Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XVIII.

Byla za mnou půlka prázdnin, a se Siriusem jsme se neskutečně spřátelili. Věděla jsem, že je to fajn chlap, ale že je s ním až taková legrace jsem netušila.

Už hned v ten první moment, kdy jsme se s Brumbálem ocitli v obýváku domu Blackových a on na nás už čekal, se předvedl v celé svojí Pobertovské kráse. Přiměl mě položit na zem kufr, a s rukama překříženýma na hrudi mě podmračeně, s vážnou grimasou pozoroval.

,,Do jaké chodíš koleje?" byla jeho první otázka, ale výraz v tváři nezměnil.

,,Zmijozel." polkla jsem nervózně.

,,Jaký máš vztah s Harrym?" zeptal se vzápětí se stejným výrazem.

,,Ehm, kamarád...?" řekla jsem s nepatrným otazníkem na konci.

Na to se vřele usmál a roztáhl náruč, přešel dvěma kroky ke mně a pevně mě objal.

V ten moment jsem věděla, že budeme dobří přátelé a že mi zrovna on bude skvěle rozumět.

,,Mayo!" ozval se domem jeho křik, a já se mohla jen tiše chechtat.

Rozrazil dveře do mého prozatímního pokoje, a s rukama v bok se na mě naštvaně díval.

,,Copak, Tichošlápku?" zajímám se a tvářím se jako ten největší andílek světa. Jo. Zmijozelský andílek...

,,Fajn. Prvně to bylo barvící kouzlo, pak jsi mi nechala narůst parohy, pak narůst vousy, že jsem vypadal jako Brumbál, ale tohle?! Jak tě to sakra napadlo?!" rozčíleně mi dal před obličej svoje ruce, které teď byly spíše psí tlapky, než ruce. Trošku jsem si z něj vystřelila, a jeho podobu zvěromága dala vyniknout i v jeho lidské podobě.

,,Víš jak je to praktický? Až se budeš potřebovat podrbat, zjistíš, že za celý život ses nepodrbal líp!" pokouším se mu ukázat světlou stránku mého žertíku.

,,Hele, jako pes se drbu v jednom kuse. Takže to ani nezkoušej. Tímhle mě neobměkčíš." ukázal na mě jednou z jeho nově přičarovaných tlapek, ale vypadal u toho tak vtipně, až jsem to nevydržela a vyprskla smíchy.

Po chvíli se smál i on.

,,Jo, škoda, že jsi nezažila moje školní léta. To jsme s klukama byli králové školy v dělání lumpáren. A kdybys tehdy do školy chodila s námi, myslím, že bychom tě přijali klidně mezi Poberty. Škoda že tě Smrt neposlala o pár let dřív." řekl upřímně, a mě to tak zahřálo u srdce, až jsem si nebyla jistá, zda ta moje lidská půlka, jak se domnívá Brumbál umřela po vstřebání Voldemortovy kletby, je skutečně pryč.

,,No, za chvíli bude porada řádu, tak bych se měl jít nachystat. Jo, a nezapomeň, brzy dorazí Weasleyovi. Molly a Arthur jsou členy řádu, a nabídl jsem jim, že tu mohou do konce prázdnin zůstat. Tak jen chci, abys na to byla připravená." koukne na mě soucitně Sirius, když se chystá k odchodu.

,,Tichošlápku?" oslovím ho těsně před tím, než vyjde z pokoje ven. Otočí se na mě s otázkou v očích. ,,Nechceš odčarovat ty tlapky?" pozvednu tázavě obočí a ušklíbnu se.

On se podívá na svoje očarované ruce, a se smíchem přikývne. ,,To by na poradě asi moc dojem neudělalo." poznamenal, když jsem mu je mávnutím ruky proměnila zpět na ruce.

,,Právě že dojem by to udělalo obrovský." oponuji s úsměvem.

On se s úsměvem vydá do přízemí, a já zatím přejdu do vedlejší místnosti, kde se pustím do úklidu. Tenhle pokoj, vedle mého, bude prý na prázdniny obývat Ron s dvojčaty. Tak jsem si řekla, že to uklízení nenechám jenom na Molly, a trochu jí pomůžu.

Odsouvám zbytečnosti ke stěnám, pomáhám si kouzly a zbavím vše prachu, pavučin a špíny. Následně ještě vyčaruji nové povlečení a ustelu každému jednotlivě postel.

Pak se ozve domem hluk. Weasleyovi dorazili.

