Particular taste

•22•

Od výslechu od Zoe uběhlo už pár dní a já se Shawnem od tý doby pořádně nemluvila. Zoe byla hodně podezřívavá, ale naštěstí mi nakonec uvěřila a neřešila to dál. Shawn za mnou párkrát od té doby byl, ale vždycky jsem ho nějak obešla. Kdyby mě s ním Zoe ještě viděla, hned by jí došlo něco, co ani nebyla pravda.

Throwback
"Ahoj" uslyšela jsem za sebou známý hlas a protočila jsem očima. Beze slova jsem se otočila a chtěla ho odejít, on mi ale zastoupil cestu. "Co se zase stalo?" Povzdechl si. "Nech mě na pokoji" strčila jsem do jeho hrudi a konečně se mi podařilo ho obejít.
****
Hned jak jsme přišli do obýváku jsem si všimla Shawna, který už seděl na pohovce a koukal se mým směrem. Já jsem se mu snažila nevěnovat žádný pohled a tiše jsem zaplula vedle Noaha, nacož Shawn těžce vydechl.
****
"Můžeš mi říct, co se zase stalo? Myslel jsem, že jsme v pohodě" vyjel na mě, když si mě odchytil ve škole po tom, co jsem veškerá jeho slova ignorovala. "V pohodě? Nikdy jsme v pohodě nebyli, jenom jsme se tolerovali" protočila jsem očima a on se rukama zapřel vedle mé hlavy o skříňku. "Myslel jsem, že jsme...kamarádi" zachraptěl a já sklopila hlavu. "Proste mě nech být" zvedla jsem k němu zrak a on ode mě odstoupil. "Bethany-", "nech mě už na pokoji, prosím" Vydechla jsem a odrazila jsem se od skříňky abych konečně odešla pryč. Nevím proč jsem na něj křičela, asi proto, že tohle všechno nedělám kvůli tomu, že to chci. Ale musím.
End of throwback

Se Zoe jsme se společně rozešly do jídelny a sedly jsme si k Noahovi a pár jeho kamarádům. Srdce mi poskočilo, když jsem ve svým zorným poli našla Shawna, který se přibližoval čím dál blíž k našemu stolu. "Mohl bych s tebou mluvit?" Zeptal se s pohledem upřeným na Zoe a já z něj nemohla spustit oči. Vlasy měl o trochu kratší, ale jinak vypadal krásně jako obvykle. Krásně.

"Teď hned?" Zeptala se a on kývl hlavou. "Hned budu zpátky" šeptla ke mě Zoe a zvedla se, aby mohla se Shawnem odejít. A tak se taky stalo. Shawn mi za celou tu dobu nevěnoval ani jeden pohled. Ani jeden. A já cítila jak se uvnitř mě sevřel nějaký nepříjemný pocit. Vždyť jsem to tak chtěla. Chtěla jsem to tak ne? Ne nechtěla, chtěla to takhle Zoe. Nejvíc ironický je, že mi říkala jak je divný, že jsem se Shawnem mluvila i když ona s ním mluví a tráví s ním čas pořád.

"Kam šla?" Zeptal se Noah, který se vrátil ze záchodu a já sklopila oči. "Někam se Shawnem" řekla jsem a ta věta mi byla nepříjemná víc než by měla. "Aha" pokrčil rameny a dal se opět do jídla. Nenávidím fakt, že už ani Noah to moc neřeší ale jakmile uslyšel, že jsem přijela se Shawnem byl vzteky bez sebe. Nechápu v čem je takový rozdíl.

Když se Zoe vrátila měla na tváři široký úsměv a vypadala spokojeně. "Co se stalo?" Zeptala jsem se a ona odpověděla pouhým ale nic. Zajímalo mě, co jí Shawn řekl, ale nechtěla jsem vyzvídat. Radši jsem se zase pustila do jídla a čekala až budu moct konečně odejít ze školy. "Přespíš dneska u nás?" Zeptala se mě Zoe, když jsme nasedly do autobusu směrem domů a já kývla na souhlas. "Něco si pustíme nebo tak" usmála se na mě a já opět kývla.

"Na chvíli jenom s něčím pomůžu Shawnovi a budu hned zpátky ano" řekla když jsme vešly dovnitř. "Jo v pohodě" odpověděla jsem a posadila jsem se na pohovku. Ani ne za pět minut jsem uslyšela dupot na schodech a hned potom Shawn vešel do obýváku. Sledovala jsem jak se sklonil k skříňce vedle televize a začal tam něco hledat. Mě znovu neřekl naprosto nic. Ani se na mě nepodíval.

Chybí mi ten Shawn, který se semnou pokoušel mluvit i když jsem nechtěla. Nebo jsem dělala, že jsem to nechtěla. Ale můžu za to já. Mělo by to takhle být nejlepší. Ale není.

