Život bez Tebe

21. Tuleň v nesnázích

DVŮR KRÁLOVÉ, současnost:

Anežka se Sid měly plné ruce práce s přijetím nových tuleňů, které bylo třeba zkontrolovat a pustit do výběhu. S jedním z nich se ale něco dělo. Sid si toho všimla prakticky hned. Jen co ho vypustili z cestovního boxu. Ostatní jeho kamarádi plácali ploutvemi o zem, jak spěchali ven a vítali pracovníky hlasitými tuleními skřeky. On však na rozdíl od nich opatrně vycupital ven. Ostatní tuleně tedy po kontrole vypustili do nádrže a tohoto nešťastníka nechali uvnitř pavilonu v prostorách, kde byly vnitřní nádrže a směli sem jen zaměstnanci. Nechali ho ležet vedle jedné z nádrží, a zdálo se, že to zvířeti ani nijak nepřekáželo, protože nejevil absolutní známku touhy po pohybu. A už to bylo divné. Sid byla oblečená do krátkých pracovních šortek béžové barvy s černým páskem a do černého trička s logem ZOO s krátkým rukávem. Na zemi bylo díky nádrži a polévání zvířete, aby kůže nezaschla, spousta vody, takže u něj seděla na bobku bosá a snažila se prohmatat zvířeti břicho: "Nebudeme potřebovat pomoc, Sid?" Řekl jeden z chovatelů: "Zavolal bych třeba Adama, ten je silný dost. Sám se asi nezvedne, až ho budeš chtít přenést."
"Asi ano," přikývla Sid a, ač nerada, musela uznat, že má kolega pravdu. Sice jí vyhovovalo, že Adama už pár dní neviděla, tentokrát to ale musela překousnout. Sid neměla čas o tom moc přemýšlet. Spíš jí trápilo, co tomu ubohému tuleni je. Věděla ale, že pokud to nezjistí a neuzdraví ho, náměstek a inženýr Lubor Brázda se toho chytí a bude chtít zvíře vrátit, jenom proto, že je nemocné. Co ale nevěděla, že ještě víc by se toho chytil Albert.
Zatímco Sid si lámala hlavu, i její babička Sidonie měla co dělat, a to přímo v ZOO. Většina projektů, které měli se zahradou zatím nasmlouvané, se chýlila ke konci a paní ředitelka měla pro Sidonii návrh na další spolupráci. Paní Novotná byla víc než ochotná spolupracovat, protože měla pocit, že ukončením smluvního vztahu by měla daleko menší šanci vídat Sid. Přísná dáma musela uznat, že se jí po vnučce stýská a tak byla ráda, že jí může občas vídat aspoň v ZOO, protože domů Sid jezdí jen zřídkakdy. Paní ředitelka jí popsala nové projekty včetně nového výběhu pro právě přivezené tuleně a rozhodla se ukázat Sidonii nové přírůstky na živo. Ta se do toho úplně nehrnula, ale s příslibem, že uvidí svou vnučku pracovat, by souhlasila s čímkoli, protože se jí čím dál tím více zamlouval zápal a úspěchy, které Sid dokázala v rámci plnění svého snu. I když ze začátku odmítala do zahrady jezdit za jiným účelem než sponzoring, protože byla pořád zklamaná z toho, že Sid šla nakonec na veterinu, přesto se v posledních pár týdnech nad situací zamýšlela víc a víc a opravdu začala uznávat, že to jak si Sid vybojovala svou pozici, se jí strašně líbí a je za to na ní nesmírně hrdá. Konec konců, vnučka je přece po ní, ne? Procházely s Roklovou zrovna vnitřní částí pavilonu pro vodní svět, kde se už proháněla většina tuleňů, které to ráno přivezli: "Proč vlastně nové přírůstky?" Zeptala se Sidonie najednou, když spolu s paní ředitelkou sledovala hravá zvířata: "Myslela jsem, že v tomto čtvrtletí už neplánujete nové."
"Tohle ale nebyl nákup nového zvířete, spíš pomocná ruka spřátelené zahrady," odpověděla Roklová a když viděla zmatený výraz Sidonie pokračovala: "Problémy s penězi jsou v rámci zoologických zahrad běžnou problematikou. Když má tedy jedna přemnožený druh a může jich pár postrádat a tím ušetřit náklady, hledá jinou zahradu, která jich tolik nemá a naopak by se jim pár dalších kusů hodil. Jednou pomůžeme my, pak oni. Takhle to chodí. V rámci Vašeho financování jde hlavně o výběh, nikoli o péči zvířat." Sidonie přikývla a s Roklovou pokračovala do vnitřní části zázemí, kde Sid a ostatní obstarávali nemocného tuleně. Sidonii tam ale mělo čekat ještě jedno překvapení a ne příliš příjemné. Když obě ženy vešly dovnitř, spatřily zvíře na zemi a kolem něj minimálně tři zaměstnance včetně Sid. Paní ředitelka se překvapeně dívala na události, které se děly před ní a neuměla zareagovat na Sidoniino konstatování: "Tohle zvíře nevypadá tak zdravě jako ta v nádržích." 
"Budeme muset udělat ultrazvuk, takhle fakt nic nezjistím," říkala zrovna její vnučka a upoutala tím ještě větší pozornost obou žen: "Volali jste tu pomoc? Sami ho neodneseme a sám rozhodně nepůjde..." Jeden z chovatelů rychle přitakal, ale Sidonie mu moc nerozuměla a nezachytila jméno kolegy, který byl už na cestě. V tu chvíli jí to ale nepřišlo podstatné a spíš jen natahovala krk, aby přes pracovníky kolem zvířete viděla, co s ním vlastně Sid dělá. Netrvalo dlouho a kolem ní a paní ředitelky se protáhla vysoká mužská postava v černém pracovním oblečení, s černými vlasy a černými vousy. Sidonii bohužel netrvalo příliš dlouho, aby poznala, kdo se to právě přidal ke kolegům, klekl si hned vedle Sid k hlavě tuleně a začal s ní komunikovat jako by se nechumelilo: "Co myslíš, že to je?" Ptal se jí zrovna a díval se přitom do její tváře sklánějící se k zvířeti: "Já nevím a dost mě to znepokojuje," odpověděla mu klidně, ale na jeho vkus příliš ustaraně. Sidonii došla trpělivost prakticky okamžitě. Přistoupila klepajícími podpatky blíž a stála nad nimi jak Bohyně všech soudů: "Sid!!! Žádám vysvětlení!" Zakřičela na ní. Sid s Adamem zvedli hlavu a vyděšeně se podívali na Sidonii, která tím myslela jediné: Adama.