Život bez Tebe

40. Albertova definitivní prohra

Albert ztuhl, jak se lekl a najednou pocítil strašný strach, který dokáže Sidonie vzbudit v každém, když chce. Okamžitě pustil Sid, která si začala mnout paže, které jí doposud svíral a ustoupila od něj. Sidonie jí vzala za loket a stáhla jí blíž k sobě, pak zatarasila cestu, aby se postavila mezi vnučku a Alberta a naznačila tak bojovný a ochranitelský postoj: "Takže výhrůžek se Vám zachtělo, Alberte, to jsem netušila, že jste tak hloupý, abyste si dovoloval na Novotnou," řekla posměšně a pravdou bylo, že se trochu bavila Albertovým očividným strachem: "Paní Novotná, není to tak, jak to vyznělo, nechtěl jsem..." Sidonie si povzdechla s ironickým tónem a Sid nemohla uvěřit, co vidí. Vážně si Albert myslel, že jí ještě někdy nějak přesvědčí a jak to proboha myslí, že to není, jak to vyznělo? Jak to teda dle jeho názoru znělo?
"Alberte," začala Sidonie: "ještě jednou se mé vnučky dotknete třeba jen prstem a já Vás zničím, rozumíte? Zničím Vás, Vaši kariéru a dokonce si posvítím i na toho Vašeho právnickýho tatínka. Věřte, že mám spoustu kompromitujících informací na spoustu lidí a ani u Vašeho otce to pro mě nebude problém. Nechte mou vnučku i Adama Hrušku jednou pro vždy na pokoji nebo ještě uvidíte, čeho jsem schopná!" Sid najednou pocítila strašnou hrdost na to, že má takovou babičku a když spolu odcházely, cítila úlevu a neskonalé zadostiučinění, protože Albert byl opět zahnán do patřičných mezí, což jí dělalo nejen radost, ale přineslo jí to i klid. Najednou totiž přišla o veškerý strach, který v ní Albert doposud budil, ač si to nechtěla přiznat. Albert naopak cítil vztek, zvlášť když ho čekal rozhovor už s tak dost naštvaným starostou.
"Neschopnost, neschopnost a ještě jednou neschopnost!!!" Starosta Bavor byl skutečně rozladěný nad svůj limit a v obličeji úplně brunátněl. Stál u okna své kanceláře zády ke svému stolu ve tvaru T. Albert seděl za stolem pro návštěvy a sledoval střed stolu. Pohledu Bavora se vyhýbal. Starosta si povzdechl a znovu si sedl za stůl: "Začínám litovat, že jsem vás s Luborem vyměnil, Bertíku, to si buď jistej. Jak dlouho sedíš na jeho místě? A dohromady si toho zvládl ještě míň než on. Roklová je na koni a ten mladej Hruška z toho nejen vyšel jako vítěz, ale je taky mediálně známý. Nejsou teď noviny, co by nepsaly o té jeho metodě osvědčené v San Diegu a o tom, jaký je to skvělý a uznávaný odborník. A samozřejmě taky vychvalují Roklovou, která za nim stojí. Tohle se Ti hrubě nepovedlo," vztekal se starosta dál.
"A co mám dělat? Má za sebou dokonce i Novotný," hájil se Bert, ale bylo mu to celkem k ničemu.
"Co mi to tu vykládáš, tu velectěnou babi máš snad omotanou kolem prstu, ne?"
"To už právě nemám, jestli jsem vůbec někdy měl," řekl Albert tiše a dalších 20 minut na sebe nechal řvát. Když od starosty konečně odcházel, musel uznat, že už toho ponižování měl akorát tak dost a nebyl si jistý, jestli chce v boji proti Adamovi a Sid ještě pokračovat. Dědička mu evidentně definitivně utekla i s věnem, a protože byl neopatrný a nechal se nachytat Sidonií, jak se choval k její vnučce, tak ani v tomto ohledu nemá šanci dostat Sid k oltáři, i třeba proti její vůli, protože teď už by jí to její babička nedovolila, i kdyby Sid sama chtěla. Pomstu si ale nemohl nechat ujít a tak cestou zpět do ZOO přemýšlel, jak znovu udeřit. Určitě to ale musel být poslední pokus, protože po fiasku s kobrou černou už si nemohl dovolit chyby. Rozhodl se zavolat o pomoc tátovi a jeho rada se mu nelíbila: "Vykašli se na to, najdi si jinou práci a začni někde od nuly. Po všech těch prohrách už nemáš šanci a já Ti v dalším pádu pomáhat nebudu!"
Zatímco Albert bojoval s myšlenkami a přemýšlel o starostovi i tátovi a jejich slovech, Adam řešil důležitou otázku ohledně vztahu se Sid. Pořád platilo, že na ní nechce tlačit, na druhou stranu už toho bylo dost a bylo evidentní, že na něm Sid záleží a že k němu něco cítí. Možná si to sama nechce přiznat, ale určitě jeho city opětuje. Byl si tím téměř jistý. Jak ale postupovat dál, aby jí znovu neranil nebo jí nevyplašil? Evidentně se bála dalšího kroku a nechtěl jí znovu donutit utíkat. Rozhodl se proto, že nejlepší bude poradit se s tou, která s ní tráví nejvíc času, rozumí jí a zná celý jejich příběh: Totiž s Anežkou. Šel směrem z info centra k plazům a všiml si jí, jak jde africkou vesničkou a hubuje své vnuky. Když se Adam přiblížil, poslala kluky za Eliškou.
"Ahoj Adame, vypadáš ustaraně na to, že si hlavní hrdinou ZOO," zasmála se Anežka. Adam se ale jen smutně pousmál a mávl nad tím rukou: "Moc to takhle nevnímám, ale..." Adam se na chvíli zarazil, aby ještě sebral trochu odvahy: "Anežko, já potřebuju poradit ohledně Sid. Já nevím, jak dál a bojím se, že to zase podělám." Oba se posadili na lavičku v africké vesničce a Anežka si povzdechla: "Nemáš moc na výběr. Sid sama první krok nikdy neudělá, má strach. Takže Ti zbývá jediné. Prostě jdi a někam jí pozvi... Na normální typický, obyčejný rande, Hrušáku." Adam si povzdechl a zareagoval s utrápeným tónem hlasu: "Musíš mi s tím pomoct. Já už totiž vůbec nevím, co to rande je!" Anežka se trochu zasmála a pak jen přikývla na souhlas: "Pomůžu, neboj."