•1•

11.2K 247 14
                                    

"Přestěhuje se k nám i s jejím synem" řekla mi Zoe mezitím, co si červeným lakem natírala ukazováček. "Má syna?" Udivila jsem se a Noah kývl na souhlas. "Kolik mu je?" Poposedla jsem si k nim blíž a rozplácla jsem se na velké posteli. "Nevím přesně, ale prý je okolo našeho věku" odpověděla mi okamžitě Zoe a já se zasmála. "Těšíš se na něj?" Zeptala jsem se se smíchem a ona okamžitě kývla. "Doufám, že to bude lepší bratr jak tady ten strašpytel" řekla a obě dvě jsme se rozesmály nad přezdívkou, kterou jsme už léta říkaly Noahovi. Noah byl bratr Zoe, dvojče abych to řekla doslova. I když si byli, ale hodně podobní, povahově se úplně lišili. Zoe byla odvážná, odvázaná a spontální, zatímco Noah byl radši doma, učil se nebo poslouchal hudbu a abych to řekla přesněji, života si moc neužíval, asi tak nějak jako já.

"Kolikrát vám mám říkat ať mi tak neříkáte" povzdychl si a Zoe ho praštila polštářem přes hlavu. "Už nemusíš ani jednou, protože to stejně nezabere" ušklíbla se na něj a já se zasmála. Takhle se provokovali pořád. "Ty se netěšíš na novýho bráchu?" Změnila jsem téma a obrátila jsem hlavu na Noaha. "Neříkám, že netěším, ale nejsem z něj tak vedle jako ona" řekl a já se usmála. "Chápu" kývla jsem hlavou a on se usmál.

"Kdy mají přijet?" Zeptala jsem se a vzala jsem si z kapsi mobil abych zkontrolovala čas. "Zítra ráno." Na tuto odpověď jsem jen kývla a sebrala jsem si ze země věci. "Už budu muset jít, máma pro mě jede" oznámila jsem jim a oni se okamžitě zvedli aby mě objali. "Mám se zítra stavit a nebo ne?" Zeptala jsem se a promnula jsem si prsty. Za necelý týden začíná škola a já celé prázdniny strávila právě tady u nich doma abych nemusela být doma sama. "Přijď!" Vypískla Zoe a já se okamžitě rozesmála. "Ne opravdu musíš přijít, nenech mě tu s ní samotnou" rozesmál se i Noah a na to ho Zoe hned praštila do ramene. "Tak zítra" ještě jednou jsem je objala a pak jsem rychle seběhla schody. "Ahoj Beth" zavolal na mě Brick, táta Zoe a Noaha. "Naschledanou" zavolala jsem na něj zpátky a pak jsem rychle doběhla k autu, ve kterém na mě už čekala mamka.

"Ahoj" objala jsem jí okolo krku a ona mi dala letmou pusu na tvář. "Jak jsi se měla?" Zeptala se mě a já rozšířila svůj úsměv. "Úžasně jako vždycky. Zítra se k nim konečně nastěhuje ta přítelkyně Bricka a prý má i syna" oznámila jsem jí a ona s úsměvem kývla. "Co Emma?" Zeptala jsem se a úsměv mi trochu povadl. "Je v pořádku" usmála se. Emma je moje sestřička. Je jí 5 let a před dvěma lety jí doktoři našli leukémii. Od té doby se skoro nehnula z nemocnice a neodpojila od přístrojů. Máma tam za ní chodí každý den i přesto, že má práci. Táta tam nechodí, umřel chvíli potom, co se Emma narodila. Taky měl rakovinu. Špatně jsem to zvládala a tak mi máma a psycholog skoro až zakázali chodit opět do nemocnic. I tak, ale každý týden chodím Emmu navštívit. Takovou věc mi nikdo zakázat nemůže ne?

"Měla radost z toho dárku?" Zeptala jsem se a hned jsem se zase usmála když mi máma řekla, jak nadšená z něj byla.

Jakmile jsme přijely domů jsem se rozloučila s mamkou a po rychlé sprše a večerní hygieně jsem si lehla do postele. Na mysl mi padla Zoe s Noahem a jejich nová 'máma' která by zítra měla přijet. Pravda je taková, že oni svojí mámu nikdy nepoznali, jelikož je i s jejich tátou opustila hned po porodu. Taky jsem se na chvíli zamyslela nad tím klukem, který společně s tou ženou přijde.

xxx

Probudilo mě zvonění mého telefonu a já po něm rychle sáhla, když zvonění nepřestalo. "Co je?" Vyjekla jsem na Zoe to telefonu. "Beth! Ten kluk je hrozně sexy, jmenuje se Shawn a ó můj bože!" pištěla dál a já vůbec nevěděla o kom mluví.

"Jakej kluk?"

Particular tasteDove le storie prendono vita. Scoprilo ora