Život bez Tebe

34. Zuby dvou kober

Albert Polák to měl krásně vymyšlené. Zákroku kobry černé podle doporučení Adama měl být proveden hned ráno a měli ho zrealizovat všichni tři - Anežka, Sid i Adam. Plán byl jasný, operace bude trvat pár hodin, takže do novin toho dne už by se to nestihlo, nehledě na to, že by to bylo nápadné. Článek o tom, že Adam přinutil veterinářku odoperovat kobře černé jedové váčky, což je identifikováno jako mučení zvířat a odpírání jeho přirozenosti, měl vyjít hned následující den. Albertův kamarád chtěl ještě počkat, protože měl pocit, že by ta operace ještě mohla být úspěšná a nechtěl se dostat do maléru. Albert si byl ale plánem jistý, takže mu nezbývalo než věřit, že to vyjde. Sid, Adam a Anežka mezitím, co Albert domlouval tento ďábelský plán, který měl pošpinit pověst nejen Adamovi, ale vlastně i Sid, dokončili operaci a akorát odcházeli z operačního sálu ve veterinárním pavilonu do odpočívárny, kde si všichni oddechli. Všichni sejmuli roušky a sundali si zdravotní rukavice: "Teda," vydechla si Sid unaveně: "v životě by mě nenapadlo, že budu někdy hadovi odstraňovat jedové váčky." 
"To říkáš Ty? Co teprve já po skoro třicetileté praxi," zasmála se Anežka a i se Sid se prakticky hodily na gauč. Obě vypadaly vyřízeně, až se musel Adam pobaveně ušklíbnout. Posadil se do křesla, které stálo kolmo ke gauči, opřel předloktí o stehna, zkřížil prsty na rukou a věnoval unaveným veterinářkám pobavený pohled: "Vy jste fakt marný," zasmál se jim a zakroutil při tom hlavou. Obě ženy ho ale zpražily tak vyčítavým pohledem, že rezignovaně a omluvně zvedl obě dlaně: "Myslím tím, že vás vyčerpá tří hodinová operace a přitom celkem jednoduchá."
"Jednoduchá je pro Tebe," odsekla Sid a Anežka jí dala za pravdu: "To je pravda, Ty už si to párkrát dělal. Pro nás je to úplně poprvé, což znamená, že na rozdíl od Tebe to pro nás bylo o dost náročnější. Pochybuju, že když si tuhle operaci dělal poprvé Ty, tak si byl potom čilý." Adam uvažoval o slovech Anežky a pak jen pokrčil rameny a nakonec musel uznat, že na tom asi něco bude. Ačkoli už ani nevěděl, jak na tom tenkrát byl: "Já si to vlastně už ani nepamatuju."
"No...," pokračovala po chvíli Sid: "hlavně, že to máme za sebou a že je kobra v pořádku." Adam a Anežka přikývli a všichni se opět odmlčeli. Sid si celou dobu mnula levou tvář a Adam jí nenápadně pozoroval. Vypadalo to tak, že jí bolí zub. Moc dobře si pamatoval, jak měla před lety zánět dásní, občas na to trpěla a tohle vypadalo hodně podobně. Nechtěl být ale moc dotěrný, po pár minutách to ale nevydržel a sebral odvahu: "Co je Ti?" Zeptal se směrem k ní a upoutal tím i Anežčinu pozornost, která svůj pohled hned na to stočila k Sid: "Ale nic," odpověděla s úsměvem, který jí hned zase zmizel, což Adam správně předpokládal zapříčinila bolest dásně. Automatický reflex způsobil, že jí ruka vystřelila zpátky k tváři a Sid mírně zasyčela: "Tobě se zase rozjíždí ten zánět, co?" Konstatovala Anežka, čímž potvrdila Adamovo tušení: "Jo," potvrdila Sid a položila si hlavu na opěradlo gauče: "nebude to trvat dlouho a za chvíli budu zase vypadat jak Quasimodo s dvěma golfovými míčky v hubě." Anežka si povzdechla, poklepala jí po koleni a zvedla se k odchodu: "Donesu Ti něco na bolest, ať to tu do konce dne přežiješ." Adam se zvedl a sedl si na místo Anežky, která zmizela ve dveřích odpočívárny: "Udělám Ti ten odvar, chceš?"
"Jakej?" Zeptala se ho nechápavě, oči měla ale schované pod jedním předloktím, zatímco druhou dlaň si tiskla k bolavému místo na tváři: "Nevzpomínáš si?" Odpověděl jí otázkou a donutil jí tím spustit předloktí dolů a ukázat zmatený výraz: "Myslíš to, co si mi vařil, když jsme spolu žili? Nikdy jsem nevěděla, jak to děláš. Co si odešel, nikdy už jsem ho nepoužila."
"Já Ti ho uvařím," usmál se na ní a Sid vděčně přikývla: "Děkuju, Adame." Adam se zvedl a když přecházel do malé kuchyňky, potichu ale pobaveně utrousil: "To jsem netušil, že budu léčit zuby dvou kober..." Sid to slyšela, ale neurazila se. Naopak. Dřív jí tak z legrace říkal po milenecké hádce. Že byla nebezpečnější než šelma nebo než ohrožená kobra. Bylo hezké zase si vzpomenout na chvíle, kdy byli spolu a on si z ní po usmíření dělal legraci. Po dvaceti minutách, kdy dostala Sid lék proti bolesti od Anežky, vypláchla si párkrát ústa Adamovým odvarem a chvíli si nechala na tváři studený obklad, který jí Adam položil na tvář, se jí výrazně ulevilo. Pořád to cítila a tvář jí trochu otekla: "No... Na dva golfové míčky to není, ale perfektní taky ne. Ještě si párkrát vypláchni pusu a před spaním si určitě dej ještě obklad. Uleví se Ti. Já už musím k plazům. Budeš v pohodě?" Zeptal se jí Adam, který se o ní celou dobu poctivě staral. Anežka je z ohleduplnosti nechala samotné a šla sepsat zprávu o operaci kobry: "Jasně, že jo, mám tu přece Anežku," usmála se na něj přátelsky. Adama to hřálo u srdce a najednou si uvědomil, že zapomněl na odtažitost, ke které se však musel nezbytně vrátit. Na druhou stranu přemýšlel, jestli to má vůbec smysl. Kdyby ho u sebe nechtěla, chovala by se jinak a určitě by mu nedovolila, aby se o ní staral nebo na ní sahal. Byl zmatený a nevěděl, jestli pokračovat nebo se dál řídit radou Alice. Nakonec se rozhodl, že prostě půjde a nechá si to ještě projít hlavou. Netušil však, že už zítra budou muset řešit se Sid daleko vážnější problém než bolavý zub nebo jejich vztah.