.

,,Ne. Tohle mi nemůžete udělat! Prosím, ne..." dívce se začaly hrnout slzy do očí. Tu myšlenku toho, co po ní chtěli, jí ničila. Nechtěla si ani představit že by to udělala. ,,Jak to pomůže? Jak pomůže to, že se mu dobrovolně nabídnu? Vždyť tak získá to po čem touží a zničí celý kouzelnický svět!"

,,Ale tak to není!" vložil se do toho i Sirius. ,,Jen si dej dohromady všechna fakta. Nebudou se tě snažit najít. Nebudou ohrožovat lidi, které máš ráda a na kterých ti záleží. Neublíží jim jen proto aby našli tebe. A jsi dost silná na to, aby sis svou moc uhlídala a on tě o ní neobral. Jen musíš hrát podle jeho pravidel a neudělat žádnou hloupost."

,,Vy jste se opravdu pomátli! Víte vy o něm vůbec něco?! Jemu je jedno co musí udělat pro to, aby získal nekonečnou moc a podmanil si svět! Zjistí jak mi mojí moc vzít, a věřte mi že si jí vezme. A pak je se vším amen." rozhořčeně mávala rukama dívka, a ty slzy zoufalství vystřídaly slzy vzteku.

,,V tomto ohledu si myslím, že není nutno mít obavy, slečno." ozvalo se od krbu, z něhož právě vycházel Brumbál a za ním jako stín kráčel se skloněnou hlavou Snape. Jako by tam ani nebyl. Nebo spíš nechtěl být...

Maya se na ředitele školy a jejího otce, co se za ním schovával, podívala s nic neříkajícím pohledem.

,,Možnost jak vzít kouzelníkovi jeho moc sice je, ale Vy jste jiný případ. Vy máte moc díky polovině srdce Smrti. Jediná možnost, jak by tu moc mohl Pán zla získat, by bylo to srdce vyjmout a nahradit ho místo svého. A to je příliš riskantní i pro někoho jako je nejmocnější černokněžník světa." shovívavě se na mě díval s rukama za zády, a dával mi svým postojem najevo, že není jiná cesta.

A jelikož Maya věděla, že jí opravdu nic jiného nezbývá, jen párkrát odevzdaně přikývla hlavou a sklonila ji k zemi.

Chvíli bylo ticho, než se Remus se Siriusem omluvili s tím, že se jdou taky pořádně prospat, a šli do svých pokojů. Zůstali tak v jídelně pouze Brumbál, Maya a Snape.

,,Inu, povinnosti mě volají. Musím se vrátit do školy. Vy Severusi se vraťte, než vám začne první hodina." oznámil ředitel, a letaxem se přenesl.

Ticho, jaké nastalo, bylo snad to nejtěžší, jaké kdy oba mohli kdy zažít. Bylo tak těžké až jim oběma těžkla hruď nervozitou. Nikdo nechtěl začít. Ani nevěděli jak.