Život bez Tebe

22. Babička se zlobí

Sid s Adamem prakticky oněměli hrůzou. Sidonie, která nad nimi stála, totálně běsnila a kdyby Sid babičku neznala, řekla by, že ji praskne cévka v mozku. S Adamem otočili hlavy k sobě a oba se očima ptali druhého: 'Co teď?' Jejich ruce byly různě obtočené kolem zvířete, které s sebou už sice tolik necukalo, ale jejich pozornost teď opravdu musela patřit jenom jemu. Paní ředitelka rychle přistoupila k Sidonii a snažila se jí odvést: "Necháme je raději pracovat. Vyjasníte si to potom." Sid s Adamem své hlavy opět stočili k tuleni a s ostatními pracovníky se chystali na to zvíře zvednou a odnést na ultrazvuk: "Jako to mě budeš ignorovat?" Sidonie se ale nechtěla jen tak dát a stále jí nejspíš nedocházelo, že její problém teď není priorita. Sid to natolik naštvalo, že nechala hlavu tuleně Adamovi a na chvíli se postavila: "Babi, prosím. Jestli sis toho náhodou nevšimla, tak pracuju a řeším tu docela velký problém. To zvíře musí okamžitě na ultrazvuk, abych zjistila co mu je. Může mít klidně bolesti, zatímco Ty tu stojíš a ječíš! Vrať se s paní ředitelkou do kanclu, já tam pak přijdu a promluvíme si!" Řekla jí rázně a šla zpět do kolen. Chytila s Adamem přední část zvířete, zatímco zbytek personálu zadní a pomalu se pokoušeli zvíře zvednout: "Tak na tři, jo?" Zavelel Adam a po odpočítání 3 se všichni zvedli a zvíře pomalu odnesli do boxu, ve kterém ho pak převezou do veterinárního pavilonu. Když box naložili na vozík, Sid se ulevilo. Otřela si čelo hřbetem ruky a provinile se otočila na Adama, který jí podával její boty: "Díky...," poděkovala mu, posadila se na přední sedadlo vozíku a začala si obouvat ponožky a vysoké béžové pracovní boty. Vypadala jako opravdová veterinářka v terénu a když si jí tak Adam potají prohlížel, jak vypadá v tom černém tričku a béžových krátkých šortkách, musel uznal, že jí to sluší. Znával jí jako mladou dámu, hezky elegantně oblékanou a přišlo mu až s podivem, že se s takovou změnou Sidonie opravdu definitivně smířila. Zatímco Adam pokukoval po Sid s rukama v kapsách a s úsměvem na tváři, za jeho zády z pavilonu vyšla i Sidonie s paní ředitelkou: "Sid!!" Oslovila jí babička přísně, až se jí Adam lekl. Rychle se po ní otočil a když spatřil její ne příliš lichotivý pohled, raději stočil pohled jinam a tělo natočil zpátky k Sid, aby jí pohledem požádal o pomoc. Sid to pobavilo a dokázala mu to úšklebkem, který mu říkal: 'Snad se jí nebojíš?' Adam se na ní taky ušklíbl, ale pravda byla taková, že se vlastně trochu bál. Sid se doobula a přesunula nohy k pedálům: "Babi, nezlob se, ale ten tuleň fakt nepočká."
"Nikam! Tohle musíme vyřešit... Co tu sakra dělá on? To Ti nestačilo to, co Ti provedl? Nechal Tě stát..." Sid nechtěla, aby dál pokračovala a zvlášť ne před Roklovou, která o jejich minulosti neměla ani tušení: "Babi, mlč!" Zvýšila hlas Sid a významně stočila pohled na paní ředitelku, aby babičce naznačila, že před ní tohle řešit nebudou. Sidonie to pochopila, povzdechla si a na malou chvíli zavládlo trapné ticho, které nakonec k překvapení všech prolomil Adam: "Sidonie, pojďme si o tom promluvit jen my dva. Se Sid už máme to nejpodstatnější vyřešené. Pracujeme spolu, tak to prostě je. Jestli si potřebujete ujasnit role, tak to pojďme probrat spolu," řekl a upřímně se díval Sidonii do očí. Sid s tím absolutně nesouhlasila, zvedla ruku z volantu, vztyčila ukazováček a už chtěla protestovat: "To není..."
"Ale ano," přerušila jí její babička: "souhlasím, Adame...," Sid se vyděšeně dívala na babičku a ta jen pokrčila rameny: "No co je? Neříkala si, že ten lachtan nepočká?" 
"Tuleň, babi," odvětila jí Sid pohoršeně, ale už dál neprotestovala, jen Adamovi věnovala ještě jeden výhružný pohled, než nastartovala a odjela s tuleněm do svého pavilonu.
"Půjdeme do infocentra, Adame, dáme si kávu a jsem velice zvědavá, co mi na to řekneš," Sidonie mu to evidentně ulehčovat nechtěla: "paní ředitelko, omluvíte nás na moment?"
Roklová nebyla úplně schopná hned odpovědět, protože z toho všeho byla zmatená, Adam to za ní ale vyřešil: "Připojíme se k Vám v kanceláři. Myslím, že ohledně mého působení tady potom bude potřeba, abyste do situace vnesla i Vy trochu světla, paní ředitelko." Roklová byla čím dál zmatenější, ale přikývla na souhlas a nechala oba před pavilonem.
Sid mezitím jela cestičkami ZOO do veterinárního pavilonu a tentokrát to byla ona, která pěnila vzteky. Jak si to ten Adam jako představuje? Nemá co s její babičkou mluvit, proč taky? Sid se hlavou honila různá slova a pro nadávku nešla daleko: "Co si o sobě vůbec myslí debil," ulevila si nahlas a práskla rukama do volantu, když zaparkovala před ordinací. Franta Kolman, zdejší průvodce a také rozvozce krmiva po ZOO, šel kolem a všiml si, jak se Sid vzteká: "Franto, prosím Tě... Dneska ne," odsekla mu otráveně hned, jak spatřila jeho šibalský úsměv, kterým balil snad každou holku, kterou potkal. Sid vystoupila a šla směrem k zadní části vozíku, kde byl box s tuleněm: "Pojď mi radši pomoct," zavelela Sid a Franta jí rezignovaně poslechl. Odnesl se Sid tuleně do vyšetřovací místnosti, položili ho na zem a přitáhli ultrazvuk. Franta hned na to odešel a ve dveřích se ještě stihl pozdravit s Anežkou: "Pozor," řekl jí tiše: "Je nějaká nabroušená." Sid mezitím přejížděla ultrazvukem přes břicho tuleně a pozorně sledovala monitor, kterému se začala očima věnovat i Anežka. Bylo jasné, že teď bylo třeba věnovat se práci a tak se obě dívaly na monitor a snažily se najít jakýkoli jev, který by nebyl standardní.