Život bez Tebe

42. Krokodýlí ring

"Kdy na to rande vlastně jdete?" Sid a Adélka stály v chodbě a byly na cestě do práce. Večer předtím vybraly na rande s Adamem šaty a domluvily se, jak ji učešou a nalíčí. Sid pokrčila rameny, když si oblékala bundu, zatímco Adélka se obouvala: "Adam mi zavolá. Prý něco vymyslí a dá mi vědět. Já jen doufám, že nevymýšlí nějaké velké plány a že mě fakt vezme jen někam na večeři."
"Jen ať vymýšlí velký věci, zasloužíš si po těch letech něco extra," nesouhlasila Adélka.
"No jo prosím Tě," zasmála se Sid: "a pospěš si. Dneska nabíráme nového krokodýla, nesmím přijít pozdě. Ještě toho svýho chovatele naštvu a z večeře nebude nic."
"To určitě, to dřív vybuchne apokalypsa, než se Adam Hruška naštve na Sid Novotnou tak, že by zrušil rande, na které čeká celé měsíce," zasmála se Adélka ironicky a obě vyšly z bytu směr práce. Po příchodu do ZOO se rozloučily. Adélka šla do kanceláře a Sid se ještě rychle běžela převléct, než vyrazí do pavilonu plazů. Když přiběhla, Adam seděl u stolu a pročítal si ještě nějaké dokumenty k novému přírůstku: "Jdu pozdě?" Zeptala se udýchaně, což značilo, že běžela. Adam vstal, usmál se a přistoupil k ní: "Ne, jdeš akorát včas, klid."
"Tak to je super, mám trochu strach, jak to bude probíhat. Doufám, že se nám to podaří a s naší samicí si sedne," řekla Sid ustaraně. Adam se na ní ale povzbudivě usmál a pohladil jí po tváři: "Neboj, určitě to dobře dopadne," odpověděl jí a i Sid se na něj usmála. Když se ale dotkl její tváře, pocítila, jak jí naskočila husí kůže a trochu jí to znervóznilo. Doufala, že si toho nevšiml, avšak doufala marně. Byl to ale gentleman a tak na sobě nedal nic znát. Chtěl ještě něco říct a chytit jí za ruku, vyrušil je ale příchod Boba Kodyma, Adamova kolegy: "Už jsou tady, tak pojďte."
Bohužel se Sidiny obavy potvrdily. Krokodýla se snažili seznámit s jejich samicí a skončilo to bitkou a několika povrchovými šrámy. 
"To mě teda štve, taková škoda," vztekal se Bob, když se všichni vrátili do zázemí.
"No ne vždy to vyjde. Zvířata nejsou věci, stejně jako lidi," vysvětlila Sid: "některá si prostě nesednou a rozmnožení je u nich tudíž vyloučené. Naše starousedlice teď půjde zpátky do velkého bazénu zázemí a pak uvidíme, co dál."
"Jo, já vim," přikývl Bob: "ale stejně mě to sere." S těmito slovy vzal kýbl s čisticími prostředky a naštvaně odešel po své práci. Sid jen pokrčila rameny a pohledem se vrátila k Adamovi: "Nečekala jsem, že ho to sebere víc než Tebe," zasmála se.
"No... na tomhle pavilonu mu dost záleží,  i když to tak občas nevypadá. Jsem rád, že jsme vůči sobě překonali prvotní nelibost, se kterou jsme bojovali, když jsem přijel z Ameriky," odpověděl jí Adam. Sid něco málo slyšela o problémech Adama s Kodymem, i když podrobnosti neznala.
"No," zareagovala a změnila téma: "než půjdu... Už víš, kdy a kam půjdeme?"
"Jo, chtěl jsem Ti pak zavolat, ale když už se ptáš," Adam a Sid stáli proti sobě u stolu u počítače a nevšimli si, že do přípravny přišel Adamův děda. Zastavil se ve dveřích a zaposlouchal se do jejich rozhovoru. Myslel si, že budou mluvit o krokodýlech, na které se také přišel zeptat.
"Budeš mít čas zítra večer?" Zeptal se jí Adam. Sid chvíli mlčela a přemýšlela. Nakonec jí ale na mysl nepřišlo nic, co by jim mělo překazit plány: "Ne, zítra jsem volná."
"Dobře, tak já Tě vyzvednu doma řekněme v šest?" Sid přikývla a chtěla odejít, ale nedalo jí to. Byla zvědavá: "Ale... Kam vlastně půjdeme? Totiž... Mluvil si o večeři, ale přijde mi, že plánuješ něco daleko většího a mám z toho trochu strach. Nepřeháněj to moc, prosím..."
"Neboj se, nechci Tě vyděsit hned na první rande," zasmál se. Sid se na chvíli zarazila a potutelně se usmála. Znělo to hezky: 'první rande', navíc právě s ním. Adam si to náhle uvědomil stejně jako ona a také se rozpačitě zaculil: "Půjdeme na večeři a pak Tě čeká malé překvapení, ale neboj, budeš nadšená. Teda... doufám v to," Sid si povzdechla a najednou jí došlo, že se bude muset smířit s tím, že víc z něj nedostane: "Ok, tak teda zítra v šest. Pošlu Ti adresu, kde bydlím." Adam přikývl a raději ani nepřiznával, že její adresu už zná. Když se vrátil, chtěl o ní vědět všechno a tak si to zjistil. Než se Sid stačila otočit k odchodu, Josef si odkašlal, aby dal najevo, že právě přišel. Sid se na něj usmála: "Zdravím Sid, Adame," pozdravil jeho děda a políbil Sid na čelo: "Prý to nedopadlo."
"Adam Vám to všechno řekne, dědo, já už musím běžet. Ráda jsem Vás viděla," odpověděla mu zběžně a zmizela z přípravny: "Dali jsme samici zpátky do velkého bazénu v zázemí. Bohužel to skončilo..." Adam přistoupil hned k vyprávění ohledně krokodýlů, jeho dědu to teď ale po pravdě moc nezajímalo: "Bereš jí na večeři? Co chystáš?"
"Doufám, že dostanu druhou šanci," vysvětlil dědovi, který ale vypadal dost ustaraně: "Víš, chci vás dva spolu. Nic si nepřeju víc. Ale buď opatrný, aby to zase neodnesla. Vím, že jste si o minulosti promluvili, že Ti toho dost odvyprávěla, ale jak jí znám, tak byla určitě mírná v popisu veškeré té bolesti, kterou si prošla. Prostě jen... netlač na pilu. Nech tomu volný průběh. Uvidíš, že pak přijde sama..."
"Já asi úplně nechápu, co se mi snažíš říct, dědo," řekl Adam: "ale budu opatrný, slibuju. Tentokrát to nezvorám."