Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

LII.

Na to, v jak špatné náladě jsem ostatní včera opouštěla, tak jsem se druhý den vracela s klidnou myslí a mírným úsměvem.

I ostatní už přešla ta nejhorší fáze smutku ze smrti mladého člena řádu, a poklidně snídali.

Usedla jsem k nim a dala se do vynikajících lívanců s borůvkami od Molly, a nezávazně se připojila k jejich nenucené konverzaci, v níž se neřešilo nic z toho, co se včera událo.

A taky to všichni potřebovali. Věděli, jak náročné budou odteď další dny, a že do budoucna můžeme s jistotou říct, že se bude schylovat k válce.

Jeden den bez toho všeho si potřebujeme naposledy užít.

*****

Nikomu se do toho nechtělo, ale bylo nutné to probrat a zařídit.

Cedricovi naplánujeme poslední rozloučení, a po dohodě s ministerstvem kouzel a samotným Popletalem ho necháme pohřbít.

Amos nás navštívil hned den na to, co jsme vše já, Remus a Arthur zařídili s Popletalem ohledně pohřbu.

Byl zdrcený, v jeho očích byla velká bolest, ale byl nám vděčný za podporu a pomoc. Za to, že na to vše nebyl sám, a že nám na jeho jediném synovi tak moc záleží.

Zrovna po těchto jeho slovech jsem musela na chvíli odklonit zrak, a sevřít bolestně zuby.

Kdyby věděl...

Ačkoliv mě trhalo zevnitř to, že jsem nikomu neřekla pravdu o tom, jak to celé ve skutečnosti se smrtí Cedrica bylo, nemohla jsem se jim k tomuhle přiznat. Obzvláště jeho otci ne.

Všichni by mě zavrhli, a já neměla možnost je chránit. A když už jsem se o to tak prala, nezahodím to.

*****

Na základě nedávné události na ministerstvu, a to konkrétně chvilka, kdy Popletal na vlastní oči spatřil Voldemorta, musel učinit dvě věci.

Omluvit se Harrymu a Brumbálovi za vše, co o nich tvrdil, a hlavně očistit Siriusovo jméno.

Bylo všem jasné, že to i přes vyhraný soud před starostolcem nebude mít na svobodě lehké, ale mohl konečně jít mezi lidi. Nemusel se skrývat doma a oficiálně se mohl stát i Harryho poručníkem.

Dursleyovi to prý vřele uvítali, a když si Harry bral poslední své věci, jichž nebylo tak moc, neprohodili k němu ani prosté sbohem.

Až na Dudleyho.

Harry nám překvapeně vyprávěl, jak za ním přišel, když si balil, a v podstatě se mu omluvil za všechny ty roky, co ho on i jeho rodiče tak trápili.

Dudley zjevně dospěl dříve, než v původním příběhu.

Když se blížil den smutečního obřadu, zase jsme všichni začali padat do depresivní nálady.

Až na Siria.

Ano, také z toho byl smutný, ale jeho pobertovská stránka se chtěla postarat o to, aby nám zlepšil náladu odlehčenými vtípky.

Vždy se mu povedlo nás rozveselit, jen ne na moc dlouho.

Zkrátka to je jaké to je, a nikdo to nedokáže změnit.

*****

,,Všem, co jsme tu, nám na srdci leží obrovský, těžký kámen zármutku. Nikdo z nás by si nikdy nepomyslel, že se kvůli takové nešťastné události sejdeme. Ale stalo se, a je třeba ubohému Cedricovi Diggorymu vzdát čest. A úctu. Neboť to byl neobyčejně nadaný, schopný, ale hlavně odvážný mladík. Až do poslední chvíle takový byl."