Život bez Tebe

16. Mírná dávka žárlivosti

Sid s Adélkou se pomalu sbližovaly a obě byly rády, že v sobě našly přítelkyně a spolubydlící. Sid se sice po potratu snažila lidí a přátel vyvarovat a udržovala si své soukromí, nakonec ale byla ráda, že Adélce pomohla a nabídla jí pokoj u ní v bytě. Najednou si uvědomila, že byla až příliš dlouho sama. Od dob, kdy jí Adam opustil, s nikým nežila a zničehonic vlastně pochopila, že život v osamění jí vůbec nevyhovoval. Obě děvčata měla v práci pár dní volno a využily je k tomu, aby se Adélka nastěhovala a vyřešila problémy, které byly nejakutnější. Kde je její matka, stále nevěděla a už si ani nebyla jistá, že to chce vědět. Dokonce už stihly i společnou večeři s Alicí Novotnou, která jezdila k Sid na jídlo jednou týdně. Občas brávala s sebou syna nebo manžela, babička Sidonie ale za Sid do bytu nejezdila skoro vůbec, protože i když jí ho pořídila, aby dobře žila a i když jí povolovala její způsob života a její profesi, nemusela se na to úplně dívat. Vídala jí tedy hlavně u nich doma v rodinné vile nebo v ZOO. Adam měl za ty dny, co měly holky volno, plnou hlavu Sid a toho úlisného hada. Ještě Alberta tak dobře neznal, už si ale dokázal udělat obrázek z toho, jak mluvil s lidmi, jak už měl tu čest zažít, jak mluvil s ním osobně a také samozřejmě z vyprávění jeho dědy. Byl to na první pohled hajzlík, co toužil jen po vlastním prospěchu a Sid nemohl chtít jen pro její krásné oči - o tom byl přesvědčený už teď. Z toho momentu v infocentru bylo zkrátka jasné, že o její kamarádství mu rozhodně nejde a Adam z toho měl velké obavy. Pořád měl v sobě hrozný zmatek. Stále v sobě sváděl souboj citů, protože na jednu stranu mu bylo jasné, že jí stále miluje a možná by s ní i chtěl znovu být, na druhou stranu měl za sebou strašné věci a Sid si prostě zasloužila někoho lepšího. Rozhodně ale nemyslel, že by to měl být Albert Polák. Sid ale vypadala, že mu věří a to Adama neuvěřitelně točilo. Pokaždé když si vzpomněl na jeho ruku na její paži, tak se mu vařila krev v žilách. I ten její úsměv, kterým toho zmetka obdařila, i když v ten moment mu přišlo, že Alberta spíš nevnímala, ho strašně vyváděl z míry. A pak ten pohled Adamovi - usmála se na něj tak vřele a přátelsky, což ho překvapilo a jí evidentně taky, protože to netrvalo ani zlomek vteřiny a Sid jakoby si uvědomila, co udělala, se najednou začala tvářit vážně a seriózně bez špetky vřelosti nebo laskavosti. A pak tu byla Anežka. Ta ženská byla evidentně skvělá profesionálka a Adam si nesmírně vážil její práce i názorů. Byla přesně takovou veterinářkou, kterou tam potřebovali a Adam si byl jistý, že Sid nemohla dostat lepší mentorku, přesto ale z osobního pohledu bylo jasné, že ho moc nemusí. Přišlo mu, že ho neustále rentgenuje pohledem, dokonce ho přistihla, jak se mračí na Sid a Alberta v infocentru, protože Adam byl v ten moment neopatrný a nejspíš musel vypadat žárlivě, z čehož taky neměl úplně radost, protože to poslední co chtěl, bylo, dávat najevo nějakou slabost nebo jakýkoli podezřelý cit vůči Sid. A jemu se to stalo zrovna před její kamarádkou. Každopádně mu bylo jasné, že to bude chvíli trvat, než si získá Anežčinu důvěru a jeho nevýhodou bylo také to, že nevěděl, co jí Sid všechno řekla nebo neřekla. Anežka ho ale zcela očividně sledovala, zkoumala a nejspíš i testovala. Když byla ale Sid pryč ze ZOO už pátý den, rozhodl se zajít právě za její ochranitelskou kolegyní. Potřeboval vědět, proč se najednou ze dne na den stáhla a vybrala dovolenou. Bylo to snad kvůli němu? Nebo se jí snad něco stalo? Je pravda, že slyšel nějaké zvěsti o tom, že pomáhá té mladé dívce z kanceláře od Roklové, těžko ale soudit, jestli je to opravdu pravda, protože každá ZOO, ať česká nebo zahraniční, měla jeden společný jmenovatel - drby. Když se tedy další den ráno převlékl do pracovního, vyšel ze svého pavilonu směrem do veterinárního, aby poprosil o radu k jedné želvě a při té příležitosti se opatrně zeptal na Sid. Na Anežku musel střídmě, protože věděl, že mu nevěří, proto bylo nutné jednat opatrně a mít nějaký pracovní důvod, proč přišel osobně. Anežka vyplňovala nějaké dokumenty k očkování mláďat šelem, když Adam zaťukal na posuvné dveře, které vzápětí i otevřel: "Ahoj, můžu dál?" Zeptal se opatrně, zatímco veterinářka se k němu překvapeně otočila: "No pojď, když to musí být..." Odpověděla mu ostře: "nějaký problém?" Adam nabral odvahu hlubokým nádechem, kterým se mu zvedl hrudník a i když to byl statný muž, najednou byl před ní menší než jeden ze sedmi trpaslíků a vypadal spíš jako zraněné zvířátko. Začal mluvit o želvě a když po pár minutách Anežka poradila postup a slíbila odpolední prohlídku, sebral odvahu k tomu, pro co vlastně primárně přišel: "Ty Anežko?" Adam k ní udělal nesmělý krok a zatímco se z pozice skloněné hlavy nad papíry znovu vrátila pohledem k němu, snažil se se uklidnit a nebýt tak nervózní: "Chtěl bych se zeptat na Sid?" Vydechl v rychlosti a sledoval přitom Anežčin na půl povýšený a napůl naštvaný až zvědavý pohled: "To jsem si mohla myslet," utrousila nepříjemně a byla připravená přejít do útoku. Nakonec ale zvolila mírnější postoj: "Co bys potřeboval vědět?"