Particular taste

•19•

Celou neděli jsem nějak přečkala doma a nevyšla jsem ven ani na chvíli. Hodně jsem přemýšlela o tom, kam až jsem se Shawnem zašla a jak hloupá jsem v tu chvíli byla. Pro něj to nic nebylo a já svojí ačkoliv malou první  sexuální zkušenost zažila právě s ním, s klukem, který se na mě pak ani nepodíval.

V pondělí ráno jsem se pomalu opravdově probrala až v autobuse, když nastoupil Noah se Zoe, vlastně jenom Noah, Zoe tu nebyla.

"Ahoj" usmál se na mě Noah a zaplul na sedačku vedle mě. "Kde je Zoe?" Zeptala jsem se když jsem se opravdu ujistila, že s ním nepřišla. "Sehnala si jinej odjezd" pokrčil rameny a já se na něj šokovaně podívala. "Jakej?" Zeptala jsem se nejistě a on sklopil hlavu. "Vzal jí Shawn" naštvaně se podíval dopředu a pak se otočil na mě. "V neděli spolu někde byli" dodal a já cítila, jak se mi něco sevřelo na hrudi. Jen jsem s falešným úsměvem kývla a podívala jsem se ven z okýnka, kde už jsem uviděla školu.

Když jsme vystoupili, hned jsem uviděla Shawna se Zoe, kteří zrovna přijeli. Viděla jsem její široký úsměv s kterým se na něj dívala a když se rozešli směrem k nám, zadržela jsem dech abych zahnala ten špatný pocit. "Ahoj Beth" Vyjekla Zoe když mi ruce obmotala okolo krku a já se usmála. Opět falešně.

Snažila jsem se jakkoliv nedívat na Shawna, který stál naproti mě, ale nevydržela jsem to ani minutu a moje oči zase spočinuly na něm. Díval se na mě. Už se neusmíval, nejspíše on jediný mě prokoukl a nevěřil mi můj úsměv, čemuž jsem se ani moc nedivila. Hlavu jsem opět sklopila dolu a spojila jsem ruce. "Hele víte co, už bych měla jít, ještě někam musím" řekla jsem po chvíli a ani jsem nečekala  na odpověď a rychle jsem se rozešla směrem do školy. "Bethany" uslyšela jsem za sebou volání svého jména, ale nezastavila jsem se a šla jsem dál. Vím že reaguju přehnaně, jen potřebuju na chvíli ode všeho pryč. "Beth" šeptl hlas, který jsem teď chtěla slyšet úplně nejmíň a já byla nucená otočit se na něj. "Co chceš Shawne?" Vyjela jsem na něj a on mě zatáhl do nějaké volné třídy, až pak pustil moji paži. "Co se děje? Myslel jsem, že jsme byli v pohodě" zmateně se na mě podíval a opřel se zády o dveře, abych neměla šanci utéct.

"V pohodě? Možná ten večer jsme byli v pohodě, ale ráno, kdy jsi se na mě nechtěl ani podívat jsme už v pohodě nebyli" přidala jsem na svém rozzlobeném hlase a hned jsem ho zase uklidnila. Netuším, kde se to ve mně bere.
"To není pravda, jenom jsem měl kocovinu" snažil se vymluvit a přitom koukal dolů. "Ale na Zoe si se koukat a mluvit s ní mohl? A vůbec nevím proč marníš čas tady semnou když můžeš být s ní jako včera" rozmáchla jsem rukama a on se opět podíval do mých očí. Musela jsem teď znít jako žárlivá blbka. Ale já nežárlím, žárlivost v tom rozhodně není. I tak jsem ale nevěděla, co vlastně chci. Se Shawnem nic nemám a i tak se chovám jako nějaká hysterická přítelkyně, která se bojí o ztrátu její drahý polovičky.

Rozzlobeně jsem čekala na Shawnovu odpověď a pevně jsem zatínala čelisti k sobě, abych se nerozbrečela, nezačala se ze stresu smát a nebo nezačala opět křičet. Shawn chvíli jen klidně stál a proto mě vylekalo, když se prudce rozmáchl a bouchl do stolu tak, že se převrátil. Vystrašeně jsem odstoupila pár kroků dozadu a on zase přicházel čím dál blíž k mému tělu. Ruce jsem natáhla před sebe když už byl v pro mě nepříjemné vzdálenosti a on ublíženě odstoupil opět dozadu. Jeho nálada se mění jak aprílový počasí. "Už jsem ti říkal, že s ní nic nemám a ani mít nehodlám" zaskřípal zubama a vytáhl z kapsi krabičku cigaret. "Ty kouříš?" Vyjekla jsem překvapeně a znechuceně jsem si projela věc, kterou z krabičku vytáhl. Přiložil si jí mezi rty a dal si před to ruku, mezitím co zapalovačem zapálil konec cigarety.

"Občas" odpověděl na mojí otázku a přešel na druhou stranu třídy k oknu, přičemž mi pořád dával dostatek místa. Na chvíli mě zamrzelo, že ví, že jsem se ho zalekla, ale jeho jednání mě vyděsilo. "I tohle občas tě může jednou zabít" šeptla jsem se zrakem upřeným na dveře od třídy, ze kterých jsem chtěla co nejdřív vypadnout. Moje tělo se k tomu, ale nemělo.

Už od mala jsem byla na cigarety zvyklá, když byl táta nervózní nebo naštvaný, také kouřil. Nepřišlo mi to tak hrozné a dokonce mi to i vonělo, i když jsem byla ještě malá. I když táta neumřel na následky rakoviny plic, kdyby nekouřil, běh jeho nemoci by se tak neurychlil a on tu mohl ještě být. Tehdy když rakovinu našli i Emmě, začala jsem taky kouřit. Byl to pro mě únik od té bolesti ze ztráty otce a v té době i od skoro jisté ztráty sestry, která naštěstí nepřišla.

Postupně jsem si ale začala dávat věci dohromady a došlo mi, že cigarety mi v ničem nepomáhají, jenom si z nich dělám prostředek, kterým si namlouvám, že jsem v pořádku i když nejsem. Od té doby jsem se toho ani nedotkla a ani nedotknu. Tohle období už mám za sebou.

"Jsi v pořádku? Vnímáš mě?" Najednou jsem uslyšela Shawnův tlumený hlas a prudce jsem zakroutila hlavou, abych se probrala.

"Co se ti stalo? Vidím na tobě, že nejsi v pořádku...už nějakou dobu ne" řekl do ticha a já se zapřela o parapet. Nechci o tom mluvit. Nejsem připravená o tom mluvit. Objevily se mi myšlenky, které jsem vídala často a pohlédla jsem na Shawna. Nemůžu mu to říct. Jemu ne.

Naštěstí mě vysvobodil zvonek, který ohlašoval pár minut do začátku hodiny a já se beze slova rozešla ven ze třídy, kde jsem za sebou nechala kudrnatého kluka se smutným výrazem ve tváři.