Život bez Tebe

3. Spolu a od sebe

DVŮR KRÁLOVÉ, současnost:

Sid pracovala v ZOO už 3 roky a od svého nástupu se její psychický stav zlepšil. Poznala nové lidi, oblíbila si zdejší ZOO a milovala svou práci. Ze začátku nikdo netušil, z jaké je rodiny, postupem času ale, když se Sid spřátelila s kolegy a vyprávěla jim o své rodině, se to rozkřiklo a nikomu to nijak zvlášť nevadilo. Respektovali jí pro její práci a osobnost. Za poslední tři roky v ZOO dokončila studium i s atestací. Konečně byla plnohodnotnou zvěrolékařkou. Se svou mentorkou doktorkou Anežkou Krásnou spolu spolupracovaly velmi dobře, Sid se hodně skamarádila i s její dcerou, chovatelkou žiraf Eliškou a celkově s každým vycházela velice dobře. Její původní odtažitost oprchala a Sid poprvé začala vidět ve svém bytí nějaký smysl. Dokonce se usmívala a dokázala se bavit. Co se týkalo soukromí, názor nezměnila. Celý ten čas velice statečně odolávala flirtování Alberta Poláka, zdejšího PR manažera, který jí stále zval na večeře a i přesto, že s ním Sid chodila ven často, nikdy se nedostal dál. Každému bylo sice jasné, že jí chce jen pro peníze, protože než všichni pochopili, jaká Novotná s nimi ve skutečnosti pracuje, protože její babička byla velká sponzorka jejich ZOO, choval se k ní jako k roznašečce odpadků, což vlastně ze začátku ve své podstatě i byla. Sid ale nevěřila, že jeho změna chování se týkala její rodiny a vlastně o tom ani nepřemýšlela. Neplánovala žádný vztah s žádným mužem, ani s ním. Takže i kdyby to tak bylo, nepřišlo jí to důležité. Byla opatrná a rozhodnutá si do života žádného dalšího muže nepustit.
"Nechápu, proč mu nedáš šanci," říkala jí jednou máma, když jí byla v ZOO navštívit: "kdo říká, že si ho máš hned brát. Já chápu, že takovou lásku jako s Adamem už asi nepotkáš, ale..."
"Mami, přestaň!!!" Přerušila jí dcera zvýšeným hlasem: "Několikrát jsem Tě žádala, ať přede mnou jeho jméno už nikdy nezmiňuješ!"
"Byl to otec Tvého dítěte, Sid," odporovala matka, Sid v tom ale měla jasno: "Dítěte, který zabil!" Ukončila debatu a naštvaně odešla pryč. A tak to bylo pořád. Vždy když došlo na vztahy nebo nedej bože na Adama, skončilo to stejně. Byla rozhodnutá si nic nového nezačínat a svůj život zasvětit práci. K Adamovi cítila jen zlost. Za to k doktorovi Hruškovi se chovala uctivě a občas, ač nerada, vyslechla něco nového o jeho vnukovi. Vypadá to, že se nechal na nějaký čas naverbovat a poté prý dokončil školu, stal se z něho specialista na rozmnožování a zachování vzácných zvířat, zejména plazů, v San Diegu a také koordinátor, což ho sem tam dostalo zpět do Evropy včetně Čech. S dědou se při těchto příležitostech občas vídal. Sid k němu stále cítila velkou zlost, ale jeho kariéru tajně sledovala. S panem Hruškou o něm sice nemluvila, ale velice ráda s ním spolupracovala a dokonce mu občas řekla 'dědo', jako mu říkávala dřív, když byla ještě s Adamem. Práce Sid bavila a nežila pro nic jiného. To, že přišla o miminko věděla jen její matka a Sid se to zatím dařilo před každým tutlat. Nemluvila o tom vlastně vůbec, ani s matkou. Veškerým rozhovorům o tom bolestivém období se vyhýbala. Zbytek rodiny přisuzovali její těžké depresivní období ponížení, které jí Adam u oltáře přichystal a i oni se snažili na to zapomenout. Nevraživost vůči Adamovi, kterou k němu všichni cítili, když se se Sid dali dohromady, se každopádně do rodiny Novotných vrátila takovou rychlostí, že by ani paprsek světla nebyl rychlejší. Jen Alice, která věděla o dítěti, byla vůči Adamovi milosrdnější, i když mu způsob, jakým Sid opustil, také nedokázala odpustit. Celá situace byla celkově pro Alici velice nepříjemná. Na jednu stranu tu byl Adam, který její dceru miloval, na druhou stranu tu byla její dcera, která kvůli němu natolik trpěla, že i když se snažila být v klidu, o dítě přišla a nakonec se zhroutila. Alice se snažila o tom občas mluvit aspoň s panem Hruškou, nesměla ale nic říct o dítěti, které jeho vnuk mohl mít, což jí dost komplikovalo situaci. Pan Hruška na tom u Adama nebyl o nic líp. Ani on se o Sid nechtěl moc bavit. Pokaždé když na ní přišla řeč, tak byl doktor Hruška stejně úspěšný jako Alice u dcery. Adam se zkrátka snažil o Sid nic nevědět. Jeho děda byl přesvědčený, že se Adam cítil strašně provinile, když jí tak moc ublížil, a nejspíš se bál, že když uslyší na plno o její bolesti, bude to pro něj ještě horší nebo když naopak uslyší, že je šťastná třeba i s někým jiným, bolelo by to stejně. A tak se naučil o Sid raději nemluvit.
"Já nevím, co s ní mám dělat, pane doktore," řekla mu jednou Alice u něj doma, když k němu přišla na kávu. Smrkala do papírového kapesníku a slzy jí tekly po tváři. Před panem Hruškou se nebála upustit uzdu emocí, bylo toho i na ní moc. Pan Hruška jí chápal víc, než tušila: "Ani já to nemám s Adamem jednoduchý. Pořád trpí po smrti rodičů. Navíc se k tomu přidaly zážitky z války. Je to hrozný. Jsou v myšlenkách pořád spolu a přitom jsou už roky od sebe," řekl pan Hruška smutně. Alice věděla, že má pravdu. Najednou jí ale na mysl přišel Albert: "Kdyby aspoň dala šanci tomu Polákovi, třeba by mohla najít štěstí." Pohled pana Hrušky jí ale zarazil, byl to pohled zděšení: "To ani náhodou," řekl rázně a Alici tím totálně vyvedl z míry.