Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XLVII.

,,Musím se přiznat, že je to pro mne překvapení," uznala ta kreatura bez nosu. Věnoval mi dost povrchní pohled plný vítězství.

Nikdo jiný nic neřekl, ostatní na mě jen mlčky zírali. Snažila jsem se tvářit co nejvíc laxně, a neustále kontrolovala, na co myslím, až se mi potom pokusí dostat do hlavy někdo z přítomných.

A že to netrvalo dlouho. Za chvíli jsem cítila tlak v hlavě, a uspořádala si mysl tak, aby mi nevadilo, co dotyčný uvidí.

Po krátké chvíli tlak ustal, a já se zase o trochu hlouběji nadechla.

,,Smím se zeptat moje milá, co tě přimělo k tak radikálnímu rozhodnutí? Ješte nedávno jsi mi ležela u nohou se zlomenými žebry, a dnes se chceš přidat mezi moje věrné?" Přimhouřil svoje hadí oči, ale o nitrozpit se nepokoušel. Jenom na mě zíral, a čekal, co řeknu nebo dokonce udělám.

Než jsem promluvila, letmo jsem prohlédla na Draca, ale ten měl hlavu sklopenou.

Znovu jsem věnovala pozornost Voldemortovi.

,,Strávila jsem spoustu času s Potterem a jeho blízkými. Vím tedy, jak slabý je a že pokud proti sobě jednou budete bojovat, on nebude ten, kdo z toho duelu vyjde jako vítěz. A moje rozhodnutí ovlivnil hlavně můj otec. Teď když to vím, chci s ním strávit ten čas, co jsem doteď nemohla, a zajistit nám oběma dobrou budoucnost." Tohle. Přesně tohle jsem mu odpověděla na jeho předchozí otázku, a pevným pohledem ho přesvědčovala, že to myslím vážně.

Nějakou dobu na mě civěl, stejně jako i jeho věrná Nagini.

Vstal od stolu.

Všichni čekali, jak se jejich vůdce zachová. A já zrovna tak.

Když se blížil čím dál víc, s hůlkou v ruce a hadem plazícím se mu u nohou, trochu jsem znejistěla.

Kdykoliv na mě mohl uvrhnout mučící kletbu, nebo rovnou můj život ukončit zeleným zábleskem, jež by byl to poslední, co bych viděla.

Místo toho se kousek ode mě zastavil, a natáhl ke mně svou levou ruku.

,,Podej mi ruku, děvče," tiše zasyčel.

Udělám tak, k mému předloktí mi přiloží svou hůlku, na což se mi za doprovodu odporné bolesti začne postupně na mé bělostné kůži svíjet černý had v lebce.

Znak Smrtijedů.

,,Teď jsi jednou z nás, má milá."

Odporně se na mě usmál, až se mi skoro zvedl žaludek. Zadržela jsem pocit nechutenství, a s chladným, hraným úsměvem se na něj podívala.

,,Děkuji, můj pane." Mírně jsem se poklonila, a všichni přítomní spustili potlesk.

Bellatrix pištěla svým odporným smíchem přes celou místnost.

A já se na ně všechny musela tvářit jak jsem hrdá na to, že teď i já nosím znamení zla.

*****

,,Proč jsi to udělala?!"

Hned poté, co Voldemort rozpustil zasedání se Smrtijedy, za mnou přišel Draco, popadl mě za paži a táhl napříč domem až do pokoje, kde zabouchl dveře a zajistil ho kouzlem proti odposlouchávání.

A vyjel na mě s blesky v očích.

,,Myslíš si, že jsem riskoval krk jen aby ses mu pak sama vydala jako na zlatém podnose?!" pokračoval dál rozčíleně. ,,Kdyby zjistil, že jsem tě z toho sklepení dostal ven já, už by bylo po mně! A to nemluvím o matce! Mohl mě potrestat skrze ní!"

Ačkoliv chápu jeho obavu a bolest nad tím, co jsem dnes udělala, stojím klidně s rukama překříženýma na hrudi a bez výrazu na něj hledím.

