Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XIV.

Ode dne, kdy jsem utekla od Harryho na dívčí toalety už uběhlo spoustu času, a zatím jsme spolu nepromluvili. Ani s Harrym, Cedricem a vyhýbala jsem se i Victorovi. Na snídaně a vlastně všechno společné jídlo jsem se snažila chodit tak, abych se vyhnula co největším skupinkám studentů.

Prostě jsem se celé ty dny učila, bloumala před večerkou po chodbách, někdy si zašla i na astronomickou věž, a pokoušela se nemyslet na to, jak to bude vypadat, až se zase začnu s ostatními alespoň trochu bavit.

Tedy, jestli vůbec někdy...

Druhý úkol se měl konat následující den, a já dřepěla v knihovně v koutě u výklenku nad učebnicí do přeměňování. Už asi po sté jsem se snažila si zapamatovat přeměňovací vzorec ježka na jehelníček, ale pořád mi nešlo do hlavy dostat učivo. Všechnu kapacitu zahrnovaly obavy o Harryho a Cedrica, co se následujících úkolů týče.

,,Slečno Kellyová? Hledá Vás profesorka McGonagallová. Máte za ní ihned přijít." objevil se u mě profesor Snape, a vytrhl tak z věčných myšlenek nad něčím, co jsem neměla tušení, jak nakonec dopadne.

Zvednu k němu hlavu opřenou o dlaň, jen abych spatřila jeho věčně kyselý obličej, jak se na mě seshora mračí.

,,Dobrá." hlesnu jen, učebnici vrátím do police a následuju svého kolejního profesora do kabinetu učitelky přeměňování.

Jakmile za mnou Snape zavře, zjistím, že je tu víc lidí. A jen co uvidím složení Fleuřiny sestry, Rona a nějakého studenta z mrzimoru, dojde mi, proč si mě sem zavolala.

,,Teď když jste tu všichni, mohu vysvětlit, proč jsem vás sem nechala přivést. Jak jistě víte, zítra je druhý úkol, a cílem šampionů je nalézt na dně jezera někoho, kdo je jim blízký. Pro slečnu Delacoure jsme uvažovali o její mladší sestře. Pro pana Pottera jsme nechali zavolat pana Weasleyho, pro pana Diggoryho jeho spolužáka, pana Summerbyho, a pro pana Kruma jste byla vybrána vy, slečno Kellyová." vysvětlí profesorka, a pohledem zakotví na mě. ,,Nemusíte přijmout naši žádost o to, abyste se zúčastnili tímto způsobem druhého úkolu. Vaše volba je čistě svobodná."

Po tom, co tohle dodala, nikdo neprotestoval. Ani já, překvapivě, i když jsem moc nerozuměla tomu, proč pro Victora taky nevybrali nějakého jeho spolužáka...

Profesroka tedy vysvětlila, jak to bude probíhat, a že se nemusíme ničeho bát. Že až nás vynesou nad hladinu, probudíme se ze spánku, do kterého nás uvrhnou.

Ten večer už jsem se na kolej tedy nevrátila.

*****

Probrala jsem se kdesi na kraji nějakého lesa, a kousek ode mě byl most z větví.

Ale ne...

Za chvíli se na druhé straně objevila vysoká postava v dlouhém, černém plášti, a já věděla, že je to má stará známá.

Díky kouzlu, kterým mě profesorka uspala, jsem se dostala do nějakého zvláštního stavu, čehož Smrt využila, aby mě navštívila.

,,Dítě mé, nelíbí se mi, jak moc všanc své odhalení dáváš svému okolí." pronese znepokojeně, ale dost varovně.

,,Já nikomu nic všanc nedávám. Nevím, co to má znamenat." oponuji, i když tuším, jak to Smrt myslela.

,,Čaroděj používající mnoholičný lektvar hned prvně, co tě viděl, poznal, že nejsi obyčejná čarodějka. Proto tě lapil do své pasti. A ten chlapec z koleje jezevců je dosti moudrý na to, aby tvé tajemství odhalil." objasní, jaký že mám vlastně problém.

