Život bez Tebe

47. Zpomal, Casanovo!

"Sid, podívej. Já se fakt snažím," začal Adam, jakmile dojedli v odpočinkové místnosti veterinárního pavilonu: "chci Ti dát prostor, který potřebuješ, ale víš... Nevidět Tě celé dny je prostě mučení, chápeš? Musíme si promluvit a domluvit se, jak to bude dál, protože tahle nejistota. Nevím, co se Ti honí hlavou, nemluvíš semnou, vyhýbáš se mi a já..."
"Já vím," přerušila ho Sid: "mrzí mě to. Vím, že Tě trápím a slibuju, že to teď přestane, ano? Nebudu se Ti už vyhýbat," ujistila ho hned. Seděli vedle sebe na pohovce, kam se přesunuli s kávou. Adam měl předloktí opřená o svá stehna, a tudíž seděl v předkloněné pozici, zatímco Sid měla překřížené kotníky a byla k němu natočená tak, aby se na něj mohla při rozhovoru dívat. Ruce měla složené v klíně až do okamžiku, kdy jednu ruku zvedla a stiskla tu jeho. Adamovi se rozbušilo srdce, když ucítil její dotek, uviděl její krásný úsměv a podíval se do jejích pronikavých očí. Oplatil jí úsměv a druhou ruku položil na její. Chvíli se na sebe dívali beze slova, až se najednou jejich obličeje začali přibližovat k obličeji toho druhého. Adam vzal její bradu mezi ukazováček a palec a dál se k ní přibližoval. Když byly ale jejich rty sotva milimetr od sebe, byli vyrušeni. Dveře se otevřely a v nich se objevila její matka - Alice. Oba okamžitě pustili toho druhého a hlavy otočili k nezvanému hostu: "Oh, já se strašně omlouvám. Nechtěla jsem vás vyrušit, děti moje," řekla Alice trochu provinile, trochu pobaveně.
"Mami, prosííííím," zareagovala Sid pohoršeně a zvedla se z pohovky. I Adam vstal a přešel k Alici. Políbil jí na tvář, aby jí pozdravil: "Ahoj Alice," řekl a otočil se k Sid: "Budu muset už jít, ale... Chtěl jsem se ještě zeptat, jestli bych Tě mohl dnes pozvat na večeři. Tentokrát bych uvařil sám." Sid to zaskočilo, ale s úsměvem přikývla: "Moc ráda, vyzvedneš mě po práci?" Adam, kterému se ulevilo, že souhlasila, také přikývl a nechal jí s mámou o samotě. Alice se na Sid významně usmívala a jí bylo jasné, že se nevyhne otázkám: "Asi se tomu nevyhnu, co?" Alice pouze zakroutila hlavou a i se Sid se posadily zpátky na pohovku, kde Sid začala vyprávět.

Adam ji vyzvedl hned po práci. Oblékla si bundu a vzala si kabelku:
"Docela se mi ulevilo," zasmála se, když jí pouštěl ze dveří.
"A proč?" Zeptal se zmateně, zatímco Sid vypadala hodně pobaveně.
"No... Nepřinesl si další kytku. Už teď mám doma i tady hotový květinářství, tak jsem ráda." Adam se tomu také zasmál, ale vypadl zároveň trochu v rozpacích: "To mě nenapadlo."
Když dorazili k němu domů, čekala na ně večeře. Adam musel mít odpoledne volno, aby to všechno stihl připravit. Čekala je krásná večeře při svíčkách a vlastně vůbec nevadilo ani to, že jsou v tak malé garsonce, která hodně připomínala vojenskou kasárnu. Sid se tu cítila dobře. Když dovečeřeli, společně umyli nádobí. Adam myl, Sid utírala.
"Tak Ti chutnalo?" Zeptal se opatrně, aby zahájil konverzaci, protože už pár minut stáli mlčky.
"Ano, bylo to moc dobré. Skoro těžko věřit, že si to vařil Ty?" Odpověděla mu s pochybami.
"Taky nevařil. Nezvládl bych to stihnout, tak mi pomohla kamarádka z armády. Je ve městě na pár dní, tak jsem jí poprosil o laskavost. Celou tu večeři připravila ona. Doufám, že to nevadí."
"Proč by mělo?" Divila se Sid: "Protože to připravila jiná žena? Neboj, nejsem žárlivá."
"Mám Ti připomenout Karolínu z druháku," zasmál se Adam a připomněl jí tak jejich spolužačku z univerzity, která se jí Adama snažila přebrat. Tenkrát si Sid velice vehementně chránila, co je její a se spolužačkou se dokonce porvala. Adam na to rád vzpomínal.
"To už je dávno, dospěla jsem," odpověděla mu: "ale porvat se pro Tebe bych jistě ještě zvládla."
Adam vypnul vodu a sebral Sid utěrku: "Vážně? To by se mi možná i líbilo." Sid se zasmála a obtočila ruce kolem jeho krku: "Neprovokuj," řekla a usmála se na něj. Adam chvíli hypnotizoval její tvář a užíval si fakt, že jí má v náručí. A pak se nechal ovládnout láskou a touhou a tentokrát to byl on, kdo jí bez zbytečného přemýšlení prostě políbil. Sid mu polibek vrátila a užívala si každou sekundu. Byla natolik ponořená do dané chvíle, že si ani nevšimla, že už nestojí na stejném místě. Adam udělal krok dopředu a Sid zase začala couvat. Až najednou leželi na jeho posteli a pořád se ve vší počestnosti a bez jakýchkoli pokusů postoupit dál, líbali. Až po chvíli se Adamova ruka dostala pod její koleno těsně nad její kozačkou a nohu si obtočil kolem svého pasu tak, že její sukně sklouzla po jejím stehně a Adamova dlaň se najednou dotkla jejího boku pod sukní až k lemu jejího spodního prádla. Pak jakoby se Sid probrala z transu: "Ne, počkej, pusť mě!" Sid to prakticky vykřikla hned, jak odtrhla své rty od jeho. Rukama zatlačila na jeho ramena a odstrčila ho tak, že se překulil vedle ní zády na postel. Sid rychle vstala a Adam jí hned následoval. Byl zmatený z toho, co se dělo, ale jednu věc věděl jistě: Že moc zatlačil na pilu.
"Omlouvám se," řekla mu, když si oblékala bundu: "Ty za to nemůžeš." Vzala si svou kabelku z židle a z bytu prakticky utekla. Adam nebyl schopný slova. Jak může být člověk v jedné vteřině šťastný a svírat v náručí někoho, koho miluje a v druhé stát sám, opuštěný a zmatený uprostřed bytu?