,,Je moudré to takhle vykřikovat, když je váš dům pořád plný Smrtijedů? Jistě jsi skvělý kouzelník a to kouzlo proti odposlouchávání zabrání tomu, aby tě slyšeli, ale co kdyby náhodou?" pozvednu v otázce jedno obočí.

Na chvíli znejistěl. Zarazil se ve svém horlivém výkladu, a svaly v obličeji se z napjatých přeměnily v nejisté.

,,Neboj. Sama jsem kolem nás utvořila bublinu iluze pro všechny, co by nás tady zahlédli nebo zaslechli. Myslí si, že mi gratuluješ k mému přijetí a jak jsi rád, že tu máš vrstevníka," ubezpečila jsem ho, a i když si oddychl, nevypadal moc nadšeně.

Doba, kdy mlčel a jen s hlavou sklopenou zíral do země, byla neúnosná.

,,Já to neudělala dobrovolně," hlesnu nakonec, když se zdá, že on mluvit nehodlá. ,,No, i když, ne tak docela..." dodám, a jeho to zmate natolik, že mi věnuje pohled plný otázek.

Sednu si na postel s tmavým, saténovým povlečením, a ruce dám do klína. Hraju si s prsty, a svou pozornost upírám hlavně na ně. Neumím si představit, jak bych mu tohle řekla zpříma do očí...

,,Po několika hodinách, co jsem strávila v horečkách, se mi konečně udělalo lépe. Přišel Snape a já se dozvěděla, že je to můj otec. Pravý, biologický otec. V tu chvíli jsem měla dojem, že se mi i ta malá část mého já, co si to tu zamilovala, začíná hroutit do zoufalství. Zjistila jsem pravdu o tom, kde jsem se narodila, proč mě musel poslat do světa mudlů mimo tuhle realitu." Nad tím vším, když si to takhle rekapituluji, si hluboce povzdechnu.

Matrace vedle mě se prohne pod váhou těla, co si na ni sedlo. O nos se mi jemně otře pánská vůně s jemným nádechem dřeva.

,,Cože?" nechápal, a já se mu nedivila.

Když jsem mu vysvětlovala svůj život, o němž jsem si myslela, že je pravda, byl dost vyjevený. A teď, když mu tvrdím, že je to vše ještě úplně jinak, musí být stejně zmatený, jako jsem byla já i všichni, kterým jsem to musela vysvětlovat.

Pověděla jsem mu tedy celý příběh, jak mi ho pověděl otec, aby vše pochopil, a i to, proč jsem se Voldemortovi vydala.

Když se tak stalo, z ničeho nic se kolem mě ovinuly dvě paže v saku šitém přesně na míru, a ta omamná vůně mi byla mnohem blíž, než před tím. Skoro se mi z ní zamotala hlava.

Jeho objetí přijmu, a oplatím mu ho. Zabořím hlavu do ohybu mezi jeho ramenem a hlavou, a jsem tak té vůni ještě mnohem, mnohem blíž. A ten pocit je nádherný.

,,Promiň, že jsem na tebe křičel," omlouval se mi tiše, a o něco pevněji mě stiskl v objetí.

,,To je dobrý, Draco. Nic se neděje," ujistila jsem ho, a lehce se pousmála.

Takového Draca neznám. Chová se... Mile, něžně, a jako by všechna jeho hraná arogance zmizela.

A já si uvědomila, že tohle se děje jen tehdy, když je se mnou.

Nebojí se mi ukázat i svou slabou, citlivou stránku. Nebojí se mi svěřit. Nebojí se mě obejmout. A to je víc, než v co jsme já a Brumbál mohli doufat.

___________________________________________

A/N

No... No...😅

Já vím! 😭 Nechala jsem tenhle příběh (ostatně jako všechny ostatní) ležet hrozně dlouho ladem!

Ale!

Mám tu pár Kapitol ještě předepsaných, a začíná se mi vracet múza! ✨

Snad se mi podaří postupně tenhle příběh dopsat. 😅❤️

Mějte se krásně! 🤍
___________________________________________

Markéta Kučerová