Život bez Tebe

33. Pracovní neshody

Uběhlo několik dní a od Alberta zatím nepřišel jediný úder. Adam poctivě pracoval a čekal to každým dnem. Sid byla také nervózní, Adama od toho telefonátu neviděla. Na Alberta čas od času z dálky narazila, ale ani s ním do žádného úzkého styku nepřišla. Čím víc času ale ubíhalo, tím byla víc ve stresu a začalo to na ní být znát: "Tak se ale už uklidni, Sid," řekla jí jednou Anežka ve veterinárním pavilonu: "Ať už Albert vymyslí na Adama cokoli, on si s tím určitě poradí."
"Já nevím, ten chlap je nevyzpytatelný a já mám prostě strach," odpověděla jí smutně. Obě ženy seděly u stolu za počítačem, kde dávaly dohromady administrativu a ani jedna si nevšimla Adama, který přišel kvůli problému s kobrou černou: "Měla by ses pokusit hodit se víc do pohody. Nemysli na to, ono to nějak dopadne. Stres Ti nedělá dobře, zase si celá bílá."
"Moc se mi teď nedaří spát," přiznala Sid a unaveně si promnula oči: "Mám strach, Anežko, Albert je pěknej grázl. Je schopný čehokoli. Prostě se bojím o Adama, o sebe, o ZOO. Bůhví, jaký zákeřný plán se tomu člověku teď rojí v hlavě."
"A je to vážně všechno, co Tě trápí?" Zapochybovala Anežka: "Není to taky o tom, že od doby, co si Adamovi řekla o dítěti, tak se Ti vyhýbá a když si s ním mluvila před pár dny, tak byl odtažitý?"
"A divíme se mu?" Odpověděla Sid otázkou a pochybovačně zkřivila obočí: "Já myslím, že ne," odpověděla rovnou za Anežku: "Nechme toho a vraťme se k práci. Stejně to nevyřešíme." Anežka přikývla a nadechla se, aby zahájila pracovní téma. Zastavilo ji ale Adamovo odkašlání. Obě se otočily a Sid se jen modlila, že přišel teď a nic neslyšel: "Ahoj, holky," pozdravil s nesmělým úsměvem. Sid se snažila identifikovat, jestli něco slyšel, nedokázala ale z jeho tváře nic vyčíst. Obě mu jednohlasně odpověděly na pozdrav: "Ahoj, Adame."
"Potřeboval bych něco prokonzultovat," řekl Adam a většinou koukal jen na Anežku, jakoby se pohledu Sid vyhýbal. Té z toho úplně krvácelo srdce. Věděla, že si to nejspíš zaslouží, ale přesto jí to trápilo a bolelo jí, že se na ní nemůže dokonce ani podívat: "U jedné kobry černé máme opakovaný problém se zanícením jedového váčku. Máme to tu zase."
"O tom víme, Adame, řešíme to čištěním už 3 roky. Tohle dělá většinou Sid. Půjdeš s ním, prosím?" Řekla Anežka směrem k Sid, která místo odpovědi jen přikývla: "Já myslím, že bychom to mohli vyřešit i jinak. Mám s tím už nějakou zkušenost," odporoval hned Adam. Sid a Anežka si vyměnily nechápavé pohledy.
"Tak to se Sid prober cestou. Já zatím dokončím tu administraci a resty, co tu máme. Pak se k vám připojím," rozhodla Anežka. Adamův pohled jasně naznačoval, že z toho nadšený není, což Sid ještě víc zraňovalo. Nezbývalo jí ale nic jiného než poslechnout. Zvedla se a spolu s Adamem odešla do pavilonu plazů. Anežka doufala, že si ti dva promluví i o něčem jiném, oba ale cestou neřekli ani slovo. Až když dorazili do přípravny, začali komunikovat, a to pouze a jedině o práci: "Takhle přes terárko můžu těžko něco říct, musíme jí uspat a zkontrolovat, v jaké fázi to zanícení je. Pak přistoupíme k čištění, pokud to bude nutné," řekla Sid, která stála vedle Adama na vyvýšeném místě zázemí, kde byla terária s hady, které se připravovali do expozice. Oba se na sebe vůbec nepodívali a oči upírali na kobru za sklem: "Já bych právě navrhl něco jiného," řekl Adam a Sid si povzdechla: "Ano, jistě. O tom si mluvil. Tak co tedy navrhuješ?"
"Odstranění jedových žláz," odpověděl prostě a Sid se pochybovačně rozesmála. Ani jeden netušil, že za dveřmi poslouchá Albert a že mu tím aktuálně vráží do rukávu eso, na které čeká celé dny: "V žádném případě," odmítla Sid rázně, jakmile ustal její smích: "To nepřichází v úvahu," sešla schodiště a celý jeho nápad se jí zdál šílený: "Nebudeme jí brát celé jedové žlázy, Ty si se snad úplně zbláznil." Adam sestoupil dolů k Sid připravený argumentovat: "Poslyš, já vím, že to zní šíleně. Taky jsem tomu nevěřil, když jsem to slyšel poprvé, ale opravdu je to pro tu kobru lepší než jí trápit jednou za čas uspáváním a čištěním. Fakt se to osvědčilo, párkrát jsme to dělali v San Diegu a opravdu mi můžeš věřit, že je to pro tu kobru nejlepší řešení."
"Já nevím, Adame, mě se to nezdá," řekla Sid a pořád nevypadala přesvědčeně: "Vážně jí to pomůže," pokračoval Adam, který poznal, že Sid už je trochu nalomená k tomu, aby souhlasila: "Bereme jí tím její přirozenost. Vážně si myslíš, že to jinak nejde?"
"Sid, prosím, věř mi, jde to na mojí odpovědnost," vysvětlil jí Adam a i když Sid se nezdála být stoprocentně přesvědčená, nakonec přikývla: "No tak dobře, zkusíme to," Adam se na Sid usmál a jako poděkování jí přátelsky stiskl loket. Albert, který celý rozhovor vyslechl, měl konečně plán. Opustil prostory zázemí a okamžitě zavolal kamarádovi do novin s tím, že pro něj má báječný článek, který může pro ZOO znamenat velký skandál: "Je to prostý. Jen si to představ. Uznávaný odborník ze San Diega mučí zvířata a nutí veterinářku do zákroku, který bere kobře její přirozenost. Hele, Ty napíšeš skvělej článek, já zase trochu uškodim Roklový, potěším starostu a hlavně zavařím Hruškovi." Ještě chvíli s kamarádem mluvil a argumentoval, proč takový článek zveřejnit, až nakonec hovor ukončil a vítězoslavně se usmíval.