Particular taste

•45•

"Nebolí tě něco?" Zeptala jsem se starostlivým tónem Emmy a ona se na mě s úsměvem podívala a zakroutila hlavou. "Jsem ráda, že už jsi v pořádku, jen teď nemáš tak často povolený návštěvy, jinak bych tu byla častěji" ujistila jsem jí a ona kývla.

"Co se děje, Beth?" Zeptala se a já si vedle ní sedla na měkkou postel. "Nic se neděje" pousmála jsem se a ona sklopila hlavu. "Vidím, jak jsi smutná, něco se děje? Je zase něco špatně?" Vzlykla a já jí rychle uchopila za ruku. "Ne všechno je v pořádku, je to úplně stejné jako dřív, neboj se" pevně jsem jí objala a dala jsem jí malou pusu do vlasů.

"Je tu jeden kluk víš a já udělala věci, co jsem neměla, on udělal věci, co neměl a teď k sobě už nemůžeme najít cestu. Nevím jestli on to vůbec chce, ale mě chybí. Proto jsem smutná" řekla jsem jí potichu a ona se na mě podívala skrz její dlouhé řasy. "Tak mu řekni, že tě to moc mrzí a dej mu pusu" usmála se a já jí ten úsměv opětovala. "Zkusím to" cvrknla jsem jí do nosu a ona se uculila.

Po dvou hodinách, které jsem strávila v nemocnici, jsem se vydala k Zoe domů, jelikož jsem si tam ráno nechala věci. Se Shawnem jsem naposledy mluvila před týdnem a s Noahem to samé. S Kylem jsme docela v pohodě, ale řekla jsem mu jak to k němu mám a on řekl, že mu to nevadí. Nevím jestli lhal, anebo ne.

"Už jsi tady?" Zavolala na mě Zoe, když jsem vstoupila dovnitř a já se uchechtla. "Nejsem" odpověděla jsem ironicky a ona se zasmála. "Shawn i Noah jsou v obýváku a koukají spolu na televizi, je to divný" šeptla a já svraštila obočí. Pak jsem se za Zoe vydala do obýváku, kde opravdu oba seděli.

Shawn zvedl hlavu a rozhlédl se po místnosti, dokud jeho oči nepadly na mě. Nevím jestli se mi to zdálo, ale měla jsem pocit, jakoby na mě kývl a ukázal na místo vedle něj. I když jsem si nebyla jistá, zaplula jsem na pohovku kousek od něj a Noah mě ihned zpražil ublíženým pohledem. Nevím jak se k němu mám teď chovat, když vím, co ke mně cítí.

Pohled jsem od něj radši ihned odvrátila a přesunula jsem ho na Shawna, který skenoval obrazovku televize.

"Jak se má ségra?" Zeptal se po chvíli, aniž by ke mně strhl zrak. "Ehm dobře, je jí dobře" tiše jsem odpověděla a on kývl. "To je dobře" pousmál se a já nevěděla, co dělat. Bavil se semnou a nebyl na mě naštvaný, byl to nezvyk.

Po chvíli mezi námi bylo opět ticho a oba jsem se společně s Noahem a Zoe věnovali televizi. Pak jsem ucítila lehké zašimrání na mém krk a následně lehký tlak na mém rameni, který způsobila Shawnova hlava. Když jsem se lehce nahla, abych viděla jestli spí, naše oči se setkaly. Prostě jen tak položil svou hlavu na mé rameno potom, co jsme se tak týden nebavili?

"Co to děláš?" Šeptla jsem k němu a on se lehce zasmál. "Snad vidíš ne?" Zeptal se a já si povzdechla. "Něco se stalo?" Zeptala jsem se a on ztuhl. "Něco se stalo?" Zopakovala jsem svou otázku a on pokroutil hlavou. Mně ale přišlo, jakoby mi potřeboval něco říct a tak dělal tohle, aby upoutal mou pozornost. "Řekni mi to" poprosila jsem ho a on si odfrkl. "Není co!" Sykl a odsunul se ode mě. Stoprocentně se něco stalo.

"Když myslíš" pokrčila jsem rameny a doufala, že mi na to nějak odpoví, ale to se nestalo.

Když film, který běžel v televizi skončil, vydala jsem se s Zoe nahoru do jejího pokoje. "Co to mělo být s tím Shawnem?" Vyjela ne mě hned se smíchem, co se za námi zaklaply dveře. "Já- já nevím" přiznala jsem a ona nakrčila hlavu na stranu. "Myslím-" chtěla jsem jí říct, že si myslím, že se něco stalo, ale to bych jí pak musela říct co. "Myslím, že se ho půjdu zeptat" domyslela jsem rychle a vyšla jsem z pokoje.

Zaťukala jsem na jeho dveře, ale když se nic neozývalo, vstoupila jsem dovnitř. Shawn ležel na posteli a v uších měl sluchátka, proto se lekl, když mě uviděl.

"Potřebuješ něco?" Zeptal se ostře a já pokroutila hlavou. "Potřebuju si jenom popovídat, nic víc" pokrčila jsem rameny a on přimouřil oči. "Jestli si myslíš, že-" začal něco blábolit, ale já ho zastavila. "Ne Shawne, já vím, že se něco stalo, poznám to na tobě tak mě neštvi a řekni mi to" rozmáchla jsem rukama a on se uchechtl. "Jsi rozkošná" řekl a já pokroutila očima. "Tak...?" Trvala jsem na své otázce a on si povzdechl.

"Dobře tak možná bych ti něco chtěl říct, ale já nevím..." sedl si zpátky na postel a já si dala ruce v bok. "Řekni mi to, prosím" zašeptala jsem a on ke mě zvedl oči, ve kterých toho najednou bylo až moc.

"Napsal mi táta"