Particular taste

•49•

"Noahu?!" Zavolala jsem do chodby, když jsme se Shawnem přišli a zula jsem si boty. "Přijdeš pak zamnou?" Zeptal se Shawn a já jemně pokývala hlavou. On mi ještě věnoval malý polibek na rty a pak po dvou vyskákal schody.
Na Noaha jsem zavolala ještě párkrát, ale nic se neozvalo.

Lehce jsem zaťukala na jeho dveře a když se neozvalo žádné dále, vstoupila jsem dovnitř. Hned jsem spatřila hnědovlasého kluka sedět na posteli. V rukách měl mobil a v uších sluchátka. "Ahoj" sedla jsem si vedle něj a sundala jsem mu sluchátka z hlavy. "Ehm čau" odpověděl a okamžitě se posadil naproti mě. "Měli by jsme si promluvit" špitla jsem a on sklopil hlavu.

"Nevěděla jsem, co ke mě cítíš" začala jsem opatrně. "Kdybych to věděla, všechno bych udělala jinak, ale...nikdy by jsi pro mě nebyl víc jak nejlepší kamarád" dokončila jsem a promnula jsem si spánky. "Mrzí mě to. Miluju tě, miluju tě opravdu jo, jenom jiným způsobem než ty mě" povzdychla jsem si a on si odfrkl.

"Co má on a já ne?" Zašeptal potichu a z úst mu vyšel vzlyk. "Já nevím-", "jsou to svaly? To jak je vysoký? To že má kudrnatý vlasy?" Zvýšil hlas. "Já nevím, možná!" Zvýšila jsem ho taky. "Pravda je, že má opravdu něco, co ty nemáš. Ani Kyle. Ani Austin, jenom Shawn" řekla jsem popravdě a srdce mě zabolelo u představy, jak se asi cítí. Musí se cítit tak, jako já když jsem zjistila, že spolu Meghan a Shawn něco mají. Možná ještě hůř.

"Stejně vám to nevydrží Beth, možná s ním spíš nebo tak, ale nikdy se s ním nedostaneš dál jak to. Nikdy nebudeš jeho holka" řekl s opovržením a já musela zatnout ruce v pěsti, abych nevybuchla. Jak to může říct?

"Tak to se asi mýlíš, protože právě to už jsem" řekla jsem pevným hlasem a on zkameněl. "Cože?" Vydechl nevěřícně a já kývla. "Se Shawnem spolu chodíme" vysvětlila jsem. Docela mě teď mrzí, že Noah byl první komu jsem to řekla.

"Děláš si srandu? Řekni mi, že si děláš srandu?! Přece nemůžeš být tak blbá!" Rozčílil se a já se zvedla. "Přestaň! Prostě přestaň!" Zakřičela jsem a dala jsem si hlavu do dlaní. "Nechápu tě. Říkáš jak moc mě máš rád, ale nemůžeš být šťastný, když jsem já? Mohl bys mi taky trochu přát, že mám konečně to, co jsem tak dlouho chtěla" rozmáchla jsem rukama a on se taky zvedl.

"Já tu pro tebe byl, Bethany! Byl jsem taky pro tebe. Vždycky! Ještě když on tady nebyl. To je dlouhá doba! To jak dlouho je tu on není ani polovina z toho času, který jsme strávili spolu!"
"Jako kamarádi!"
"Ale spolu! Je mi jedno jak, ale byli jsme u toho spolu. A tak dlouho už tě mám rád. Vždycky jsem tě stavěl na první místo, Bethany a to, že si místo mě teď vybereš toho pitomce je...je prostě hrozný. Strašně to bolí" složil se opět na postel.

Nevěděla jsem, co říct nebo udělat. Nechtěla jsem mu ublížit ještě víc. "Vždycky budeš můj nejlepší kamarád" zašeptala jsem a on vzlykl. "Ale i tak si vždycky vybereš jeho" šeptl zpátky. Přesunula jsem se vedle něj a ruce jsem obmotala okolo jeho pasu. "Nikdy mi nenahradí ten vztah, který mám s tebou" pousmála jsem se. On však ani nepozvedl koutky.

"Ale já takovej vztah s tebou nemám, Bethany" utřel si slzy a zadíval se do země. "Pro mě nejsi jenom kamarádka" dodal a já opět zkameněla. Má pravdu. Nemůžu si ho u sebe držet jako nejlepšího kamaráda, když vím, že on to má jinak. "Nechci o tebe přijít" řekla jsem po chvíli ticha a do očí mi vběhly slzy. "Potřebuju čas" odpověděl a já pomalu kývla. "Bude to někdy zase dobrý?" Zeptala jsem se s brekem, když jsem brala za kliku ode dvěří. "Nevím" zašeptal jako odpověď a mě se tohle slovo vrylo do těla jako nějaká nadávka. Bolelo.

Hned jak jsem vyšla na chodbu jsem se rozbrečela úplně. Neumím si představit život bez Noaha. Řekla jsem mu pravdu, miluju ho. Miluju ho za to jaký je. Miluju ho jako svýho nejlepšího kamaráda. Bohužel to mu nestačí.

"Tak co?" Shawn vystřelil na nohy, když jsem vstoupila do tmavého pokoje. "Já-já nevím asi jsem ho ztratila" z očí mi vytryskly další slzy a já se musela opřít o dveře. "Bethany" zašeptal s lítostí a smutkem v hlase. Hned jak roztáhl ruce, odrazila jsem se ode dveří a přímo jsem vběhla do jeho náruče. On si mé nohy obmotal okolo pasu a pak se semnou posadil na postel, aniž by přerušil naše objetí.

"Je to kvůli mě?" Zeptal se, ale já tomu rozuměla jakoby mi to oznamoval. "Shawne" odtáhla jsem se od jeho hrudi a pohlédla jsem mu do očí. "Shawny tohle není o tobě. Asi Noaha ranilo, že spolu něco máme, ale nebylo by to tak, kdyby ke mě necítil něco víc. I kdyby jsem tě nepotkala, vždycky by to takhle dopadlo...nikdy bych s ním nebyla, to vím jistě. Pak by to možná bylo ještě horší" opět jsem se zachumlala do jeho náruče a on mě pohladil po vlasech.

"Musíš mu dát čas a třeba pak-" zasekl se a já se mu zadívala do očí. "Ani nevíš jak nádherná si" šeptl a já ho pohladila po malém dolíčku v jeho tváři. "A ty ani nevíš jak si změnil můj život od tý doby, co jsi do něj přišel" usmála jsem se a utřela jsem si z tváří poslední slzy. "K lepšímu nebo k horšímu?" Zeptal se s úšklebkem a já se falešně zamyslela. "To radši ani nechci vědět" řekla jsem a on se otřel svými rty o ty mé. "Nápodobně" usmál se a pak napadl mé rty.

A bylo to tu znova. Ten polibek. Nevím jestli si na něj někdy zvyknu, jestli mě někdy přestane svrbět pokožka po celém mém těle a tělo se přestane třást.

A to byl ten moment. Byl to ten moment, kdy jsem si byla jistá. Jistá víc jak nikdy dřív.

Děkuju za všechno! Na pwfm jsme dali 100k přečtení, za to hrozně moc děkuju, vážím si toho moc❤️❤️❤️