,,A co mám dělat? Nikomu jsem nic neřekla, ale oni sami si indície poskládat mohou, aniž bych jim napověděla." připomenu jí fakt, který ani ona sama nemůže ovlivnit. ,,Pokud to někdo zjistí, budu mu muset říct pravdu."

,,Neřekla jsem, že takovým lidem, jako je ten mladík, své pravé já prozradit nesmíš. Ale nikdo z té skupiny chamtivých a podlých jedinců se to zkrátka dozvědět nemůže. Pokusili by se tě zneužít a získat tak schopnosti, co jsem ti věnovala spolu s novým životem. Musíš ale správně poznat, který čaroděj je který. Učiň prosím svá další rozhodnutí moudře."

Jen co tohle dopověděla, znovu se pode mnou propadla zem a vtáhla mě do své temnoty. Ale hned na to jsem byla nad hladinou a zhluboka se nadechla, když mě čísi paže svíraly v náručí.

,,Neboj, držím tě." ujišťoval mě Victor, když se se mnou pokoušel doplavat k tribunám u Černého jezera. Okolím se nesl jásot a křik, jak fandili Victorovi k úspěchu v druhém úkolu.

Vystoupat na dřevěnou podlahu mi pomohl Fred, a George mi přehazoval přes ramena teplou osušku.

S vřelým úsměvem jsem ji od něj přijala a zabalila se do ní jak jen to šlo, protože se do mě pouštěla ukrutná zima. Ono, být přes noc v ledové vodě a pak se vynořit do únorového chladu není zrovna nic dvakrát příjemného.

Byli jsme tu třetí. Jen Fleur nezvládla ty ďasovce, tak tu byla dávno před námi, což vlastně značilo, že Victor byl druhý.

Jenže Harry pořád nikde.

Doufala jsem, že se mu podaří uspět tak, jak znám z příběhu, ale člověk nikdy neví, co se může změnit...

Naštěstí se těsně před koncem vynořil Ron, kterého měl vysvobodit od jezerních lidí i s Fleuřinou sestrou. Francouzka se jí ihned vydala naproti a natahovala k ní ruku, aby ji mohla vytáhnout.

Díky Merlinovy za chvíli z vody vyletěl i Harry a dopadl přímo na podlahu tribun.

Halas a křik se jen znásobil.

Brumbál odešel spolu s porotci prodiskutovat vyhlášení vítěze, a já se vydala za Harrym.

Tak jsem byla vděčná, že se vše vydařilo jak mělo, že jsem ho stiskla v objetí tak pevně, div mu oči nevypadly z důlků.

,,Hrozně jsem se bála, že se ti něco stalo! V životě bych si to neodpustila!" začnu mluvit, aniž bych to ovládala. Moje pusa si prostě dělá co chce.

On mi stisk opětuje.

,,Ne, ne, tvoje chyba to není. Neměl jsem být pitomec a věřit těm žvástům od Houloubkový. Promiň. Moc mě to mrzí." přizná se mi.

Odtáhnu se od něj až když Brumbál díky kouzlu zesíleným hlasem veškerou vřavu přehluší.

,,Vítězem je pan Diggory, který mistrně zvládl bublinové kouzlo!" prohlásil Brumbál a hned na to se ozval veselý jásot.

,,Ovšem jinak by byl první pan Potter. Nebýt jeho velkého odhodlání zachránit nejen pana Weasleyho, ale také ostatní." začal mluvit Burmbál, a já začínala mít dobrý pocit z toho, že zatím vše vychází jak má. ,,A proto, mu udělujeme druhé místo! Za neobvyklou mravní sílu!"

Ron s Hermionou se hned k Harrymu nahnali, aby mu pořádně pogratulovali, a já se jen s úsměvem při pohledu na ně usmála.

Doufala jsem, že vše vážně dopadne jak má.

Jen s tou změnou, že se z posledního úkolu vrátí všichni živí.

___________________________________________

A/N

Druhý úkol za námi, a kapitoly připepřené napětím se blíží! 😁
___________________________________________
Kučerová Markéta