Život bez Tebe

4. Začít znovu

SAN DIEGO, před 4 lety:

Potom co Adam Hruška přišel o rodiče a opustil svou snoubenku, uběhly dva roky, které byly snad nejhoršími v celém jeho dosavadním životě. Než s rodiči spadlo letadlo do pralesa v Brazílii, studoval tak zvaný 'velký doktorát', k jehož dokončení mu zbývaly pouhé dva roky. Byl také zamilovaný a jeho život se zdál být zkrátka perfektní. Měl krásnou snoubenku, která byla láskyplná, inteligentní, neskonale obětavá, statečná a nesmírně laskavá. Pocházela z bohaté rodiny, se kterou často bojovala o to, co je pro ní dobré a co naopak není. Stála si vždy za svým a o to víc jí miloval. Z počátku nebyl u její rodiny oblíbený, vlastně byl nejméně perspektivní nápadník - hlavně pro babičku - hlavu rodiny, Sidonii Novotnou, jejíž slovo bylo v rodině zákon. Časem si ale jejich důvěru zasloužil a dokázal jim, že je pro Sid ten pravý a že jen s ním bude šťastná a také tomu věřil. Všechno bylo zalité sluncem a zdálo se, že nic a nikdo nemůže tohle štěstí zničit. Zvlášť, když jí požádal o ruku se zásnubním prstenem své matky. Pak ale přišla ta hrozná zpráva. Jeho rodiče zemřeli krátce po zásnubách a to změnilo všechno. Nakonec se uchýlil k tomu, aby prakticky bez vysvětlení zmizel. A co se dělo s jeho životem dál? Nechal se naverbovat a odjel do Afghánistánu. Prvních 12 měsíců, kdy byl na první misi, proběhlo bez problémů. I když mu bylo vyčítáno, že často dost riskuje život a ohrožuje tím jednotku. Nakonec to ale vždy dobře dopadlo. Během dalšího roku absolvoval ještě jednu, ze které si dokonce odnesl vojenské zásluhy, a to hned za několik záchranných akcí, při kterých se zachoval nebojácně, neztratil hlavu a zachránil tak spousta životů, a to nejen těch dospělých. Po návratu byl čas vrátit se zpět do normálního života. Otázka však byla jak. Rozhodně nechtěl zpátky do Prahy, protože se bál, že by ho lákala myšlenka vyhledat Sid. Po tom ale, co viděl ve válce a co jí udělal, jí musel chránit sám před sebou. Myslel na ní přesto skoro pořád. A tak se rozhodl, že se na trvalo přestěhuje do San Diega. Jeho kolegové z americké armády mu nabídli, že ho dostanou do zdejší ZOO a že může zároveň dostudovat zbylé dva roky na tamní univerzitě. Adamovi se to zdálo jako dokonalá příležitost začít znovu. Jediné, co stálo v cestě, byl děda. Musel mu oznámit své rozhodnutí, že se do České republiky nevrátí, a to bude hodně těžké. Dědu to bez pochyby zraní. Adam si byl moc dobře vědom toho, že dědovi chybí a že se těší, až se zase shledají. Byl sám v pokoji, kde spal spolu s ostatníma klukama z jednotky a z notebooku akorát vytáčel video hovor, přes který se měl spojit se svým dědou. Netrvalo dlouho a děda se objevil na monitoru jeho počítače: "Ahoj kluku, to jsem rád, že konečně voláš. Už ses odchýlil od kluků ze základny?"
"Ahoj, dědo," odpověděl mu Adam a pokusil se o úsměv: "Ještě ne, ale už mám sbaleno."
"To je dobře. Kdy Ti to letí?" Jeho děda evidentně počítal s tím, že Adam pojede domů: "Dědo, musím Ti něco říct. Jak víš, tak jsem se rozhodl dodělat školu...," začal Adam.
"Já vím, o tom jsme přece mluvili. Jakmile se vrátíš, doděláš si velký doktorát a pak samozřejmě bude záležet na Tobě, ale nebudu lhát, že bych Tě nejradši viděl v naší ZOO," zasmál se dědeček a doufal, že bude mít vnuka znovu po svém boku.
"Rozhodl jsem se, že jí dodělám v Americe a taky tam začnu pracovat. Víš... Dostal jsem možnost začít pracovat v ZOO v San Diegu a dodělat školu na tamní univerzitě. Nabídli mi pomoc kolegové z americké armády. V San Diegu je vojenská základna, víš?" Jeho děda chvíli mlčel, což Adama znervózňovalo: "Já vím, že ses těšil, až se vrátím domů, ale... Já na to ještě nejsem připravenej a je to šance. Uznej sám. Navíc... Vaše ZOO přece převzala koncept safari parku právě po San Diegu, ne? Možná spolu časem i budeme spolupracovat, když se vypracuju." Jeho děda ho poslouchal a nevěděl co říct. Pravda ale byla, že měl Adam pravdu. Tohle je neuvěřitelný úspěch dostat se do takové ZOO jako je ta v San Diegu: "No... nebudu lhát, že mě to mrzí, ale máš pravdu. Je to skvělá příležitost," usmál se nakonec a Adam přikývl. Chtěl ale objasnit ještě jednu věc a byl překvapený ostrou reakcí, která hned následovala: "Pokud si s ní v kontaktu, tak o mě ani o mým životě ani slovo, dědo," jakmile to dořekl, děda dost ošklivě zbrunátněl. Samozřejmě mu bylo hned jasné, o kom je řeč: "TAK A DOST UŽ!!! Takhle to dál nejde, Adame. Respektoval jsem každé Tvé rozhodnutí, i když si utekl. Ublížil si jí i mě, když si odjel a ani si se nerozloučil. A teď mi ještě budeš prakticky nařizovat..." děda si na chvíli povzdechl, aby se uklidnil: "Sid jsem viděl naposledy ve svatebních šatech," pokračoval již s nižší tóninou v hlase: "když stála v kostele a oznamovala ostatním, že si ženich svatbu rozmyslel," Adama zamrzelo, že dědu takhle naštval a věděl, že má pravdu: "Od té doby jsem jí vlastně neviděl," pokračoval děda: "Úplně se ztratila ze světa, když se to stalo. Sidonie Novotná semnou odmítla mluvit i po telefonu. Nakonec jsem někde slyšel, že Sid odešla ze školy a odstěhovala se z Prahy. Jsi můj vnuk, Adame, ale za to, jak si jí ublížil, se hluboce stydim."
"Já vím, dědo, mrzí mě to. Mrzí mě to všechno," víc k tomu Adam říct nedokázal, protože se mu začal lámat hlas. Jedno věděl jistě, musel si bezpodmínečně uspořádat život a na Sid prostě zapomenout.