Život bez Tebe

30. Chránim svý dítě

Alice Novotná byla už pár dní trochu mimo. Ode dne, kdy jí Sid řekla, že jí Albert napadl a také kdy konečně po letech mluvila s Adamem, byla myšlenkami jinde a nebyla moc soustředěná. Eduard si toho samozřejmě všiml, ale snažil se se neptat a počkat si, až se mu svěří sama. Seděli u snídaně a Alice se nimrala v talíři, zatímco Sidonie popíjela kávu a četla si noviny. Eduard také jedl a čas od času po Alici hodil okem. Vůbec se mu to nelíbilo. Po chvíli hrobového ticha se však ozvala velká rána, kterou kupodivu způsobila Sidonie, která celé dny dělala, že si naopak změny chování snachy vůbec nevšimla: "Už čekám pět dní," zvýšila hlas a dívala se přitom na Alici, která na ní upírala vytřeštěný pohled. Překvapila jí: "Co se stalo? Celý dny kolem nás chodíš jak tělo bez duše. Můžeme Ti s něčím pomoct?" Alice si povzdechla a oči na chvíli upřela na manžela: "No..." začala a očima těkala z jednoho na druhého: "Mám problém se Sid." Sidonie i Eduard okamžitě zpozorněli a po tom, co si vyměnili pohledy a vrátili se očima k Alici, se napřímili na svých židlích: "Došlo k nepříjemného incidentu," pokračovala Alice a sbírala odvahu k pokračování: "Byl nějaký konflikt s Adamem?" Zeptala se Sidonie nervózně: "Protože pokud jí ublížil..." Alice rychle zakroutila hlavou: "Ne, Sidonie, právě naopak. Adam jí ochránil."
"Počkej, jak jako ochránil? Před čím?" Vložil se do toho Eduard, kterému se na rozdíl od matky absolutně nelíbilo, že je Adam zpátky: "No... Albert Polák... Všichni víme, že se těch pár let, co Sid pracuje v ZOO, snaží navázat s ní vztah, ale Sid ho odmítala. Nedávno mu ale došla trpělivost a napadl ji. Velice surově s ní cloumal a chtěl jí násilím políbit. Naštěstí tam vtrhl Adam, dal mu ránu a Sid ochránil," vysvětlila Alice a sotva to dořekla, vznikla pořádná mela. Tentokrát to byl Eduard, který práskl pěstí do stolu. Následně prudce vstal a rozčileně začal chodit podél stolu sem a tam: "Napadl? Ten zatracenej  hlupák, co nedokázal vystudovat práva jako otec, protože na to nemá mozkovou kapacitu a jediný co dokázal bylo blbý PR? I kdyby se mu povedlo mojí holčičku sbalit, nikdy bych s jejich vztahem nesouhlasil!" Eduard chodil pořád sem a tam a obě ženy sedící u stolu ho sledovaly očima: "Prosím Tě, uklidni se," řekla matka přísně: "nebo to s Tebou zase šlehne!" Alice přikývla a rukou mu naznačila, aby se zase posadil. Eduard se ale jen rukama opřel o opěradlo židle, na které ještě před chvíli seděl a z očí mu sršely blesky: "Chránim svý dítě! Tohle mu nedaruju. Napadnout mojí dceru? Co si o sobě to individum myslí? Ale já ho zničim! Teď hned pojedu do ZOO, rozbiju mu hubu a budu od Roklový požadovat jeho vyhazov!"
"Prosím Tě, přestaň. To by na věci nic nezměnilo, právě naopak," řekla jeho matka rázně: "nesmíš zapomenout, že je pod ochranou radnice. Ani my Novotní nejsme nejmocnější a hlavně nejsme neporazitelní. Musíme na to chytře a opatrně." Eduard musel uznat, že má matka pravdu. Posadil se zpět na židli a zaposlouchal se do matčina plánu, který se zdál být rozumnější. Sidonie měla vždy dobré nápady. Zejména když šlo o někoho, na kom jí záleží. Stejně jako Eduardovi, i jí se vařila krev v žilách z toho, co se dozvěděla. Uměla ale zachovat chladnou hlavu a v ní zároveň vytvořit plán, ať už šlo o mstu, nátlak nebo jiný účel, který měl zajistit, že Sidonie dostane, co chce. Obchod nebo osobní život, vždy si to dokázala zařídit. Ať už šlo o získání kontraktu nebo nátlak na rodinu. Jediná její prohra byla Sid, kterou dříve viděla jako vysokou manažerku v jejich sklárnách. Tehdy to s ní měla těžké a pravda byla, že za některé své činy hrdá nebyla. To už je ale dávno a Sid s babičkou už spolu vychází o mnoho lépe. Sidonie se smířila s její prací a vlastně byla hrdá, že se z ní stala tak šikovná zvěrolékařka. Když Sidonie synovi a snaše vysvětlila postup, rozhodla se, že rovnou vyrazí do ZOO, protože tak či tak, a po tomto ránu se jí tam chtělo o to míň, měla dnes s tím úlisným hadem schůzku. Bude se před ním muset přetvařovat a dělat, že o incidentu neví. Albert Polák musel být přesvědčený, že má Sidonii a její úctu jistou. Necelou hodinu po rodinné snídani už Sidonie parkovala před vstupem ZOO a kráčela přímo ke kancelářím. Přemýšlela, jestli by neměla zajít i za Adamem a poděkovat mu za záchranu Sid a jak se jí tak vířily myšlenky hlavou, jakoby Adama přivolala. Před budovou infocentra a kanceláří vedly dlouhé schody, po nimiž stál a zrovna se díval do mobilu. Sidonie byla ráda, že ho vidí. Zamířila přímo k němu a jak se blížila, upoutala jeho pozornost klepajícími podpatky o asfalt: "Dobré ráno, Adame," pozdravila ho mile, což ho dost vyvedlo z míry, protože na to u ní rozhodně nebyl zvyklý: "Dobrý den, paní Novotná," odpověděl nesměle s kývnutím hlavy: "Nebojte se, nejdu za Vámi. Mám schůzku s mladým Polákem, ale jsem ráda, že Vás vidím. Alice nám dnes ráno prozradila, co se stalo a že jste Sid pomohl." 
"To nestojí za řeč. To by udělal každý," odpověděl jí se smutným úsměvem, což tentokrát zase překvapilo Sidonii: "To si úplně nemyslím, ale tak či tak... Děkuji Vám. Že jste vnučku zachránil. Vím, že to asi mezi vámi teď není nejrůžovější, ale jsem ráda, že jste to byl právě Vy," odpověděla mu klidně a s pokývnutím hlavy se rozloučila: "Hezký den, Adame."