Particular taste

•34•

"Bethany?" Zavolal a já zvedla hlavu abych se na něj podívala. Hned jak si mě všimnul, rozeběhl se ke mně a já si stoupla. "Beth moc mě to mrzí, bude to dobrý ano, bude to dobrý" přivinul si mě do pevného objetí a já s brekem kývla. Tuhle situaci už jsme jednou zažili, jakoby se to teď celé opakovalo.

"Děkuju, že jsi přijel" položila jsem si hlavu na jeho rameno a on mě pohladil po vlasech. "Vždycky bych přijel, vždycky tu pro tebe budu" šeptl a já se slabě usmála. "Noahu?" Promluvila chraplavě moje máma, když ho zaregistrovala a já se od něj odpojila. "Ahoj" pozdravil jí s malým úsměvem Noah a ona jeho slova opakovala.

"Jsi moc hodný, že jsi takhle pozdě přijel" řekla mu a opět se posadila na židli. Bylo na ní vidět, že je unavená a potřebuje spát, takže jsme si s Noahem sedli naproti ní. "Hrozně se bojím, hrozně moc se bojím" začala jsem opět brečet a on mě se smutným výrazem vzal za ruku. "Já taky, ale nesmíme myslet na to nejhorší, určitě to bude dobrý, musí" řekl a já se k němu přitulila.

Mezitím, co jsem nasávala jeho vůni jsem zavřela oči a pokusila jsem se na chvíli usnout. Když už jsem skoro spala, uslyšela jsem znovu zavolat svoje jméno.

"Beth" řekla Zoe a já otevřela oči, abych se na ní podívala. "Moc mě to mrzí" stekly jí slzy po tváři a já vstala abych jí mohla obejmout. Když jsem obmotala ruce okolo jejího krku, všimla jsem si kousek za ní stát vysokou postavu. Hned mi došlo, kdo to je, jak jinak by se sem jinak Zoe dostala.

"Věřím, že to bude dobrý. Určitě to zase zvládne a pak se jí určitě uleví" snažila se mluvit klidně, ale hlas se jí u toho třásl. "Doufám" špitla jsem a utřela jsem si nové slzy z mých tváří. Pak jsem se poprvé podívala do jeho očí. Viděla jsem v nich bolest, smutek a zmatek. Neřekla jsem mu o Emmě. Možná jsem měla.

Nevěděla jsem, co dělat nebo říct a tak jsem na něj jen zůstala civět a po tvářích mi tekly slzy. Naštěstí on se rozhoupal a poté rychlými kroky přišel ke mně, kde obmotal svoje ruce okolo mého pasu. Ihned mnou projel jemný pocit uklidnění a já nasála jeho vůni, která hned zaplnila veškerou část mého těla. Nemluvili jsme, pouze jsme tam stáli v objetí a já cítila jak Shawn pomalu utahuje stisk okolo mého těla.

"Bethany" promluvil Noah a Shawn se ode mě pomalu odpojil. S malým úsměvem se otočil a rozešel se k automatu na pití. "Pojď zkusit zase usnout, potřebuješ se prospat" usmál se na mě Noah a já jemně kývla. Opět jsem si sedla na své předešlé místo, ale místo Noahova ramene, jsem se opřela o zeď zamnou.

"Můžeš jet zase domů" promluvil vedle mě tiše a já nechápavě otevřela oči. Tak jsem zjistila, že nemluvil na mě, ale na kluka stojícího kousek od nás. "To je dobrý, zůstanu" kývl hlavou a polkl. "Shawne já nevím, co na tom nechápeš, ale tohle je důležitý. Potřebuje u sebe teď lidi, kteří jí podpoří a budou tady pro ni, ne diváky, kteří se na to budou jenom dívat. Jdi domů" Noah zaskřípal zuby a já sebou jemně zacukala.

"Nevím co ty nechápeš na tom, že tady zůstanu" Shawn mu vrátil jeho tón hlasu. "Ty si tak hrozně paličatej a sebestřednej!" Zasyčel na něj tiše Noah a pokračoval. "Nebyl si tu pro ní, když to nejvíc potřebovala, nestaral ses, když probrečela noci, nezajímala tě tak nedělej, že je to teď jinak" cítila jsem jak vedle mě rozmáchl rukama a stoupl si.

"Tak to bylo asi proto, že jsem žil jinde ty Einsteine!" Vykřikl tiše Shawn. Měla jsem pocit, že bych měla něco udělat, ale zároveň jsem chtěla vědět, co se bude dít dál.

"Prostě vypadni! Běž! Nikdy pro ní nebudeš dost dobrej copak to nevidíš? V žádným směru ne. Jenom jí přitížíš! Ať už jste se bavili jakkoliv, nejste přátelé, nikdy nebudete. Sama mi říkala jak to k tobě má, tak radši vypadni jelikož se ráno nebude usmívat až se celá vystresovaná probudí a uvidí tady tebe! Nesnáší tě stejně jako já!" Zalhal s tichým křikem Noah a já to už nevydržela a otevřela jsem znovu oči.

Shawn po jeho slovech klopýtl dozadu, ale narazil do stolu a ten hlasitě zavrzal. Potom se opravdu otočil a rychlými kroky se rozešel pryč.

"Proč si to udělal!" Vyjela jsem na Noaha a jemu se překvapením zvětšily rozničky. To jsem, ale neřešila a rozeběhla jsem se po směru, kterým odešel kudrnatý kluk.

Señorita!!!!