Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XII.

Zkroušeně jsem se doplahočila do společenské místnosti, a zmoženě padla do křesla u krbu.

Hlavu jsem si opřela o opěrku a zahleděla se z oken do hlubiny jezera.

Jakmile mi došlo, že za několik dnů budou muset šampioni v té ledové, temné vodě strávit hodinu, aby zachránili své nejbližší přátele, přeběhl mi mráz po zádech. Ne jen kvůli představě ledové vody, ve které budou muset plavat, ale i nad jezerními lidmi a ďasovci...

,,Co tady děláš, Kellyová?" ozval se za mými zády arogantní hlas, a já nad ním automaticky protočila očima. Nahnula jsem se přes opěradlo a pohlédla za sebe na toho nafoukance. ,,Já myslel, že teď veškerý svůj volný čas trávíš podlejzáním Krumovi."

Jakmile si odfrknul, vážně jsem dostala chuť ho na místě zaškrtit.

,,Ne všichni jsou jako ty, aby všem podlézali. To že mě pozval na ples byla čistě jeho volba." pokrčím nad tím rameny a znovu se pohodlně opřu do křesla. On ale pokračoval dál a líným krokem došel ke krbové římse, o kterou se ramenem opřel. Co mi to jen připomíná? Oh, už vím... Ono se to už jednou stalo.

,,Aha. A u snídaně s tebou seděl, protože si myslel, že je ještě ples, co?" procedil mezi zuby, jako kdyby prskal na Harryho, se kterým se často podobně dohaduje.

,,To mě jako sleduješ nebo co?" nakloním hlavu a přivřu oči, když se na něj podezřívavě podívám.

Trochu znejistěl, poznala jsem to na chvilkové změně jeho postoje, ale hned se zase samračil a dal ruce do kapes, když se narovnal.

,,Trhni si." odsekl jen a odkráčel rázným krokem do chlapeckých ložnic.

Já se jeho pošetilému chování jen zasmála, a dalších patnáct minut relaxovala v křesle, než jsem se byla nucena vydat k prefektským koupelnám.

*****

,,Jsi tu včas, skvělý." usmál se spokojeně Cedric, jen co dorazil na smluvené místo.

,,Nedal jsi mi na výběr nepřijít, tak jsem přišla alespoň včas." pokrčím nezaujatě rameny. On otevře vchod a nechá mě vejít dovnitř jako první.

No, ve filmu to tu vypadalo vážně hezky, ale takhle v reálu, na vlastní oči, je to fakt paráda... Hlavně vitráž s mořskou pannou sedící na útesu, jak si pročesává vlasy prsty, byla nádherná.

Došla jsem až k napuštěné lázni, a Cedric stál za chvíli vedle.

,,Neměla bys stát takhle blízko." řekl mi, a já se na něj nechápavě otočila.

Než jsem ale stihla cokoliv říct, popadl mě za ramena a stáhl mě s sebou do vody. Jen tak tak jsem se nadechla, než jsem se ponořila pod hladinu.

Když konečně vyplavu, rozkašlu se, protože jsem se i přes svou snahu nalokala trochu zpěněné vody, a moc příjemné to nebylo.

Prostřu si oči a odhrnu mokré vlasy z očí.

,,Ty ses dočista pomátl! Za co to bylo?!" obořím se na něj zamračeně, zatímco on se jen pobaveně směje na můj účet.

,,Za to tvoje lhaní, Mayo. Nevyplácí se to." prozradil mi jeho důvod, proč mě shodil do té vody v hábitu, zatímco on sám byl v plavkách připraven na koupel. Na rozdíl ode mně.

Zpruzeně se vyškrábu z vody, a hábit, co teď nasáklý vodou váží snad tunu, povalím na podlahu. Za chvíli k němu přihodím i svetr a povolím si i kravatu.

Když si všimnu osušky, kterou si sem Cedric vzal, vezmu si jí a zabalím se s ní, aby mi nebyla taková zima.

,,Hej! A do čeho se utřu já?" zavolal na mě ublíženě z lázně.

,,No tak to sis měl promyslet před tím, než jsi mě do tý vody vzal s sebou." věnuji mu křečovitý úsměv od ucha k uchu.

Jen se uchechtl, a doplaval ke kraji, aby si vzal do rukou vejce. Chvíli se na něj zamyšleně díval.

,,Změna prostředí, říkáš?" optá se, aby se ujistil o mojí 'teorii'. ,,Když na souši křičí, třeba by..."

Během toho, co si mumlal něco sám pro sebe, jsem vytáhla z kapsy u kalhot hůlku, a na hábit se svetrem použila sušící kouzlo.

Pak se brunet i s vejcem ponořil pod vodu.

Za chvíli jsem zahlédla zlatavou záři zpod hladiny a tlumenou melodii.

Po nepatrné chvilce se opět vynořil a užasle koukal na zavřené vejce.

,,Mayo, ty jsi geniální! Funguje to!" radoval se, vyskočil z vody a popadl mě do náruče.

Mačkal mě v objetí, až se mi brzy nedostával kyslík, a díky jeho činu už byla mokrá i ta osuška kterou jsem se snažila zahřát...

,,To mě velice těší, ale asi ses dneska rozhodl, že na mě nenecháš nit suchou, viď?" pronesu otráveně, a potom mě konečně pustí s tlumeným smíchem.

,,Když jsem to vejce otevřel pod vodou, nekřičelo. Vycházela z něj píseň s nápovědou pro další úkol." začne popisovat, co se dělo během jeho chvilkového hraní si na potápěče.

,,A jaká píseň? Co se v ní zpívalo?" zajímám se, i když vím přesně, co za píseň to bylo a co to znamená.

,,Přijď za námi v ten náš modrý svět, nad zemí náš zpěv neslyšet. Máš hodinu, jen krátký čas, ztracené bys získal zas." odrecituje text písně, co právě vyslechl, a já dělám, jako že se zamýšlím.

,,Tak, ta první část je snadná. Jestli se úkoly mají odehrávat na pozemcích Bradavic, tak to znamená, že-" ,,Další úkol bude v Černém jezeře." dořekl za mě Cedric, když mu to docvaklo.

,,Přesně." potvrdím jeho myšlenku. ,,A bude to omezené na jednu hodinu." dodám ještě.

,,Fajn. Napadá tě kouzlo, jak bych mohl vydržet hodinu pod vodou?" podíval se na mě, ale skoro jako by jeho pohled říkal 'Já vím, že určitě nějaké znáš a nehraj na mě, že ne.'

,,Bublinové kouzlo. Prosté, ale účinné." pronesu s pokrčením ramen.

,,Fajn. Tohle by bylo. Ale co ten konec? Ztracené bys získal zas? Co má znamenat to ztracené?" ptal se dál, i když spíše sám sebe, než mě.

,,Nevím. Ale co je stoprocentní, tak to, že bude každý z vás v Černém jezeře muset něco najít během jedné hodiny." shrnu podstatu druhého úkolu.

,,No, sice vím, že tohle všechno není jen tvoje čistá dedukce, ale myslím si, že mi nechceš říct pravdu o tom, jak je možné, že to víš." pousměje se mrzimorský chlapec přede mnou, sejme mi z ramen osušku, vysuší ji jako já svůj hábit se svetrem a znovu mi jí podá.

Na místo toho, aby se sám utřel do sucha.

,,Dík." pípnu skoro neslyšně, ale myslím, že to zaregistroval vzhledem k okolnímu tichu.

A neděkovala jsem mu jen za tu osušku.