Particular taste

•33•

"Hele jestli na to přijde..." začala jsem opatrně a sedla jsem si na postel. "Ne Beth neřeš to, nestarej se pořád o ostatní" povzdychl si a sedl si vedle mě mezitím, co uchopil moje ruce do těch svých. "Shawne ona je moje nejlepší kamarádka" pokrčila jsem rameny a on kývl.

"A Noah?" Zeptal se po chvíli a já nakrčila obočí. "Ona taky, taky je můj nejlepší kamarád" potvrdila jsem a on se uchechtl, nacož jsem se zamračila.

"On to tak nemá Beth, nejsi pro něj jenom kamarádka" řekl a vpil své oči do těch mých. "Já a Noah se známe snad celou věcnost, vím jak to k sobě máme" snažila jsem se objasnit a on jenom kroutil hlavou. "Vím jak to je" pokrčil rameny a já si povzdechla. Radši už jsem na to neodpovídala, hlavní je, že vím já, jak to s Noahem máme.

"Asi půjdu domů" řekla jsem po chvíli a on ke mě překvapeně zvedl oči. "Bethany proč-?" Nahodil nechápavý výraz a já mu položila prst na rty, aby mě nechal mluvit. "Nic se nestalo, všechno je dobrý jenom jsem si uvědomila, že máma bude doma a ona doma moc často nebývá. Uvidíme se zítra ano?" Řekla jsem mu s úsměvem a on sklopil oči. "Myslím to vážně. Zítra ano" šeptla jsem a jemně jsem ho políbila na rty. Je pravda, že jsem trochu lhala. Je pravda, že máma je doma a já kvůli tomu chci jít domů, ale také se mi nechtělo zůstávat v té napnuté atmosféře, která mezi mnou a Shawnem trvala.
"Tak dobře" povzdechl si a já se usmála. "Zatím" ještě jednou mě políbil a já pak vypadla ze dveří. Rychle jsem chtěla přecupitat ke dveřím, ale v obýváku, jsem se srazila s Zoe.

"Ty jsi ještě tady? Myslela jsem, že jsi už odešla..." zrudla a já věděla, že se bála jestli jsem neslyšela její rozhovor se Shawnem. Napadla mě jenom jedna místnost, kde bych mohla být a jelikož mi nic jiného nezbývalo, musela jsem to risknout. "Ehm potom, co jsem si něco vyříkala se Shawnem jsem šla k tobě do pokoje" zalhala jsem a dlaně se mi začaly potit.

"Jo aha, měla jsi mi to říct. Já...no taky jsem byla na chvíli u Shawna a pak jsem šla rovnou sem se ještě najíst" kývla na mě a já prudce vydechla. Kdyby ve svém pokoji byla, nevim co bych dělala a jak bych to vysvětlila.

"Tak já jdu, pa" objala jsem jí a rozešla jsem se směrem domů.

"Ahoj mami, jsem doma!" Zavolala jsem ode dveří, ale nedostalo se mi žádné odpovědi. Pomalu jsem přešla do obýváku a uviděla mamku jak klidně oddychuje na gauči. Trochu jsem se usmála a věnovala jsem jí malou pusu na líčko, než jsem se vydala nahoru po schodech do svého pokoje. Rychle jsem se převlékla do pyžama a zalezla jsem si pod peřinu. Vlasy mi ještě voněly po Shawnovi a já se nad tím musela usmát.

S úsměvem na rtech jsem pomalu usnula.

"Cože?!" Slyšela jsem rozklepaný hlas a rychle jsem vyletěla do vzduchu. "Jak? Jak je to možný?! Myslela jsem, že je všechno v pořádku?" Rozbrečela se a já rychle seběhla dolů. "Ano už jedu" řekla a položila to, mezitím co se začala oblékat. "Co se stalo?" Zeptala jsem se a hned mě zaplnily obavy při vzpomínce na to, co se stalo minule.

"Emma...ona něco je špatně, nemůže dýchat, plíce se jí zase začaly plnit vodou a-" hlas jí selhal a já na svých tvářích ucítila opět slzy. "Pojedu s tebou" řekla jsem mezi brekem a rychle jsem si nahoru skočila pro podprsenku, na kterou jsem si navlékla tričko a šedou mikinu. Na kalhoty jsem kašlala a tak jsem si na sobě nechala obyčejné šedé tepláky a na hlavě si nechala rozvrkočeý drdol.

"Pojď mami, musíme jet" pobídla jsem jí a vzala jsem jí za ruku abych jí dovedla k autu.

Cesta autem byla hodně rychlá a tichá. Potichu jsem brečela abych mámu ještě víc nevystresovala. Hned jak jsme dorazily do nemocnice jsme rychle vyběhly ven z auta a ohlásily se na recepci.

"Jste tu ohledně Emmy" Usoudil doktor, kterého jsem za ty roky dobře znala.
"Co je s ní?" Zeptala se s brekem máma. "Okolo půlnoci se Emma začala dusit a plíce se jí naplnily vodou. Nyní byla stabilizována, ale je bězvědomí. Není ale vyloučené, že se voda nemůže vrátit. Nyní to musíme jenom sledovat" usmál se na nás a pak rychle odběhl.

Když jsem si uvědomila jeho slova, rozbrečela jsem se znovu a sesunula jsem se na zem. Minule na vodu v plicích malém umřela. Roztřepanýma rukama jsem vyndala mobil a vytočila jsem známe číslo.

"Haló?" Ozvalo se z telefonu a já vzlykla.

"Můžeš prosím přijet?"