Particular taste

•11•

Po škole jsem výjmečně jela k sobě domů a rychle jsem zalezla do postele. Když jsem tu sama, nemám dobrý pocit. Připomíná mi to tátu a všechno špatný, co se tady kdy stalo. Věděla jsem ale, že se Zoe a Noahem zrovna dneska být taky nechci. Noah se už od rána chová divně a Zoe je až moc natěšená na její večerní schůzku se Shawnem. Ano říkám tomu schůzka. Nemůžu uvěřit tomu, že by spolu šli na rande. Vždyť jsou skoro jako sourozenci. Pravda ale je, že Shawn by s tím asi problém neměl a jak vím, tam Zoe vážně taky ne. Proč ale teda odmítnul, když se s ní měl líbat. Je to opravdu zvláštní.

"Beeethhh!!! Pojď mi pomoct vybrat oblečení" Zapištěla mi Zo to telefonu a já si musela telefon odtrhnout od ucha abych neohluchla. "Promiň, já mám nějakou práci doma a dneska nemůžu" vymyslela jsem si a doufala, že jí to nebude vadit. "Prosím prosím moc prosím! Potřebuju pomoooc" škemrala a já sebou plácla podruhý do postele. "V kolik tam mám být?" Zeptala jsem se unaveně. "Teď hned prosím, nemám už moc času" řekla a já si povzdechla. "Od kolika to máš?" Zeptala jsem se trochu podrážděně a rychle jsem se v hlavě propleskla. "Od sedmi" odpověděla a já se podívala na hodiny, je pět. Radši jsem už nic neříkala a s pokroutěním očí jsem hovor típla a převlékla jsem se.

Když jsem k Zo přišla hned ke mě přiletěla jako střela a začala mi ukazovat asi pět outfitů, které by si dneska mohla vzít. "Já nevím Zo, všechny jsou hezký" už jsem po pátý pokrčila rameny, když se mě zeptala který z nich je nejlepší. "Dojdu si pro vodu" řekla jsem jí a pak jsem se rozešla směrem dolů.

Zrovna když jsem došla do kuchyně, uslyšela jsem zavření vchodových dveří a kroky blížící se do kuchyně. "Ahoj" uslyšela jsem za sebou jeho hlas a pomalu jsem se otočila. Široce se usmíval. Nejspíš se stejně jako Zo nemůže dočkat večera. Neodpověděla jsem a znova jsem se otočila k dřezu. "Nemluvíš semnou?" Zeptal se opět pobaveně a mě už ten jeho věcně pobavený tón začínal lézt na nervy.

Jen jsem se na něj i se skleničkou v ruce otočila a ironicky jsem se usmála. Chtěla jsem projít kolem něj, ale jeho ruka mi v tom zabránila. "Co je?" Zeptal se když nechápavě nakrčil obočí a já od něj odstoupila. "Nic" mihla jsem rameny a on přimouřil oči. "Takže už semnou budeš mluvit?" Zeptal se s úsměvem a přistoupil ke mě tak blízko, že se naše těla skoro dotkla.

"Jo" kývla jsem a chtěla jsem ho opět obejít, zase to ale nevyšlo. "Co se stalo?" Zeptal se a já se prudce nadechla. "Co by se mělo stát, Shawne? Nic se nestalo jenom nemám čas si tady s tebou povídat, nevím co na tom nechápeš" vyjela jsem na něj a u toho rozmáchla rukama. "Něco ti vadí?" Zeptal se a já si povzdechla. "Já jenom nechápu jak můžete být oba se Zoe tak bezohlední. Vaši rodiče jsou spolu, jste skoro sourozenci a vy spolu jdete na rande jakoby se nic nedělo, prostě to nechápu" křikla jsem na něj a on pozvedl obočí. "Není to rande" pokroutil hlavou, "kdybych tě znal o trochu líp tak bych řekl, že žárlíš, jenom se mi to ale zdá že jo?" Uchechtl se a já pokroutila očima a ignorovala jeho druhou větu.

"Zoe to ale jako rande bere" rozmáchla jsem rukama. "Tak jí řekni, že není, mě je to jedno prostě není" udělal stejné gesto jako já před chvíli a já pokroutila hlavou. "To jsi měl udělat ty" šeptla jsem směrem k němu a on si vjel rukou do vlasů a já nad tím gestem i kdybych neměla zatajila dech. "Jestli chceš zruším to" podíval se mi do očí a já naklonila hlavu na stranu. "Zruším to když semnou někam půjdeš ty nebo mi na večer domluvíš něco jinýho" dodal a já snad přestala dýchat. "To, to nejde, ty jsi fakt někde jinde" kroutila jsem hlavou a napila jsem se vody. "Kde? Kde jsem? Říkáš, že je špatný někam jít s mojí malou sestřičkou" řekl s velkým důrazem na slovo sestřička a já protočila očima, "ale pak nejsi schopná udělat něco, aby si tomu zabránila" projel si mě celou očima a zastavil se u mých očí.

"Nemůžu to Zoe udělat, jenom říkám, že je to špatný" unaveně jsem si promnula spánky a on ke mě už asi potřetí přistoupil blíž. Opatrně položil ruku k mému krku a já jemně pootevřela rty, když můj obličej přitáhl blíž k tomu jeho. "Jsi vážně-" začal ale hlas mého nejlepšího kamaráda ho přerušil. "Co jí to tady doprdele děláš?" Vyjel na Shawna a ten ode mě překvapeně odstoupil. "Noahu nic se neděje, jenom jsme se bavili" snažila jsem se nějak vysvětlit situaci i když jsem nevěděla jak. "A u toho na tebe sahá?" Noah se pořád neuklidnil a já se podívala na Shawna, který zatínal ruce v pěst. "Něco jsme zkoušeli, o nic nejde, nemusíš to řešit" taky jsem na něj vyjela čímž jsem překvapila jak Noaha se Shawnem, tak sebe. Už toho mám jenom dneska dost.

"Všichni jste se nechali tak lehce oblbnout" pokroutil nad mojí reakcí smutně hlavou a otočil se směrem pryč. "Noahu!" Snažila jsem se ho zastavit, ale bylo to k ničemu.