"Hledáš něco?" Zeptala jsem se a doufala, že mi odpoví. "Jo" řekl neutrálně a dál se přehraboval v šuplíku. Chtěla jsem mu ještě něco říct, ale nevěděla jsem co. Nakonec jsem sebrala veškerou svojí odvahu a hluboce jsem se nadechla. "Víš já-" začala jsem a Shawn se narovnal v zádech aniž by se ke mě otočil, když do obýváku přišla Zoe. "Už to máš?" Zeptala se Shawna a on zakroutil hlavou. "Najdu to" usmála se na něj s on jí úsměv s kývnutím opětoval. Pak se podíval na mě.

Ztuhle jsem hleděla do jeho očí a snažila se v nich najít aspoň náznak nějaké emoce. Nic tam ale nebylo. Jen se na mě prázdně koukal. Nevím jestli nebylo lepší když mě ignoroval. "Mám to" prohlásila Zoe a Shawn ode mě odtrhl oči. Sklopila jsem hlavu, když kolem mě procházel zase pryč a promnula jsem si prsty.

Už jsem hodinu seděla sama v obýváku a začínala jsem být podrážděná. Měla to být chvilka. Bezmyšlenkovitě jsem se zvedla a vydala jsem se nahoru po schodech. Došlo mi, že asi určitě budou v Shawnově pokoji a tak jsem přešla k jeho dveřím. Lehce jsem zatlačila do pootevřených dveří abych mohla vejít dovnitř a pohled mi spočinul na nich. Zoe se zrovna začala naklánět k Shawnovi a on na ní bez jakéhokoliv pohybu hleděl. Čekala jsem, že jí zastaví, jak říkal, ale on jen čekal až přitiskne její rty na ty jeho. Když se tak stalo, zalapala jsem po dechu nacož se na mě hned oba vylekaně podívali. Shawn vypadal opravdu vylekaně, jen nevím z jakého důvodu, já mu jsem stejně ukradená. Asi jenom nechtěl aby někdo o jejich vztahu věděl. "Beth" Zoe se zvedla, ale já se prudce otočila a rozeběhla jsem se ke schodům. Doběhla mě až když jsem si obouvala boty a já měla v hlavě jedinou myšlenku a tou bylo abych už byla doma. "Bethany není to jak to vypadá" chtěla mě chytnout za ruku, ale já ucukla. Shawn už tu byl taky, ale zrovna teď to bylo to nejmenší, co mě zajímalo.

"Není to jak? Tak že sis něco začala se svým nevlastním bratrem a ani si mi o tom neřekla?!" Vykřikla jsem a u toho rozmáchla rukama. Podvědomě jsem věděla, že se na ní za to, že mi to neřekla nemůžu zlobit jelikož já udělala to samé. Ale fakt že na mě byla tak chladná potom, co jsem strávila čas se Shawnem a řekla, že bych se s ním neměla bavit a bla bla bla a ona ho teď tady líbá, mě vytáčí mnohem víc. Myslela jsem, že jsem Shawna odstřihla proto abych neztratila kamarádku, přitom to bylo kvůli tomu abych jí ho přihrála. "Neměla jsem ti co říct, nic nebylo" pokroutila hlavou a přistoupila ke mě blíž. "Jak dlouho už to trvá?" Zeptala jsem se a ona sklopila oči.

"Netrvá, nic netrvá. Tohle bylo poprvé a naposledy, je to moje sestra proboha, nic mezi sebou nemáme a ani mít nebudeme" promluvil poměrně klidně Shawn a Zoe sebou trhla. "Bylo to poprvé" šeptla potichu a já vrátila zrak opět na Shawna. "Tohle je zvrácený" pokroutila jsem hlavou. "Co je zvrácený?" Zeptal se Noah, který zrovna přišel. "Nic" řekli jsme všichni tři najednou a on si nás divně projel očima.

"Zoe musím s tebou mluvit" řekl naštvaně jakoby mu to všechno došlo a za loket jí odtáhl do obýváku, takže jsem zůstala se Shawnem v předsíni sama. "Nic s ní nemám" obhájil se ještě jednou a já si promnula prsty. "Ale nechal si jí, aby tě políbila" konstatovala jsem a on popošel trochu blíž aby nemusel mluvit tak nahlas. "Nevnímal jsem to, neřešil jsem to, nevěděl jsem, že to opravdu udělá" zvedl mojí bradu a já od něj opět odstoupila.

"Měl jsi to čekat" pokrčila jsem rameny a on se ironicky uchechtl. "To říká ta, která mě začala ignorovat jenom proto abych se Zoe mohl trávit víc času". "Nic takovýho jsem neudělala, nebylo to kvůli tomu" rozzlobila jsem se a zadívala jsem se mu do očí.

"Jsi tak moc nevinná, necháš se sebou tak manipulovat" pokroutil nade mnou hlavou a přistoupil ke mě ještě blíž, tentokrát jsem ale neodstoupila, čekala jsem, co řekne dál. "Měla by ses naučit dělat věci tak jak chceš ty" šeptl a vzal mezi prsty pramen mých vlasů.

"A ty se ode mě nechceš držet dál"

Napadla mě nová knížka, kterou teď píšu do konceptů❤️ nevím jestli jí budu vydávat, ale jestli budete chtít tak jo. Btw děkujuu, že to pořád čtete❤️