Rychle si zalezu k sobě do pokoje a zamknu, jak jsme se dohodli se Siriem. Než všem z řádu řeknu, že jsem živá, nesmí mě vidět. Otázky budu zodpovídat všem najednou.

Jsem tišší než myš a jen naslouchám tomu, jak dvojčata s věčným pošťuchováním vyšla schody až do mého patra a vtrhli do vedlejšího pokoje, kde proběhla bitva o postel u okna.

Přimělo mě to k úsměvu. Už mi chyběli.

Vezmu si z police jednu ze Siriusových knih a dám se do čtení, a budu čekat, dokud mě Sirius nezavolá.

*****

Na okolí padla tma, já si četla poslední kapitoly za svitu hůlky a tak jsem se ponořila do děje, až jsem zapomněla na to, kdo tu dneska je a co se má večer odehrát.

Pak ke mně do pokoje vešel oknem patron v podobě psa. To bylo znamení, že se mám přemístit do kuchyně, kde teď byli členové řádu.

Tedy, ti, kterým jsme chtěli odhalit pravdu.

Přemístím se tedy k nim a jakmile se tak stane, nastane v místnosti hrobové ticho.

Molly a Arthur Weasleyovi, Kingsley, Remus, Snape, Sirius, Tonksová, Moody. Tihle všichni tu stáli, jen Sirius, Snape, Remus a Moody nebyli překvapeni, že mě vidí.

,,Co má tohle znamenat, Blacku?" divil se nevěřícně Kingsley, a nespouštěl ze mě oči. Bylo totiž v nejedněch novinách, že poslední úkol znovu obnoveného Turnaje měl jednu oběť, a mých fotek nyní byl celý kouzelnický svět plný.

,,Jsem Maranaya Kellyová, a asi bych vám měla něco vysvětlit." začnu, než se posadím do čela stolu, všichni ostatní se také usadí a já začnu mluvit.

Jakmile ve svém vyprávění dojdu k bodu, kdy mi Brumbál nabídl místo v řádu, uznám za vhodné jim dát chvilku na to všechno zpracovat.

,,Merline, dítě, jak jsi vůbec něco takového mohla zvládnout?!" vyjekla náhle paní Weasleyová, až se všichni přítomní lekli. ,,Tak mladá a takové neštěstí!"

,,Víte, Smrt mi dala novou šanci na život, a já v té chvíli nepřemýšlela a přijala její nabídku. A tak se ze mě stal její viteál. Střežím její polovinu srdce a snažím se zapadnout do děje tak, abych způsobila co nejméně katastrofické změny." vysvětlím podrobněji. Molly se na mě dívala se slzami v očích a zdálo se, jako by každou chvílí začala brečet.

,,Pocházím totiž ze světa, odkud znám osud vás všech. Co tu jste, i ostatních. A snažím se, aby byl kánon dodržen." prozradím jim svůj cíl.

,,Jo, ale na konci školního roku jste se přesně tohohle nedržela, že?" pronesl Moody jeho typickým, nakřáplým hlasem.

,,Jo. Zachránila jsem Cedrica před smrtí, protože zrovna jeho smrt neměla na děj velký vliv. Ale to, co se má letos stát... Tomu nevím, jestli mohu zabránit. Nevím, co vše se tím změní. A nerada bych přispěla k tomu, aby pak Voldemort..." sklopím hlavu, a nedokončím větu, abych jim toho neprozradila zbytečně moc. A postesknu si nad tím, jak dobrý je Sirius kamarád. Nedovedu si teď připustit, že by ho měla Bellatrix zabít...

,,Je nám to jasné, Mayo. A neboj. Budeme tvé tajemství střežit jako oko v hlavě." přislíbí mi Arthur, a já se na něj vděčně usměju.

,,No, dvojčatům, Ronovi, Hermioně a Harrymu to řeknu jen co sem dorazí, ale hlavně to musí zůstat v utajení před ministerstvem. Proto tu nezůstal Mundungus." kouknu po Kinglseym, a on jen s vážným výrazem přikývne.

Já mu děkovně pokynu hlavou, než Sirius rozpustí poradu a zůstanou tu pouze on, Remus a manželé Weasleyovi.

,,Tak, myslím, že je na čase začít připravovat něco k jídlu." rozhodne Molly, vstane prudce od stolu a ihned se vydá do kuchyně, protože jí je jasné, že Krátura asi nijak nadšený kuchař nebude...